RECENZE: Třináct ženských tváří? Vtipný nápad nabízí jen herecké cvičení v jeskyni
Působivé a originální místo hraje samo o sobě, což přidává veškeré zdejší produkci na atmosféře. Letos zde třeba uvedli novinku Jak je důležité míti… Oscara, variaci na slavný Wildeův text.
Stejně tak zde ale uvádí i dva roky starý kus 13 ženských tváří, který byl plně v produkci šéfky Arzumanové. Ta vzala celkem dvanáct více či méně slavných výtvarných děl často zobrazujících nějakou ženskou postavu. Divadelnice popustila uzdu fantazii a zkusila za každým jedním momentem zachyceným na všech obrazech najít konkrétní příběh.
Herci tak před diváky rozehrávají celkem třináct etud, jejichž vrcholem či pointou je vždy zamrznutí v jedné situaci, což přesně evokuje zmíněné (na obrazovce nad scénou vyobrazené) výtvarné dílo.
Předěly mezi jednotlivými scénkami, tedy čas na převlečení v zákulisí, pak dalšími etudkami vyplňují mladí herci. Kus se může opřít o hudební reprodukci, jednotlivé scénky totiž podbarvují melodie Franze Schuberta či Ference Liszta.
13 ženských tváří
45
%
Divadlo MA
premiéra 5. srpna 2024
režie: Marianna Arzumanova
hrají: Alisa Reznikova, Štefan Radačovský, Marianna Arzumanova, Jiří Valeš, Eva Alner Jízdná, Vera Hejko a další
Vtipný a barevně seskládaný nápad nadchne nadšením všech herců, ve výsledku však bohužel vyznívá trochu banálně. Za jednotlivými scénkami se totiž málokdy skrývá něco důvtipného či nečekaného a celý večer bohužel sklouzává spíše k hereckému cvičení. Divák se skoro až bojí, jak si tvůrci poradí se skvělým, ovšem už příliš zprofanovaným Munchovým Výkřikem.
Nakonec je ale právě scénka okolo tohoto slavného díla pojata nejvíc divadelně. Na jeden večer je to ale trochu málo.