„Chutná to skvěle, je to jemné jako máslo a má to jedinečnou chuť,“ pochvaloval si jeden z myslivců. Mnozí se k prvnímu soustu musejí trochu přemáhat, když ale mývalí maso ochutnají, pochvalují si jeho chuť, řekla Julia Blochová z vedení Durynského ekologického loveckého spolku. Spolek pořádá kurzy vaření společně s odborníky z oboru gastronomie. Jejich cílem je bourat předsudky spojené s konzumací mývalího masa a podporovat udržitelné využívání ulovených zvířat. K ekologicky zaměřenému lovu totiž patří také smysluplné využití zvířete. Mýval severní pochází ze Severní Ameriky a v Německu jde o invazivní druh. Vzhledem k tomu, že ve středoevropské přírodě prakticky nemá přirozené nepřátele, značně se rozšířil. Na nápad zařadit na menu pokrmy z mývalího masa přišel před asi dvěma lety kuchař Steffen Haasengier. Když byl na rybách, objevil se v jeho blízkosti mýval. Jako kuchař začal přemýšlet nad tím, jak asi jeho maso chutná, a kamaráda myslivce poprosil, aby mu nějakého uloveného mývala přenechal. „Byl jsem nadšený,“ říká Haasengier, který je běžně vegetarián. Mývalí stehýnka je podle něho nejlepší podusit, další části lze péct, grilovat nebo použít do guláše. Podle Haasengiera se k tomuto masu nejlépe hodí aromatické koření, jako je rozmarýn, tymián, paprika, česnek a cibule. Jako přílohu doporučuje knedlíky nebo brambory. Maso získává od kamaráda myslivce. Musí ale projít testy na svalovce. Blochová říká, že právní a veterinární postupy týkající se mývalího masa nejsou jednoduché. Na rozdíl třeba od kanců nebo jezevců nesmějí myslivci vzorky odebírat sami. Celé ulovené zvíře je nutné za dodržení chladicího řetězce dodat do veterinární laboratoře a pak zase vyzvednout, popsala Blochová.