Kniha z časů konce světa Nejen dobré nápady se vracejí. I ty špatné mají svou setrvačnost. Překreslení srpového vozu z De Rebus Bellicis do knihy z roku 1608, která vzdávala poctu „Moudrosti, dovednostem a důstojnosti Východu i Západu říše římské“. O knize zvané De Rebus Bellicis vlastně víme jen pramálo. Že byla sepsána někdy mezi čtvrtým a pátým stoletím, usuzujeme vlastně jen z několika indicií. Její text historikům s datací trochu napomáhá, když zmiňuje „nedávnou smrt císaře Konstantina I.“. K té došlo v roce 337. Dalším užitečným vodítkem může být i zmínka o krvavé řeži u Adrianopole. Ta bitva se odehrála v roce 378. O věcech válečných s fantazií: leckdy přílišnou Teoreticky prý mohl být její text napsán až po smrti Theodosia I. v roce 395. Po rozdělení říše římské mezi Honoria a Arcadia, na západní a východní část. Píše se v ní totiž o „princeps“, o panovnících v množném čísle. Jisté to však není. Zcela nejasné ovšem je, kdo ji vlastně sepsal. Usuzuje se, vzhledem k technické povaze textu a znalostem vojenské doktríny, že autorem musel být nejspíš vojenský funkcionář nebo inženýr. Muž vyššího vzdělání i společenského postavení. Někdo, kdo si mohl dovolit kritizovat velení a cítil se být z moci své funkce povolaný navrhovat reformy. Anebo taky ne. A právě proto se ke svému dílu nepřihlásil podpisem a zůstal v anonymitě. Na otázku, proč vlastně byla kniha napsána, se naštěstí hledá odpověď lépe. Vznikla v reakci na zoufalou vojenskou situaci říše římské. A zoufalá situace si žádala zoufalá opatření. Ta kniha, jejíž název lze z latiny přeložit jako O věcech válečných, je jimi naplněná až po okraj.