Moravský kras je plný pokladů. Je unikátnost tohoto místa dána i tím, že se tu nachází téměř 1 200 jeskyní? V České republice je evidováno něco přes čtyři tisíce jeskyní. A nejsou to jen ty krasové, tedy modelované a vytvořené vodní činností, ale i jeskyně vzniklé mechanickým rozestupem hornin.Těch krasových je zhruba 2,5 tisíce a téměř polovina se skutečně nachází v Moravském krasu. V tomto je z pohledu České republiky naprosto unikátní. Druhou nejvýznamnější oblastí je Český kras, kde je 719 krasových jeskyní. A pak je tu také Javoříčský kras v Bouzovské vrchovině. Tam je evidováno 76 jeskyní. Moravský kras se rozprostírá na ploše pouhých 92 km 2 ,takže je to doslova obrovské podzemní město… Chráněná krajinná oblast Moravský kras má sice 92 km 2 , ale plocha vápenců jako takových je pouze 75 km 2 . Takže je to skutečně obrovské množství jeskyní na relativně malém území. To je způsobeno tím, že vápence Moravského krasu nepodléhaly metamorfóze ( přeměna hornin tlakem a teplem, pozn. red. ). Od doby, co z Moravského krasu ustoupilo Devonské moře, což bylo zhruba před 360 miliony let, byly pořád vystaveny venkovnímu prostředí. A od třetihor, asi před 15 tisíci lety, kdy tady byla poslední mořská záplava, se krasová oblast začala formovat do podoby, jakou známe dnes. To znamená, že tu byl dostatek toků, jež dlouhodobě působily ve vápencích a modelovaly jeskyně. Voda měla dostatečnou energii a čas, aby tady vytvořila tolik jeskyní. Zatímco v Českém krasu všechny menší toky strhla řeka Berounka, takže nemohly vytvořit tolik jeskyní. Přesto jich je tam přes 700. Většina těch nejvýznamnějších, jako třeba Koněpruské jeskyně, nejdelší jeskyně Čech, byla objevena až při těžbě vápence. Moravský kras je známý svým rozmanitým krasovým reliéfem, kde řeky a potoky mizí v podzemí. Jak dlouhé jsou zdejší jeskynní systémy? V Moravském krasu máme dva nejdelší jeskynní systémy České republiky. První je ponorná řeka Punkva a její přítoky. Více než polovinu tohoto systému tvoří Amatérská jeskyně ( s cca 20 km nejdelší jeskynní systém ve střední Evropě; objevena byla až v roce 1969, pozn. red. ). Na ni navazují Punkevní jeskyně s propastí Macochou, Sloupsko-šošůvské jeskyně, jeskyně Rasovna, Spirálka a Piková dáma. Všechny tyto jeskyně už byly propojeny, takže je to systém dlouhý přes 50 kilometrů. Druhý nejdelší je systém Rudické propadání – Býčí skála, ten má přes 17 kilometrů. Určitě se v Moravském krasu nacházejí i další jeskyně, které s těmito rozsáhlými jeskynními systémy nesouvisejí. Je zde totiž několik tisíc závrtů, což jsou trychtýřovité propadliny, jež vznikly tím, jak vody z povrchu vtékají do nějaké trhliny. Řada jeskyní byla objevena právě prokopáním těchto závrtů. V současné době je jich prozkoumána odhadem jenom pětina a další čekají na objevení… Jak vznikla propast Macocha? Patrně v období začátku třetihor postupně vznikla na křížení několika výrazných puklin, kdy se zde vytvořily velké podzemní prostory. Potom se pravděpodobně vlivem zemětřesení jednotlivá patra propadla. Odkdy se propast Macocha stala hlavním lákadlem Moravského krasu? Macocha byla samozřejmě známa odnepaměti. Populace pravěkých lidí nám zanechaly spousty dokladů o životě v jeskyních Moravského krasu, ale většinou se tomuto místu lidé a pralidé spíše vyhýbali. Až v polovině 16. století se objevují první zprávy o propasti Macocha, kdy chytili pytláka, mučili ho a on se přiznal, že rybařil ve vodách poblíž propasti. To byl první oficiální záznam o tom, že propast existuje. Další zajímavá písemná zmínka je, že jakýsi duchovní z Kunštátu psal druhému duchovnímu do Lysic, že podniknou o neděli výpravu na poutní místo Sloup. „A dá-li Bůh, zavítáme i do skal a také na propast,“ napsal. Myslel tím pravděpodobně Staré skály, což je původní název Sloupských jeskyní, a propast Macocha. Takže se dá předpokládat, že už ve středověku vedla k propasti nějaká stezka a asi tam byla i vyhlídka. To jsou úplně první písemné zmínky o propasti. A učenci jako řeholník zábrdovického kláštera Martin Alexander Vigsius v roce 1663 nebo Hertodt z Todtenfeldu v roce 1669 pak ve svých statích už zmiňují propast Macocha a dávají k ní i nějaký popis. Návštěvnost Punkevní jeskyně s monumentální propastí Macocha jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst u nás. Unikátní přírodní scenerii poblíž Vilémovic na Blanensku ročně navštíví kolem 140 tisíc turistů. Proč se vlastně propast jmenuje Macocha? Macocha je v lidovém nářečí macecha, tedy nevlastní matka. A podle pověsti v obci Vilémovice žil vdovec se synem, který k sobě přivedl novou ženu. Narodil se jim syn, jenž byl velmi nemocný. Bába kořenářka té ženě poradila, že když nevlastního syna zabije, její synek se uzdraví. Macecha proto vylákala chlapce do lesa na sběr lesních plodů a strčila ho do propasti. On se však zachytil větví stromů a jeho volání zaslechli místní dřevorubci, kteří jej zachránili. V ten moment podle pověsti vlastní syn ženy zemřel, a macecha, když se to dozvěděla, do propasti sama skočila. To je jedna z variant pověsti, jež mají spoustu nuancí. V roce 2023 se slavilo 300 let od prvního sestupu na dno propasti Macocha. Tehdy se do hlubiny v Moravském krasu nechal na laně spustit mnich minoritského kláštera v Brně Lazar Schopper. Byl prokazatelně prvním člověkem, který tam sestoupil? Ano, jde o historicky doložený první sestup na dno Macochy. Lazarus Schopper byl minoritský mnich, jenž se nechal roku 1723 spustit do Macochy z dolního můstku. Z toho místa byla hloubka asi jenom 40 metrů na vrchol suťového kužele, který je vysoký 50 metrů. Pak už se dalo sestoupit na dno. Je známo, že nejdříve do propasti sestoupili místní sedláci, aby se pan duchovní ujistil, že mu tam nehrozí žádné nebezpečí. Až poté se už nechal se svým komorníkem spustit dolů, o čemž existuje zevrubný záznam. Historická kolorovaná rytina propasti Macocha z druhé poloviny 19. století. V roce 1748 Macochu zdolala z iniciativy Josefa Antona Nagela v druhém historicky ověřeném sestupu expedice horníků. Proč se sám Nagel sestupu neúčastnil? Josef Anton Nagel byl první profesionální speleolog v Evropě. Už v polovině 18. století byl jako dvorní matematik a fyzik pověřen císařem, aby prozkoumal jeskyně císařství a podal o nich zprávu. Nejen na Moravě, ale i na území dnešního Maďarska,Slovenska, Rakouska a Německa. Kolem řady jeskyní, například Dračí jeskyně v Rakousku, se totiž šířily různé legendy, a císař chtěl vědět, co je na tom pravdy. Pověřil proto tohoto vzdělaného člověka, aby jeskyně prozkoumal, a ten samozřejmě za tuto činnost dostal pořádně zaplaceno, takže ho to vlastně živilo. Josef Anton Nagel prozkoumal Moravský kras, sestoupil do propastí ve Sloupských jeskyních, navštívili Císařskou jeskyni, nicméně do Macochy se nakonec nenechal spustit, přestože to měl v plánu. Na jednoho z dělníků, kteří připravovali cestu, totiž spadl kámen a on se toho natolik zalekl, že do propastí nesestoupil. Podal ovšem o propasti popis shora, kdy napsal, že je to obrovská hrůzná propadlina. Jinak Josef Anton Nagel byl průkopník speleologie a je kolem něj spousta zajímavých událostí. Kupříkladu byl pověřen císařem, aby prozkoumal následky zemětřesení, které postihlo vídeňskou čtvrť Wiener Neustadt. Také nakreslil několik map Vídně a v jeho domě pobýval nějakou dobu Wolfgang Amadeus Mozart, když vyučoval Nagelovu dceru. Kdy se o Macochu začali zajímat vědci? Roku 1776 se konal další sestup, který řídil majitel rájeckého panství Karel Josef Salm, ovšem první vědeckou expedici na dno Macochy vedl roku 1784 inženýr Karel Rudzinský. Se skupinou badatelů sestoupil na dno Macochy, aby udělali její popis a pokusili se vše nějakým způsobem zmapovat. Tehdy ještě neměli moderní vybavení, takže museli veškeré míry odhadovat. Traduje se úsměvná historka, kdy hloubku propasti odhadli na 300 metrů pomocí ozvěny po výstřelu z pistole. Asi však zapomněli časovou hodnotu odrazu ozvěny vydělit dvěma. Kdyby Rudzinský uvedl hloubku propasti 150 metrů, byl by velice blízko skutečnosti, protože suchá hloubka propasti je 138,5 metru. Ale dochovaly se tehdejší popisy profilů a půdorysy propasti Macocha, jež jsou nesmírně cenné. Zakreslili například Pekelný jícen, což je souběžná propast s Macochou, nebo vstup do Podmůstkové jeskyně a pozice Horního a Dolního jezírka. A vše doprovází rukopisná část, která popisuje historii celé propasti. Roku 1808 uskutečnil sestup na dno Macochy hrabě Hugo František Salm, jenž byl nadšeným speleologem. Zkoumal zejména jeskyni Výpustek i Sloupské jeskyně. Už tenkrát totiž tušili, že voda vyvěrající v jezírkách na dně Macochy pokračuje někde pod zemí dál… Speciál o cestování je právě v prodeji na stáncích, nebo objednejte do schránky. V polovině 19. století začala éra dalších sestupů do Macochy. Byla to z hlediska prozkoumání Moravského krasu nejvýznamnější doba? Z hlediska jeskynního bádání určitě. V té době prováděl komplexní výzkumy v Moravském krasu, hlavně v jeskyni Rasovna, lékař a archeolog Jindřich Wankel. Už dělníkům hraběte Salma se podařilo dostat pomocí žebříků až na vodní tok, ovšem nemohli pokračovat dál, protože tam byl sifon, to znamená vodou zatopená část, která nebyla prostupná. Doktor Wankel se o to začal zajímat a za dlouhodobého sucha roku 1856 se jemu a jeho kolegům podařilo přes sifon proniknout a objevit přes 600 metrů nových chodeb. Jindřich Wankel také podnikl expedici na dno Macochy a zkoumal i řadu dalších jeskyní. Například v jeskyni Kůlna prováděl první archeologické výzkumy a výkopy. Mimochodem jeskyně Kůlna je mimořádně unikátní, protože tu v 50. a 60. letech 20. století pracovníci Moravského zemského muzea nalezli kosterní pozůstatky neandertálce staré asi 65 tisíc let a také kamenné nástroje staré 130 tisíc let. Jste spoluautorem knihy o životě a díle Karla Absolona, který byl ve 20. století významným krasovým badatelem i v Moravském krasu. Kde se u vás vzala fascinace tímto vědcem? Jeho jméno je spojené i s nálezem Věstonické venuše v roce 1925. Bylo to dáno tím, že Jindřich Wankel byl jeho dědečkem a Karel Absolon šel v jeho šlépějích. V letech 1901 až 1907 podnikl celkem sedm výprav na dno propasti Macocha. První expedice byla zoologická, protože Macocha je specifický přírodní útvar se specifickým mikroklimatem. A on věřil, že tam najde nějaké nové druhy bezobratlých živočichů, protože byl v prvé řadě zoolog. A protože nenašel nic zajímavého, začal bádat speleologicky a jeho cílem bylo zjistit, zda existují nějaké prostory mezi Macochou a vývěrem řeky Punkvy. To se mu podařilo roku 1909, ovšem nikoliv ze strany Macochy, nýbrž od Pustého žlebu, kde bylo několik jeskyní nad vývěrem Punkvy. V jedné z nich si odstřelem rozšířili cestu a nakonec objevili první dóm Punkevních jeskyní, tzv. Přední dóm. Absolonovy badatelské práce pak pokračovaly v letech 1910 až 1914 a touto tzv. suchou cestou se v lednu 1914 podařilo propojit Pustý žleb s propastí Macochou. Profesor Absolon záhy usiloval o to, aby odkryl i druhou větev předpokládaných jeskynních prostor mezi Macochou a Pustým žlebem – chodby ležící poněkud hlouběji, na aktivním toku Punkvy. K tomuto úkolu nasadil stroje. Tak se kamenovrtacímu oddílu poručíka Slámy podařilo po odstřelech stropů ve vývěru proniknout roku 1920 proti proudu Punkvy do prvých neznámých prostor. Kromě chodeb protékaných Punkvou byly objeveny i suché dómy s překrásnou krápníkovou výzdobou. Krátce po objevu byla jejich část zpřístupněna veřejnosti. A protože je záhy navštívil také první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, byla největší prostora nazvána Masarykův dóm. Bez Absolona bychom dnes do Macochy nejezdili na lodičkách. Jak se mu podařilo zprovoznit vodní cestu? Absolon koordinoval i další průzkumné práce proti proudu i po proudu Punkvy. Největším problémem bylo překonat 33 metrů hluboký tzv. Zlý sifon. Proražením velkorysé, 400 metrů dlouhé odvodňovací štoly se podařilo o několik metrů snížit hladinu podzemní Punkvy, takže mohl být nad Zlým sifonem proražen tunel. Proto mohou návštěvníci od roku 1933 po prohlídce suché části jeskyní proplouvat na lodičkách macošskými vodními dómy až na povrch. Každopádně v Punkevních jeskyních stále zůstává mnoho částí, kde je co zkoumat, i když to podstatné už bylo objeveno. Je plavba s elektrickým motorem v přírodní jeskyni unikátní? Samozřejmě zpřístupněných jeskyní na vodní plavbě je ve světě i v Evropě více, ale v tomto uspořádání, kdy lidé projdou suchou nohou na dno takovéto propasti a potom se na člunech dostávají ven, je to skutečně unikátní. Proto také Správa jeskyní ČR připravuje podklady k tomu, aby Punkevní jeskyně s propastí Macochou a také s Kateřinskou jeskyní byly zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Na dně propasti Macocha tvoří Punkva, nejdelší podzemní řeka v České republice, dvě jezírka. Jsou už obě prozkoumána? Horní jezírko, které lze celé vidět z vyhlídkové terasy, je takzvaně přítokové, to znamená, že zde vyvěrá řeka Punkva. Jezírko je hluboké 13 až 15 metrů a je kompletně prozkoumané. Dolním jezírkem, z něhož je vidět pouze část, odtéká řeka Punkva a jeho prozkoumaná hloubka je v tuto chvíli 50 metrů. Je tam velice náročný speleo-potápěčský průzkum, protože dno je pokryté velmi jemným bahnem, které se při pohybu potápěče zčeří, a okamžitě tam je nulová viditelnost. Pokud bychom tedy hloubku Macochy měřili i s Dolním jezírkem, měla by 188,5 metru. Jaká bývá v Macoše teplota? Už několik desetiletí je mikroklima Macochy stejné, je tam zhruba 10 až 14°C, samozřejmě v mrazivých měsících bývá teplota i pod nulou. Proto tam žijí jen chladnomilní živočichové a chladnomilné rostliny, z nichž nejcennější je kruhatka Matthiolova. Rozhovor vznikl pro speciál týdeníku Téma o cestování: Úžasné Česko, který je na stáncích právě v prodeji.