Na startu v Alcossebre opět panovalo úmorné vedro, chladící vesty a punčochy s ledem byly v permanenci. Mads Pedersen se rozhodl zmírnit napětí před další obtížnou zkouškou tím, že každého, kdo mu přišel do rány, postříkal z vodní pistolky. Nevyhnul se mu ani jeden z policistů, kterého se pak Dán marně snažil přesvědčit, aby si své zbraně vyměnili. Fanoušci si při týmové prezentaci hned dvakrát zapěli narozeninové Cumpleaños feliz pro dva čtvrteční oslavence Oliviera Le Gaca a Marca Brennera. Ethan Hayter obdržel jako cenu útěchy za donkichotský boj v předešlé etapě číslo pro největšího bojovníka dne a k němu trs banánů. A Pogačar vykládal, že pokud bude příležitost dojet si pro vítězství, rozhodně ji nezahodí. Příležitost pak dostal od ostatních soupeřů. Ti totiž, s vidinou toho, že tentokrát by už mohl únik uspět, udělali z prvních dvou hodin etapy lítý boj o účast na čele. A když se konečně vytvořila životaschopná skupina uprchlíků, místo aby si v pelotonu orazili, zaznělo z UAE: Teď už nám zbývá kontrolovat jen půlku etapy, to zvládneme! Opět jednou byla snaha úniku odsouzena k neúspěchu daleko před cílem. Opět jednou se Pogačar zbavil ve stoupání všech soupeřů. Tak jako v úterý v Andoře, tak jako to dělá na Tour de France, tak jako to zažili soupeři před dvěma lety na Giru. Dojel už i posledního uprchlíka a mířil k vrcholu El Bartolo po zpevněné hliněné cestě sám, konkurenti polykali oblaka prachu daleko za ním. Až potud nic neobvyklého. Tadej Pogačar stoupá k vrcholu El Bartolo v šesté etapě Vuelty. Pak se ale naskytl obrázek tak nečekaný, až mu bylo zprvu těžké uvěřit. Z televizních záběrů se nejprve zdálo, že Enric Mas odpadá ze skupiny pronásledovatelů, další pohled však odhalil, že jim naopak odjíždí. A co víc – přibližuje se Pogačarovi! Španělští fanoušci u trati byli z toho, jaká scenérie se před nimi odehrává, v extázi, povzbuzování a jásot se nesly i tiskovým střediskem v cíli. Zvlášť když kamera na motorce ukázala Španěla v modrém dresu Movistaru jen pár metrů za červeným Slovincem. Co se zdálo ještě před pár minutami jako bláznivé sci-fi, se nyní měnilo ve skutečnost. Jedno šlápnutí, druhé, třetí a mezera se stále zmenšovala, až se jedenatřicetiletý střízlík prodral špalírem diváků na Slovincovo zadní kolo a vrcholem stoupání projel dokonce jako první. Aby Pogačar v horské etapě zaútočil, odjel, a pak byl dostižen jiným jezdcem, to se stalo naposled v 11. etapě Tour 2024. Tedy před 779 dny. A taky že už Slovinec takovým momentům úplně odvykl. Takže když se kolem něj těsně pod vrcholem prohnala modrá šmouha, pomyslel si: Co se to děje? To vedle mě proběhl nějaký fanoušek? „Byl jsem fakt překvapený. Enric okolo mě proletěl jako raketa,“ líčil. I z přenosu bylo jasné, že je Pogačar ohromený. „Do sluchátka mi hlásili, že mám 40 sekund náskok, o Enricovi ani slovo. Takže když jsem ho uviděl před sebou, byl jsem v šoku.“ Je to reálné. Skutečně se to děje. Mas dojíždí Pogačara: Eurosport.es @Eurosport_ES Es real. Está pasando. ❤️‍🔥 Enric Mas coge a Tadej Pogacar, ataca y se lleva la bonificación. #LaVuelta26 #LaCasadelCiclismo https://t.co/RErycxY76w 27. srpna 2026 v 19:05, příspěvek archivován: 27. srpna 2026 v 22:07 oblíbit retweet odpovědět Následně na tiskové konferenci potvrdil, že začátek stoupání poněkud přepálil. „Moc jsem ten kopec neznal, takže jsem si špatně rozvrhl tempo. Naopak Enric jel určitě perfektně a měl skvělý den.“ Tím ale nečekané situace čtvrtečního dne neskončily. Mas se pustil do úzkého, nevyzpytatelného sjezdu jako první a rukou naznačoval Pogačarovi, aby se nikam nehnal. Technicky mnohem zdatnější Slovinec však Španěla v jedné ze zatáček podjel, a už tak nemohl sledovat, jak si před jednou z dalších zákrut dává Mas zvlášť pozor, protože je utaženější, než se na první pohled zdá. A tak zatímco ji Mas elegantně vykroužil, Pogačarovi ustřelilo kolo a pokračoval rovně do trávy. Naštěstí byl v tom místě terén přívětivý a lídr UAE zachoval chladnou hlavu, takže byl zase hned zpátky na silnici, ale v týmovém autě stačil způsobit mírnou paniku. „Volali jsme na něj do vysílačky, aby hlavně neriskoval, protože na většině místech bylo mezi silnicí a srázem jen asi půl metru,“ líčil moment hrůzy šéf týmu Fernández Matxín. Protože chyba ve sjezdu taky rozhodně není něco, co by se od Slovince vídalo často. „Věděl jsem, že to je nebezpečný sjezd po mizerné silnici. Ale jak hodně riskantní je, zjistíte, až když v něm jste. Jsem rád, že jsem zůstal na kole, protože to mohl být pořádný pád,“ ulevil si Pogačar. Horké chvilky Tadeje Pogačara ve sjezdu z El Bartolo: Eurosport.es @Eurosport_ES El aviso de Enric Mas a Pogacar antes del susto del maillot rojo. #LaVuelta26 #LaCasadelCiclismo https://t.co/twj9SoSxdw https://t.co/mqktUATokY 27. srpna 2026 v 19:14, příspěvek archivován: 27. srpna 2026 v 22:05 oblíbit retweet odpovědět V závěru se pak marně dožadoval bidonu s vodou, bez kterého jel už posledních deset kilometrů. K dalšímu šoku mistra světa se ale dočkal zamítavé odpovědi. „Asi 15 kilometrů před cílem jsem požádal o vodu, ale ani od rozhodčích, ani od organizátorů jsem ji nedostal.“ Stál za tím verdikt arbitrů, že v 6. etapě nebude v posledních dvaceti kilometrech možnost občerstvení. „Zklamalo mě to, protože závodíme v hrozném horku, a když nemáte na posledních dvacet minut bidon, je to vážně bolest.“ Třešničkou na dortu tak nečekaného průběhu dne by samozřejmě bylo, kdyby po rovinatém dojezdu do Castilló porazil Mas Pogačara v souboji o etapu. Ale to už by bylo příliš mnoho fantastických scénářů na jeden den. Slovinec si po jednoznačném sprintu dojel pro 130. triumf kariéry a už třetí na této Vueltě, čímž zůstává seznam etapových vítězů v 81. ročníku až trapně krátký: zatím slavil v cíli buď Slovinec, nebo Brit Brennan. I tak se španělská média předháněla v tom, která popíšou Masův výkon grandiózněji. A není se co divit. Vždyť pro Mase jde o první Grand Tour, na které bojuje o celkové pořadí, po dvou protrápených letech, navíc aby španělský cyklista zvládl konkurovat Pogačarovi v horské etapě – to tu snad nebylo od Vuelty 2019. A tak si mohl Mas o sobě přečíst přívlastky jako „brilantní“ nebo „impozantní“, pak také že „rozdrtil konkurenty exhibicí, která překvapila i Pogačara“ a nakonec že světového šampiona „polidštil“. Sám však zůstával nohama na zemi: „Měl jsem dobrý den, ale nedával bych tomu přílišnou váhu. Teď jsem průběžně druhý a začínám se cítit dobře. Beru Vueltu den po dni.“ Přičemž ten šestý den se pravděpodobně stane jedním z nejpamátnějších jeho kariéry.