V 17. etapě do lyžařského střediska Cerler je lídr závodu v pořádných problémech. Vždy usměvavý Alex Zülle stěží popadá dech. „Dva týdny jsme jedli špagety jen tak čisté – s olejem, pepřem a parmezánem. Hoteliér však potom naráz postavil na stůl velkou pánev s boloňskou omáčkou.“ Cítí se mizerně. Rominger si toho všimne, dojede k němu a křikne: „Skoč za moje kolo, Alexi, ty to dokážeš!“ Švýcar pomáhá Švýcarovi, přestože každý hájí barvy jiného týmu a oba jedou na vítězství. „Měl jsem husí kůži. V životě na to nezapomenu, jak mi Tony pomohl. Dodnes jsme přátelé,“ líčil po letech Zülle pro švýcarský SRF Sport. Začínal ve věku, kdy jiní končí. Nevěděl, že je k ní předurčen, přesto si ho cyklistika našla a on na španělských silnicích vytvořil rekord, který dokázali zopakovat pouze Roberto Heras a Primož Roglič. Témata: Silniční cyklistika , Sport , Tony Rominger , Vuelta , Miguel Indurain , Tour de France , Alex Zülle