Trvání a formát tohoto nového festivalu jsou rozděleny do dvou víkendových částí podle lokalit. První část začíná v okrese Ganghwa v sobotu 12. září a trvá 2 dny, druhá proběhne v okrese Čeorwon v následujícím víkendu. Na akci navíc v obou místech navazují tematické programy pod hlavičkou Měsíce návštěvnosti DMZ, které v těchto regionech probíhají po celý září a říjen, píše The Korea Times . Po nástupu nového prezidenta Korejské republiky I Če-mjonga, který se ujal úřadu loni v červnu, došlo ke značnému posunu směrem k mírnění napětí a pragmatickému přístupu „Mír na prvním místě“. Mapa demilitarizované zóny mezi Severní a Jižní Koreou na expozici poblíž hranic mezi zeměmi. Podle organizátorů má festival propojit turistické oblasti, které byly z velké části samostatně rozvíjeny místními samosprávami podél demilitarizované zóny. Programy s tématem „Kráčející mír na ostrově, kde se zastavil čas“ budou zahrnovat meditaci a jógu při východu slunce, procházku podél plotu demilitarizované zóny za účelem slyšení zvuků z přírody a kurz přípravy nealkoholických koktejlů inspirovaný životy vysídlených obyvatel. Nezapomnělo se ani na batůžkáře, kteří si budou moci užít pobyt na místě s kulisou vrcholu Soyosan nacházejícím se v těsné blízkosti demilitarizované zóny. I když má hora nadmořskou výšku pouhých 587 metrů, během Korejské války sloužila jako klíčová pozorovatelna pro spojenecké i jihokorejské jednotky. Díky své poloze z něj byl dokonalý přehled o tzv. Železném trojúhelníku, v němž probíhaly intenzivní boje. Jízda na motocyklu BMW má pro změnu umožnit návštěvníkům festivalu podívat se do zajímavých míst v oblasti. V samotné DMZ zbylo pouze nepatrné množství civilní infrastruktury. Jsou to výhradně dvě malé zemědělské vesnice, a sice Taesong-dong na jižní a Kijong-dong na severní straně. Vzhledem ke střídmému pohybu lidí a vysoké militarizaci se zóna, kterou tvoří 250 kilometrů dlouhý a 4 kilometry široký pás podél 38. rovnoběžky stala především nedotčenou přírodním rezervací a z jihokorejské strany také turistickou destinací. Společný průmyslový komplex nedopadl V bezprostředním sousedství zóny se však nachází známý průmyslový komplex Kesong, jenž fungoval v letech 2004 až 2016 a který představoval unikátní ekonomický i politický experiment. Oficiálně je projekt již deset let uzavřen a žádné společné investice zde aktuálně neprobíhají. Nicméně satelitní snímky i jihokorejské zpravodajské služby dlouhodobě poukazují na to, že Severní Korea část opuštěných jihokorejských továren nelegálně zabavila a spustila vlastní výrobu. ​ Severokorejský režim v těchto závodech neoprávněně využívá zanechané jihokorejské stroje a technologie. Měl by se tam vyrábět textil, oděvy, autobusy, elektroniku nebo domácí spotřebiče, například rýžovary, které následně dodává na svůj domácí trh nebo vyváží, uvádí jihokorejský tisk. KLDR tento komplex fakticky zestátnila a včlenila do svého národního programu na rozvoj regionálního průmyslu, aniž by k tomu měla souhlas původních jihokorejských majitelů či vlády v Soulu. ​Komplex vznikl v rámci jihokorejské „Sluneční politiky“, šlo o strategii postupného sbližování a budování důvěry skrze ekonomickou spolupráci. Jižní Korea dodávala kapitál, technologie, stroje, materiál, infrastrukturu včetně elektřiny a vody a management. Severní Korea poskytla pozemky a především levnou, disciplinovanou a vzdělanou pracovní sílu. V komplexu působilo zhruba 124 jihokorejských malých a středních firem, zastoupen byl především oděvní, textilní a obuvnický průmysl, ale i výroba součástek pro automobilový průmysl či jednoduché elektroniky. Svého času zde bylo zaměstnáno přes 54 000 severokorejských dělníků. Jihokorejské firmy neplatily mzdy severokorejským zaměstnancům přímo do ruky. Peníze v amerických dolarech odváděly severokorejskému státnímu orgánu, který dělníkům vyplácel mzdu v místní měně, bonusem byl pro ně nákup zboží. Režim v Pchjongjangu si z této částky ponechával podstatnou část jako provizi. Zóna byla propojena přímou silniční a železniční cestou přes DMZ. Jihokorejští manažeři denně dojížděli z Jižní Koreje za přísných bezpečnostních a celních kontrol. Bezzubé žaloby a odškodnění ​Ačkoliv v Kesongu došlo k dočasným přerušením provozu už v minulosti, například v roce 2013 během krize vyvolané Severní Koreou, k definitivnímu uzavření došlo v únoru 2016. Hlavním spouštěčem byl čtvrtý jaderný test KLDR v lednu 2016 a následný test rakety dlouhého doletu v únoru téhož roku. Tehdejší jihokorejská konzervativní prezidentka Pak Kun-hje prohlásila, že příjmy v tvrdé měně, které režim v Kesongu získává, jsou zneužívány k financování vývoje jaderných zbraní a balistických střel. Severní Korea označila tento krok Soulu za „vyhlášení války“, okamžitě vyhostila všech zbývajících cca 280 jihokorejských pracovníků, zmrazila veškerý jihokorejský majetek, zařízení i zásoby materiálů a oblast prohlásila za vojenskou zónu. Jihokorejské firmy tak byly nuceny opustit továrny bez možnosti odvézt své vybavení či hotové výrobky. Krátce po uzavření uvalila Rada bezpečnosti OSN na KLDR podstatně přísnější sankce, které mimo jiné zakazují převod hotovosti severokorejskému režimu a vytváření společných podnikovým projektů. Tyto mezinárodní sankce učinily jakékoliv případné obnovení provozu právně i prakticky nemožným. ​Symbolickou tečku za projektem udělala Severní Korea v roce 2020, kdy demonstrativně odpálila budovu společného spojovacího úřadu , která v Kesongu stála. Jižní Korea volí proti nelegálnímu provozu v Kesongu kombinaci právních kroků, mezinárodního tlaku a monitoringu. Možnosti přímého zásahu jsou však na území KLDR fakticky nulové. Jihokorejské Ministerstvo pro sjednocení připravilo podklady pro žalobu proti Severní Koreji za neoprávněné užívání majetku v Kesongu, přičemž výše vyčíslených škod přesahuje 400 miliard jihokorejských wonů (přibližně 6 miliard Kč). Před třemi lety jižní Korea již úspěšně zažalovala KLDR u Soulského ústředního obvodního soudu o 44,7 miliardy wonů (cca 668 milionů Kč) za zničení budovy společného spojovacího úřadu. Žaloby slouží primárně k právnímu zajištění nároků a k zamezení promlčení škod. Vymahatelnost rozsudků však zůstává bez změny režimu v KLDR nereálná. Výroba v Kesongu a následný vývoz a to zejména textilu porušují rezoluce Rady bezpečnosti OSN, například rezoluci č. 2375 zakazující dovoz severokorejského textilu. Prostor pro budoucí dialog Soul také předává důkazní materiál výboru OSN a apeluje na sousední státy, především Čínu, aby důsledněji kontrolovaly importy označované jako Made in China. Jižní Korea ve spolupráci s USA detailně mapuje provoz v zóně, jako třeba počet svážejících autobusů, spotřebu elektřiny a osvětlení hal. Zjištěná fakta slouží ke zmapování konkrétních severokorejských subjektů a velitelských struktur, na které lze uvalit jednostranné jihokorejské či mezinárodní finanční sankce. ​Vzhledem k tomu, že není v silách úřadů Jižní Koreje majetek z Kesongu navrátit, dochází k vyplácení státních kompenzací pro dotčené jihokorejské podnikatele. Současná vláda v Soulu prosazuje vybudování víceúrovňového bezpečnostního systému podél demilitarizované zóny. Cílem je zamezit drobným vojenským potyčkám, zastavit vzájemnou propagandu jako například pouštění balónků s odpadky a letáky či provoz reproduktorů přímo na hranici a zabránit náhodné eskalaci konfliktu. ​Na rozdíl od předchozího konzervativního vedení země, které požadovalo kompletní denuklearizaci KLDR jako podmínku pro jakákoliv jednání, je nynější kabinet ochoten diskutovat o postupném zmrazení jaderných aktivit Pchjongjangu výměnou za bezpečnostní záruky a obnovení rozhovorů o mírové dohodě. Soul vnímá demilitarizovanou zónu jako klíčový prostor pro budoucí praktický dialog.