Na domácím hřišti, které zvolili místo nabídnutého Androva stadionu, dokázali nachytat střelecky se trápícího favorita dokonale. „Když jsme ráno stavěli tribuny, tak jsem rozhodně nemyslel na vítězství. V duchu jsem si říkal, že když prohrajeme o dva nebo o tři góly, bude to stejně super. A místo toho slavíme! Věděli jsme, že budou rychlejší a technicky zdatnější, tak jsme si řekli, co se standardkami a ať do toho dáme srdce. A ono to vyšlo,“ kroutil nevěřícně hlavou domácí hrdina brankář Zdeněk Kofroň. Právě osmatřicetiletý veterán, pamatující pohárové bitvy proti Sigmě či pražské Spartě v barvách Prostějova, položil základ šokujícího vítězství. Nejdříve vytáhl nad břevno Tijaniho ránu zblízka, poté odmítl placírku Dolžnikova. „Už jsem nevěřil, že si proti Sigmě zachytám. Upřímně jsem chtěl tolikrát končit, ale dnes mohu být rád za to, že jsem ty rukavice na hřebík nepověsil. Sigma to podle mě trochu podcenila. Při jednom ze zákroků bylo vidět, jak to dává do branky lehce placírkou místo toho, aby to uklidil. No a já si na čáře docela věřím,“ zářil Kofroň štěstím. Byť proti penaltě a fantastické ráně z dálky Janoška šanci neměl, jeho parťáci jej následně podpořili ze standardky a brejku a otočili poločasové skóre 1:2 na konečných 3:2. Stadion Nových Sadů na předměstí Olomouce. Sigmu v první lize sráží produktivita a nefungující vazba mezi útočníky a zálohou. A v poháru se to jen potvrdilo. „Byl to koncert neproměněných šancí, měli jsme jich na tři zápasy. Pravda je, že si nesmíme dovolit takový luxus dostat od divizního celku tři branky. I tak jsme jich ale zkrátka měli dát víc,“ bilancoval trenér Tomáš Janotka. Emoce se v něm viditelně vařily, vždyť prohru s o tři soutěže níže hrajícím soupeřem nelze nazvat jinak než blamáží. „Nebudu to nazývat ostudou, to uděláte vy. Ale pokud vypadneme s divizním týmem, tak se po ramenou plácat nemůžeme,“ povzdechl si Janotka. A kam Nové Sady vyrazí, nebo kdo k nim přijede na návštěvu příště? „Kluci chtějí pražská S, já bych si chtěl soutěž třeba ještě užít déle. Ale s naším štěstím... asi zkrátka počkáme na los a uvidí se,“ pronesl trenér Josef Pančochář.