Z těch, kteří mají druhou práci nebo o ní uvažují, je nutností pro 17 procent lidí. Takový podíl dotázaných z hlavního příjmu nepokryje všechny základní životní náklady. „Lidé, kteří uvádějí, že pro ně je druhá práce nezbytností, jsou nejčastěji v nějakém sociálním presu. Ale jejich důvody jsou hodně rozdílné. Zatímco někteří se topí v dluzích, jiní mají třeba snížené příjmy kvůli rodičovské dovolené,“ vyjmenovává příklady z praxe ředitel personální agentury Předvýběr.cz František Boudný. Pětačtyřicet procent zaměstnanců považuje přivýdělek za příležitost zvýšit si životní standard a dopřát si věci navíc. Z peněz z brigády si hradí dovolenou, koníčky nebo investice. Pro jednadvacet procent dotázaných jde o zadní vrátka pro případ ztráty zaměstnání a pro zbylých sedmnáct procent je druhá práce příležitostí se seberealizovat a dělat, co je baví. Rekordmani zvládají odpracovat 1,5 úvazku Šest z deseti lidí věnuje vedlejšímu úvazku méně než pět hodin týdně. Pro 29 procent lidí je ale druhá práce už mnohem náročnější a věnují se jí každý den hodinu až dvě. Devět procent lidí druhému zaměstnání obětuje prakticky všechen volný čas a odpracuje mezi 10 a 20 hodinami týdně. Skoro tři procenta dokonce pracují více než dvacet hodin týdně navíc nad rámec svého primárního zaměstnání. Práci pro různé zaměstnavatele od sebe důsledně odděluje čtyřicet procent lidí. Podle průzkumu o tom, že si jejich zaměstnanci přivydělávají, vědí zhruba dvě třetiny zaměstnavatelů. Většině to nevadí, ale zhruba deseti procentům se to nelíbí, míní respondenti. „Je pochopitelné, že zaměstnavatelé mají strach, že se lidé naplno nevěnují své práci,“ vysvětluje Boudný. Skoro sedm procent zaměstnanců tak druhou práci před svým šéfem raději tají.