Dolní Dvořiště v jižních Čechách. Pro cestovatele, kteří tudy mířili do Rakouska a dál k moři, to bývalo tak trochu nutné zlo. Protrápit se od Českých Budějovic po silnici, místo které měla být už dávno dálnice. Na poslední levné pumpě u hranic naplnit palivovou nádrž až po okraj, sehnat rakouskou dálniční známku a rychle pryč. Dálnice už sem pár dní vede a tento kraj na pomezí dvou zemí a dvou pohoří – Šumavy a Novohradských hor – má co nabídnout. Stoupáme po strmých dřevěných schodech. Až do nejvyššího patra. Horní „apartmán“ tvrze je překvapivě prostorný. Do první místnosti propouští světlo malá okna. Je z nich parádní výhled na rybník. V rohu stojí otevřené ohniště. Když návštěvník zakloní hlavu, uvidí složitou konstrukci krovu pokrytou šindelem. Ve vedlejší místnosti nechybí ve své době luxusní kachlová kamna, středověký nábytek a na stěně kuše. Ještě před pár lety zde nebylo vůbec nic, jen zanedbaný pozemek, nepořádek, rozpadající se zdivo a torzo kamenné věže. Jsme na tvrzi Tichá, která doslova vstala z mrtvých. Obnovu Tiché má na svědomí spolek Hrady na Malši, v jehož čele stojí Radek Kocanda. Dnes má hlavní věž tvrze přistavěné hrázděné patro, nový krov i střechu. Zachránci středověké fortifikace si práci neusnadňují, takže při stavbě krovu využívali dobové technologie. O stavbu se postaral tesařský mistr Petr Růžička (1954–2023). Areál prozkoumali archeologové. Ze zapomnění se vynořily sklepy purkrabství, kde se dnes chladí pivo. A slavný český znalec hradů, hrádků a tvrzí Tomáš Durdík (1951–2012) objevil skvostně zachovalý středověký tesák. Tento chudší příbuzný meče se dochoval v bahně pod věží ve skvělé kondici. Nýty na rukojeti září z vitríny a ostří je téměř bez poškození. Malý zázrak. Pro návštěvníky s dětmi nechybí tradiční vtípky – třeba kostra v hradním vězení. Ocenili jsme vizualizace, které i menším návštěvníkům přiblíží, jak Tichá vypadala v časech své největší slávy. A také malé návštěvnické centrum s občerstvením. Po stezce do vnitrozemí Louzek, Sokolčí, Pořešín a Velešín. Kdysi pyšné hrady, které se tyčily nad řekou Malší od česko-rakouské hranice směrem do vnitrozemí. Důvod? Stará zemská cesta z Čech do Horního Rakouska. Jestli se něco Přemyslovcům nedá upřít, pak jejich tah na branku. Jak s oblibou říkal Steve Jobs: „Zůstaňte hladoví!“ A první česká královská dynastie hladová zůstávala. Mladičký Přemysl Otakar II. si vzal téměř o třicet let starší Markétu Babenberskou. Byl to čistokrevný sňatek z rozumu. Mladý Přemyslovec jím dosáhl na babenberské dědictví. Budoucí český král začal vládnout rakouským zemím. Není divu, že se staral o logistické spojení s nově nabytým územím a začal budovat zemskou stezku na jih. Postupně na ní bylo vystavěno celkem sedmnáct českých a rakouských hradů a zámků, které dnes spojuje 215 kilometrů dlouhá trasa. Absolvovat ji můžete pěšky nebo třeba na kole. Mimochodem, manželství Přemysla a Markéty vydrželo devět let, než ho papež anuloval. Hrady na Malši Aktuální program, otevírací doby a další zajímavosti najdete na oficiálních stránkách tvrze Tichá . Na dohled od tvrze je oficiální parkoviště, souřadnice: 48.6393333N, 14.5236375E. Parkoviště pro hrad Pořešín je v centru stejnojmenné obce, ale je vhodné pro osobní auta, souřadnice: 48.7776350N, 14.5034561E. Jako základnu pro výpravy kolem Malše jsme zvolili osvědčený Camping Paradijs . Rodinný podnik leží přímo na řece Vltavě, takže v horkých letních dnech se tu můžete osvěžit. Kemp na svých stránkách uvádí: „Neubytováváme vodáky. Náš kemp není vhodný pro skupiny mladých lidí, kteří se chtějí hlučně bavit do pozdních nočních hodin.“ Případ Pořešín Dalším hradem navlečeným jako korálek na Malši je Pořešín. Zřícenina má jednu zvláštnost: z nejbližší stejnojmenné vesnice k ní vede cesta z kopce, což je ve světě českých a moravských hradů vítaná změna. Většinou si člověk propotí tričko cestou na hrad, tady až při návratu z pevnostní stavby. Fortifikace na skalnatém ostrohu nad řekou neměla studnu. O to, aby posádka nestrádala žízní, se starala cisterna vybavená filtrací z písku a štěrku, do níž se sváděla dešťovka ze střech. Hrad měl hned tři paláce. Technickou zajímavost skrývaly základy branské věže, kde stavitelé nachystali past v podobě vlčí jámy. Přitom využili technologii kolébkových těžkých vrat. „V otevřené poloze tvořila vrata podlahu a vlčí jámu zakryla. Ve chvíli, kdy byla vrata zavřená, byla vlčí jáma odkrytá. Jaké pak bylo překvapení dobyvatelů, když rozbili vrata a mysleli si, že mají cestu do hradu volnou! Místo toho napadali do hluboké jámy, v níž je nadto mohli obránci polévat vroucí smůlou. Mimochodem, právě ve vlčí jámě jsme nalezli zlatý prsten, který můžete spatřit na vlastní oči v muzeu. Je otázkou, jak se tam dostal,“ uvádí průvodce po Pořešíně. Druhou zvláštností je konec pevnosti. Nezdevastoval ji požár, nevyvrátily ji nepřátelské voje. Zničit ji nechal její držitel, Oldřich II. z Rožmberka, v roce 1433. Obával se, že by Pořešín mohl padnout do rukou jeho úhlavních nepřátel husitů – a tak ho nařídil strhnout. Dnes tudíž nad řekou Malší ční romantická zřícenina. „Vyrobil“ ji velmož, který měl klíče od hradní brány. I tady je k dispozici návštěvnické centrum s občerstvením a milou obsluhou. Zdejší kávu můžeme doporučit. Uvnitř najdete expozici, která představuje historii hradu, zdejší život ve středověku i různé archeologické nálezy. Svou lavičku zde má už zmíněný tesařský mistr Petr Růžička, který se podílel na obnově tvrze Tichá, a nechybí ani pamětní deska archeologa Tomáše Durdíka, který na Tiché vykopal středověký tesák. Kruh se tak uzavřel. Dodávkou s dětmi S „garsonkou na kolech“ cestujeme už od roku 2010, kdy jsme vyrazili na expedici do východního Turecka malou dodávkou Mitsubishi L300. Když se nám narodil první potomek, nechtěli jsme nezávislé cestování na čtyřech kolech opustit, naopak jsme začali plánovat několikaměsíční cestu po Evropě. Tu jsme absolvovali v roce 2021 vozem Weinsberg CaraBus 630 ME, kterým cestujeme dodnes. Jedná se o obytnou vestavbu do dodávky Fiat Ducato. Motor má výkon 160 koní, uvnitř mohou cestovat čtyři lidé. Proti sériovému provedení jsme přidali na střechu solární panel a k němu měnič napětí se zdvojenou nástavbovou baterií. Po narození druhého potomka jsme „přistavěli patro“, tedy nechali na dodávku osadit zvedací střechu se spaním. Na přelomu let 2024 a 2025 jsme absolvovali čtyřměsíční cestu po Francii, Španělsku a Portugalsku. Sledovat nás můžete na Facebooku ve skupině Camper Lovers na Facebooku , Instagramu nebo na těchto webových stránkách . Vozidlo je pojištěno u společnosti Vansafe .