Setkáváme se na prknech Divadla Hybernia. Právě si tady zkoušíte krásné šaty. Od jaké návrhářky jsou a k jaké příležitosti vznikly? V prosinci nás čeká už 12. ročník benefice Muzikálem bez bariér a letos máme my ženy možnost obléknout nádherné outfity od módní návrhářky Martiny Pipkové Loudové. Jsme poctěné a jsme za to nesmírně šťastné. Setkala jste se tu s hvězdným ansámblem slavných českých dam. Jaké to bylo? Moc příjemné. Se spoustou zpěvaček a mých kolegyň jsme se dlouho neviděly. Jsem moc ráda, že holky, které jsme oslovily, byly z benefice nadšené. Letos jsme zvolily trochu jinou variantu, docela atypickou. Bude to 12. ročník a bude čistě jen dámský, takže tam budou jen samé překrásné ženy. Diváci vás znají také jako manželku Romana Vojtka. Pamatujete si na první moment, kdy jste si řekla třeba v divadle nebo před televizní obrazovkou: „Jé, ten se mi líbí“? Počkejte, to je taková složitá otázka. Roman mě celou dobu dost míjel. Hrál v nějakých seriálech, ale já jsem byla vždycky večer na divadelních prknech, takže jsem ho z televize nijak moc neznala. A navíc se na české seriály moc nekoukám. Promiň, Romi! I když Vyprávěj jsem měla během covidu skoro nařízené a ten seriál miluju. I teď bychom si ho kolikrát strašně rádi pustili, ale pak nám do toho vždycky štěbetají děti a už je to zkrátka takové složitější. Vaše platonické lásky tedy byly spíš na ČT24? Ne, spíš na Disney Channel a podobně. Sama už máte také děti, takže jejich idoly nejspíš také registrujete. Kdo je momentálně idolem té nejmladší generace? Já mám dva kluky, takže tam není žádný mužský idol. Ale třeba můj Natánek, jak potká nějakou holčičku, tak okamžitě přestanu existovat. Je mu teprve pět, takže mě to trošku děsí. Když se nad tím zamyslíte, co podle vás musí člověk mít v hlavě jako připomínku nebo hnací motor, aby ve světě showbyznysu nevyhořel? Podle mě je důležité zachovat si chladnou hlavu a přesně vědět, kde má člověk svoje místo. Důležitou kotvou je podle mě rodina. A také je dobré dělat práci pro radost. To je asi nejdůležitější. Když děláte něco, co vás nebaví, je to moc těžké. Musel vás Roman trochu naučit nepřipouštět si, že jste stále pod drobnohledem bulváru a médií? Určitě ano. Pro mě to bylo ze začátku nesmírně těžké. Těžké pro mě bylo, a je, porušování hranic, co se týká bulváru. Vlastně to dodnes úplně nechápu a je to pro mě náročné pořád. Člověk si prostě chce nějak zachovat svoje soukromí. Snažíte se větší sdílností bojovat proti tomu, aby na vás média tolik nemířila? Ne. Já vůbec za nic nebojuju a ani s nikým bojovat nechci. Jediné, co bych si přála, je, aby člověk, který něco čte, nedal hned na první titulek bulváru, který prodává. Aby nedal jen na první dojem, protože toho člověka, o kterém čtete, nikdy kompletně neznáte. Myslím si, že dnes už třeba i díky Instagramu může člověk sám trochu poznat, zda je daný profil a člověk autentický, nebo ne.