Že svou účast na mistrovství světa ve Val di Sole potvrdil až na poslední chvíli? Že letos v cross country absolvoval jen jediný závod v Novém Městě na Moravě? A že se na start postavil až ze zadních řad a musel předjet desítky soupeřů? I přesto nakonec Pidcock zvedal ruce vítězoslavně nad hlavu a radoval se ze svého druhého titulu světového šampiona. „Úžasný pocit. A taky neskutečně těžký závod a náročná trať,“ vydechl sedmadvacetiletý cyklistický všeuměl a devátý muž letošní Tour de France. „Musel jsem jet pořád v rámci svých možností.“ Když hodnotil své velkolepé vítězství, několikrát se zarazil a byl viditelně dojatý. I na něj dolehla tragická smrt devatenáctiletého Finlayho Tarlinga, kterého nedávno srazilo auto na závodě Kolem Portugalska. Brit Thomas Pidcock slaví titul mistra světa na horských kolech Před přestupem do silniční stáje Pinarello Q36.5 Pidcock čtyři roky oblékal barvy Ineosu, v němž se potkával s jeho bratrem Joshuou. I Finlayho znal osobně. „Upřímně nemám slov. Tohle vítězství chci věnovat Finovi, Joshovi a celé jejich rodině,“ pokračoval dvojnásobný olympijský vítěz v cross country a hlas se mu zadrhával. „Vidět Joshe startovat na Vueltě bylo neuvěřitelné a hodně emotivní.“ Nechtěl sprintovat, tak ujel Na Finlayho prý myslel už před startem. Říkal si, že by bylo pěkné, kdyby jeho památku uctil vítězstvím. Neměl to ale vůbec lehké. Stejně jako další hvězdný univerzál, Nizozemec Mathieu van der Poel, se do klání pustil zezadu. Soupeři na čele pole si uvědomovali, kdo že je to stíhá, a tak už od startu nasadili ostré tempo. Navíc Pidcock v pátek při tréninku spadl a pochroumal si záda. „Od prvního kola mě dost bolela, ještě rychleji jsem už kvůli nim jet nemohl,“ líčil. I tak to ale stačilo. Zatímco Van der Poel se ne a ne prodrat kupředu a nakonec skončil až třicátý, tedy tři příčky za nejlepším z Čechů Ondřejem Cinkem, Pidcock letěl a krátce po polovině klání se dotáhl do první skupiny. Že by pak povolil a chvíli se jen vezl? Kdepak. Pustil se na čelo skupinky a postupně ji očesával. „Měl jsem štěstí, že tempo, které jsem držel, bylo dostatečně dobré na to, abych se dotáhl dopředu,“ pokračoval. „Během posledních dvou kol jsem pak ze sebe už vydal všechno, abych si vytvořil náskok a nemuselo se rozhodovat ve sprintu.“ Tom Pidcock slaví svůj druhý triumf na MS v cross country horských kol. V předposledním z osmi kol se ho už držel jen krajan Charlie Aldridge. Pětadvacetiletý Brit jel skvěle. První nástup pokryl, druhý taky, třetí také. V jednu chvíli se dokonce dostal i před Pidcocka a získal na něj pár metrů. Ale nakonec ani on tlak neustál. V nejtěžším stoupání Pidcock znovu pořádně zabral. Aldridge svěsil ramena, zvolnil a o dva roky starší Brit už poslední kolo projížděl ve zlaté euforii. „Charlie ale podal fantastický výkon, klobouk dolů před ním a celým týmem. Letos odvádějí skvělou práci,“ poklonil se Pidcock, který pásku proťal s náskokem sedmnácti sekund. Na horská kola zacílí před LA Když přebíral zlatou medaili a duhový dres, smutný výraz při vzpomínání na Tarlinga nahradily už úsměvy. Horská kola jsou pro Pidcocka v současnosti především o radosti. Silnice ho primárně živí, věnuje se jí většinu roku a tlak, který na ní zažívá, je obrovský. Zato když do rukou chytne rovná řídítka, tak trochu se vrací do mládí a do doby, kdy neměl žádné závazky. „Narodil jsem se pro horská kola,“ povídal kdysi. „Myslím, že právě pro ně mám největší přirozený talent. Kdybyste opravdu měli říct, jaký typ závodníka jsem, pak jsem biker. Je to disciplína, která mě baví vždycky.“ K této lásce ho přivedl především jeho otec. Každé léto jezdili na dovolenou do francouzského střediska Morzine, kde spolu vždycky ujeli mamce a rodinný výlet pojali trochu adrenalinověji – pustili se na některý z tamních vyhlášených trailů. I školní rok si zpestřoval podobnými kousky. Za výukou jezdil jak jinak než na kole, domů to měl z kopce a místo silnice to vždy střihl raději lesem. „Měl jsem tam jednu lajnu plnou skoků a tu jsem jezdil den co den,“ líčil. Britský biker Tom Pidcock na trati závodu SP v Novém Městě na Moravě. I dnes si doma v Andoře rád vezme horské kolo a hladkou vozovku vymění za kořeny, kameny a úzké pěšinky. Kdysi dokonce zvažoval, že by se pustil ještě do extrémnějšího zážitku. „Na mém seznamu přání je jet Světový pohár ve sjezdu anebo Red Bull Rampage. V televizi to přece vypadá tak snadno,“ povídal pro britský magazín MBR. Jeho silničnímu zaměstnavateli by se takový risk samozřejmě nezamlouval a je asi nereálné, že by v brzké době k této výzvě došlo. Ale jen to zkrátka dokazuje, jak má terén rád. „Silnice je profesně větší výzvou,“ kývl. „Na horských kolech si závodění vyloženě užívám. Panuje na nich příjemná, uvolněná atmosféra a jde o prostředí, ve kterém mě baví závodit a podávat dobré výkony.“ I díky tomu je pro něj návrat z pelotonu snazší. „Ze začátku je to samozřejmě trochu nezvyk, jde o zcela jiné sporty,“ povídá. „Ale zabere to jen chvíli a dostanu se do toho.“ Kolik toho v terénu absolvuje v následujícím roce, není jasné. „I příští rok budu na horském kole jezdit méně a budu se soustředit na silniční závody,“ odtajnil po titulu. „Pořádně se na bike vrátím až před olympijskými hrami v Los Angeles 2028. Ale určitě si nějaký čas najdu a ten dres ukážu.“ A fanoušci se jistě budou mít na co těšit.