Rovinatou stepí jihovýchodní Ukrajiny protéká říčka Moločna a na ní leží druhé největší město Záporožské oblasti Melitopol. Před začátkem plnohodnotné ruské invaze v únoru 2022 čítalo město téměř 150 tisíc obyvatel a figurovalo jako důležité průmyslové město a dopravní křižovatka. Ruské jednotky do města přišly den po oficiálním začátku speciální vojenské operace, jak Rusko invazi na Ukrajinu nazývá, tedy 25. února 2022. Tehdy v Melitopolu bydlela i Ljudmila Plačkovová, čtyřiatřicetiletá rodačka, která ve městě spolu s rodinou podnikala. „V roce 2013 si moji rodiče pronajali prostory a otevřeli si vlastní podnik – kavárnu. Předtím moje matka pracovala jako kuchařka a vždycky snila o vlastní restauraci. Zpočátku to bylo těžké. Pracovala jsem tam jako servírka a táta dělal manuální práce,“ popsala Ljudmila nezávislému ruskému serveru Bereg s tím, že podniku se nakonec začalo dařit. Melitopol v okupované části ukrajinské Záporožské oblasti. Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License Po začátku okupace rodina nevěděla, co dělat, a po masakru v Buči se ze strachu sestěhovali všichni k sobě. S útokem na Mariupol začali z města lidé odcházet. Po Melitopolu mezitím chodila ruská okupační vojska a ve městě zavlály ruské vlajky. „Melitopol se změnil. Podnikatelé a mladí lidé odešli. Vzpomínám si, jak můj táta jednou řekl: ‚Jsme zase v devadestátkách.’ Vznikly provizorní trhy a přijelo sem hodně lidí z východu. Ulice se zaplnily cizími lidmi. Je to malé město – dříve tu bylo spousta známých tváří. Přibyly moskevské a krasnodarské poznávací značky. Najednou si uvědomíte, že tohle už není vaše město,“ vylíčila Ljudmila a dodala, že se později bála vycházet. Nakonec s manželem uprchli přes poloostrov Krym, Rusko a Turecko do Bulharska. Tím ale příběh její rodiny nekončí. Po emigraci Ljudmily a jejího manžela na konci září 2023 totiž do bytu jejích rodičů vtrhli příslušníci ruské bezpečnostní služby FSB a unesli je. To, co o osudu své matky Ljudmila ví, pochází z vyprávění jejích spoluvězeňkyň. Rodiče odvezli do sklepa budovy v Melitopolu a mučili je. „Můj otec byl zbit a moje matka byla nucena se dívat,“ říká. Matku drželi v cele bez oken s odepřeným přístupem k jídlu. „Pak byla přemístěna do ženské cely. Nebyla tam voda, sprcha ani toaleta a teplota byla asi 10 stupňů Celsia,“ popisuje Ljudmila. O několik měsíců později její matku převezli v kritickém stavu do nemocnice – v kómatu, s proleženinami a s dýchacím ventilátorem. Nakonec v květnu 2024 zemřela, Ljudmila se s ní kvůli výhrůžkám od FSB rozloučit nemohla. O otci má jen kusé informace a neví, zdali je naživu. „Jen v Melitopolu znám osobně šest případů únosů, mučení nebo neoprávněné deportace civilistů. Mnozí z nás mají blízké, kteří jsou drženi v zajetí bez obvinění a nemají s nimi žádný kontakt. Jsou tu lidé, kteří zmizeli. Prostě lidi vyhlazují a tají to,“ uzavírá Ljudmila. Necivilizovaný svět Jinou realitu města Melitopol ilustruje příběh třicetileté Rusky Darji. Ta se do Melitpolu z ruského Iževsku přestěhovala na začátku roku 2025 s manželem – vojákem. Lákadlem byl hlavně rychlejší odchod do důchodu a vyšší plat, který je vojákům sloužícím na „nových územích“ přislíben. Život v Melitopolu pro Darju znamenal šok. S manželem sehnali starý byt v sovětském stylu za docela dost peněz. „Překvapilo mě, že ve městě nebyly žádné obchody s rozumnými cenami. Výběr byl omezený a ceny potravin katastrofální. Navíc byla spousta z nich prošlých,“ popsala Darja s tím, že ve městě jsou velmi oblíbené trhy. Rovněž ji překvapilo, že ve městě prakticky nebyly banky a všechno se muselo kupovat v hotovosti. Mluvila také o častých výpadcích proudu během náletů nebo chybějícím lékařském personálu. Asi po roce života z města odešli. „Byli jsme unavení z problémů s lékaři a můj manžel odešel do vojenského důchodu. A já si stále nemohla zvyknout na tento necivilizovaný svět.“ Život ve strachu a deportace jako za Stalina Úpadek úrovně života v Melitopolu popsal i anonymní člen ženského nenásilného hnutí Zlá Mavka. „Lidé přišli o práci, přístup k odpovídajícím lékům, bankovní služby a fungující právní systém. Ceny vzrostly a zboží je často nedostatkové, nebo hrozné kvality,“ cituje portál Bereg aktivistu. Život pod okupací podle něj znamená život ve strachu. „Lidé ztratili pocit bezpečí. Neustále se bojíte prohlídek, zadržování, udávání a pronásledování bez jakéhokoli důvodu,“ líčí. Problém vidí také v přechodu pod ruská pravidla a administrativu. „Lidé jsou fakticky nuceni přijímat ruské dokumenty, převádět své děti do ruského vzdělávacího systému a pracovat podle ruských pravidel. Pro mnohé to nebyla volba mezi dobrem a zlem, ale mezi přežitím a ještě většími problémy,“ popsal anonym s tím, že pokud si okupační správa všimne déle neobydlených domů, privatizuje je. „V podstatě jednoduše vyhánějí Ukrajince a osídlují města vlastními občany,“ dodává s odkazem na nucené deportace etnických skupin v Sovětském svazu mezi 30. a 50. léty minulého století. Do Melitopolu za prací Čtyřiatřicetiletý Ruslan přijel do města z Rostova na Donu na několikaměsíční štaci jako geodet. Pracuje na výstavbě distribuční plynové stanice. Popsal, že najít bydlení bylo složité hlavně kvůli ochotě některých majitelů poskytnout potřebnou dokumentaci. „Viděl jsem pár zničených soukromých domů. Víc ne. Co Melitopol odlišuje od normálního života, je zákaz vycházení od 22. do 5. hodiny a obchody a další podniky se zavírají dříve,“ hovoří o životě Ruslan s tím, že jsou občas slyšet dronové útoky. Připomněl ještě vojenské kontroly při výjezdu z města. „Ti, kteří do města přicházejí, jsou obvykle vojenští a státní zaměstnanci nebo prostě lidé, kteří se rozhodli obsadit volné místo. Často pocházejí z Krasnodaru, Volgogradu a Rostova. Myslím, že ruský pas je pro život tady nezbytný,“ dodává. Za prací přijel i devětadvacetiletý elektrikář Timur z Uzbekistánu. Předtím pracoval v Nižním Novgorodu. „Plánují zde otevřít nemocnici. Ruská společnost Profstroj sem přivezla pracovníky ze Střední Asie – elektrikáře, instalatéry a betonáře,“ popsal Timur. Jako elektrikář pracuje 11 hodin denně s volnými dny jednou za dva týdny za 110 tisíc rublů, tedy přibližně 27 tisíc korun. „Je to typické staré regionální město, trochu špinavé. Občas se objeví problémy s vodou, ale ty se rychle řeší. Totéž platí pro elektřinu. Občas slyšíte drony a exploze, ale jinak je všude ticho. Internet je tu velmi špatný. Najít zde bydlení je problematické,“ vylíčil život ve městě Uzbek a dodal, že obtíž představuje také papírování. „Musím s sebou nosit nejrůznější dokumenty, abych policii v případě zadržení dokázal, že jsem tady legálně.“ Vyvlastňování a repopulace Jak již dříve upozornil americký Institut pro studium války (ISW), Rusko vede sofistikovanou kampaň s cílem zalidnit okupovaná území vlastními občany. Pro vyvlastnění bytů ruské administrativě stačí pouhá absence zápisu v jejím katastru. Tyto tzv. „bezprizorní“ byty pak slouží nově příchozím vojákům, policistům či úředníkům. V prosinci 2025 tento postup ruský prezident Vladimir Putin stvrdil federálním zákonem pro všechny čtyři okupované oblasti. Dobrovolníkům se zájmem o bydlení v oblastech pak Kreml nabízí zvýhodněné státní hypotéky. Pro specialisty jako lékaře nebo učitele pak nabízí jednorázové nástupní bonusy ve výši dvou milionu rublů, výměnou za pětiletý závazek. Horizont proměny dokládají i oficiální data prezentovaná Kremlem kontrolovaným portálem Vedomosti . Podle těch chce na okupovaná území Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti Rusko do roku 2045 nastěhovat téměř 114 tisíc lidí. Plán počítá s výstavbou více než 13 milionů metrů čtverečních nových bytů, rekonstrukcí přes 3 200 km silnic, stovek škol, školek a 25 průmyslových či technologických parků. Moskva rovněž počítá s výstavbou turistických resortů u Azovského moře. ISW upozorňuje, že Ženevské úmluvy zakazují přesun civilního obyvatelstva na okupované území v době války, jde tedy o válečný zločin. Rovněž připomíná, že ruská okupační strategie na Ukrajině je založena na komplexní rusifikaci všech sfér života v okupovaných oblastech. „Úsilí o repopulaci je klíčové a napomáhá ruským snahám o fyzickou i sociokulturní přeměnu okupované Ukrajiny podle vlastního obrazu,“ popisuje Institut. 14. března 2022 Válka na Ukrajině Sledovat další díly na iDNES.tv