Senát novelu nakonec zamítl. Překvapilo vás to? Popravdě ano, přinejmenším ta jednoznačnost a jen výjimečná ochota vést věcnou debatu. Čekala jsem souboj argumentů, tedy že se budeme bavit o konkrétních paragrafech a o tom, co je případně třeba upravit a doladit. Místo toho zaznělo, že se pozměňovací návrhy ani nebudou podávat. To mě mrzí. Nepůsobí to jako hledání řešení, ale jen jako gesto. Obavy z organizační změny jsou opodstatněné vždy, chápala bych zde návrh na prodloužení legisvakanční lhůty, aby bylo na změnu více času, ale návrh na zamítnutí neřeší nic, jen prohlubuje problémy dnešního stavu. A na nefunkčním stavu panuje dnes široká shoda. (Legisvakanční doba je časové období mezi dnem, kdy se právní předpis stává platným, a dnem, kdy nabývá účinnosti – pozn. red.) Předseda senátorského klubu ODS a TOP 09 Zdeněk Nytra řekl doslova, že je novela „neopravitelná jako celek“. Co na to říkáte? Že bych ráda slyšela, co konkrétně je neopravitelné. Na diagnóze se totiž shodneme všichni, napříč politickým spektrem i odbornou veřejností. Povolování staveb u nás není efektivní, srozumitelné ani předvídatelné. Bytový dům se povoluje sedm až deset let – nejde při tom o projekty které by potřebovaly změnu územního plánu – a napoprvé projde úřadem zhruba čtvrtina záměrů. Nedávno jsem řešila stížnost investora, který čeká sedmnáct let, občana co žádá o povolení na rekonstrukci třináct let, starosty co přišel o dotace kvůli prodlevám řízení, prostě, jak říkají kolegové na MMR – takové stížnosti, které nám chodí pořád. Problémy většinou vznikají už u získávání stanovisek a také v odlišném přístupu jednotlivých úředníků, což mimo jiné odhalilo i šetření Sdružení místních samospráv. Pokud je odpověď na tento stav „nechme to být“, tak to podle mě není odpověď. A pokud má někdo lepší řešení, měl deset let na to ho předložit. Spousta starostů si v tom textu pro své problémy našla řešení. Ti teď na novelu čekají a doufají že bude v praxi co nejdříve. Ing. Hana Landová Je absolventkou Gymnázia Voděradská v Praze se zaměřením na matematiku a fyziku a Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. Profesní dráhu zahájila na manažerských a koordinačních pozicích v mezinárodní advokátní kanceláři, kde působila v letech 1993–2007, následně až do roku 2026 zastávala manažerské pozice ve skupině FINEP se zaměřením na právní služby v oblasti developerských projektů. Od roku 2014 se aktivně podílí na činnosti pracovních skupin Hospodářské komory ČR a odborných sdružení, včetně Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí. Senátorům ale vadí i cesta, kterou zákon prošel. Tak zásadní změna přišla jako poslanecký návrh a vyhnula se připomínkovému řízení. To je legitimní výtka, ne? Je legitimní a já ji nikdy nezlehčovala. Jen prosím o úplný obrázek. Novela nespadla z nebe, obsahově navazuje na rekodifikaci z roku 2021, respektive schválený věcný záměr z roku 2019, která prošla kompletním připomínkovým řízením a mnohaletou odbornou debatou. Před schválením zákona proběhlo celé legislativní kolečko u věcného záměru a následně samotného paragrafového znění. Tento návrh na ní staví a upravuje ji podle zkušeností z praxe, podle zkušeností, které se debatovaly v mezirezortních pracovních skupinách při MMR v uplynulých čtyřech letech. Ve Sněmovně pak prošel celým legislativním procesem až po třetí čtení a závěrečné hlasování, samotné druhé čtení trvalo třináct hodin, hospodářský výbor k návrhu přijal komplexní pozměňovací návrh a poslanci podali na sto třicet dalších. O ten komplexní pozměňovací návrh žádali i poslanci opozice a obsahoval již řadu úprav z podnětů nejen napříč politickým spektrem, ale byl projednán i s ostatními zájmovými skupinami, rezorty a byl schválen na jednání vlády. Říkat, že neproběhla debata, prostě neodpovídá skutečnosti. Ostatně o tom, že bylo ve většině podnětů vyhověno hovořil i zástupce SMOČR, pan Jiránek v Senátu a mezi mnoha pozměňovacími návrhy, které poslanci odsouhlasili mi dovolte vyzdvihnout například ten, který z podnětu právě obcí a s podporou ČKAIT a ČKA významně zjednodušuje povolovací procesy pro malé bytové domy. Koaliční poslanci podpořili i řadu opozičních návrhů. Nerozumím tak tomu, že to je dnes interpretováno jako důkaz nekvality textu. Debata proběhla v parlamentu, což je mimochodem místo, kde v demokracii probíhat má. Ostatně v každém volebním období poslaneckou cestou předkládají poslanci více či méně obsáhlé novely či zákony, jako byl například energetický zákon v tom období předešlém. Sto třicet pozměňovacích návrhů. Kritici říkají, že právě to svědčí o nekvalitě předlohy. Nebo o tom, že jde o velký zákon, který se dotýká každého, a poslanci k němu přistoupili aktivně. U velkých norem je to běžné. Podstatné je, co se s návrhy stalo. Nebyly smeteny ze stolu. Hospodářský výbor je poctivě posoudil a řada jich byla přijata, včetně návrhů, které vylepšily citlivá místa. Třeba u archeologie se na návrh ministra kultury prodloužila lhůta pro terénní průzkum ze šesti na osm měsíců. Poslanci napříč politickým spektrem navrhli řadu velmi konstruktivních úprav. Ráda bych zmínila i kritizované zjednodušené kácení stromů nad vodovody a kanalizacemi, které by nově mohlo mít stejný proces, jako tentýž úkon v souvislosti s energetickými a dalšími sítěmi. Zásobování vodou a údržba kanalizací jsou velmi důležité, jsme v situaci kdy plýtvání vodou a čekání na zásah až v případě havárie, kdy jsou lidé bez vody a ta teče někam pod silnici není prostě v souladu s šetrným nakládáním s takto cennou tekutinou. Vodaři si na rozdíl od jiných sítí nemohou jen tak své sítě posunout. Každý jste určitě někdy viděl dokumenty o akvaduktech, jak velmi přesné výpočty byly třeba, aby voda tekla na místo dodání. Gravitační zákon platí i na naše novodobé akvadukty, vodovody i kanalizace. Prošly i pozměňovací návrhy opozičních poslanců? Ano, a byla jich celá řada. Opoziční poslanci odvedli velký kus práce, přišli s věcnými nápady a část z nich se do zákona propsala. Jednalo se o zjednodušení řízení třeba u dělení a scelování pozemků, definiční úpravy v památkové péči či ochraně přírody. A koaliční poslanci je podpořili. Říkám to s uznáním, zákon je díky nim v některých místech lepší. O to hůř se mi vysvětluje, co následovalo. Titíž lidé, jejichž rukopis v té předloze je, pak ve třetím čtení hlasovali jednotně proti ní jako celku. Uznali dílčí věci, vylepšili je a pak zvedli ruku proti výsledku. Proč podle vás opozice hlasuje proti, když část jejích podnětů v zákoně je? To je spíše politická otázka. Já bych ráda hledala spíše řešení. Jde zde zřejmě o politickou věc, tedy debatu o tom, čí je to návrh, místo debaty o tom, co je v něm napsané. Snažila jsem se vždy přistupovat k řešení věcně, v poslanecké sněmovně i v senátu. Návrh se teď vrací do Poslanecké sněmovny a věřím, že při dalším rozhodování nakonec převáží obsah. Stavební zákon totiž nemá barvu dresu. Až bude fungovat, nebude se ptát, koho jste volili. Zrychlí povolení školky starostovi za jakoukoli stranu a rekonstrukci každé rodině. Je to i o dalších investicích, které mohou být u nás nebo mohou končit v Polsku, Německu, Maďarsku nebo prostě jinde. Naši občané pak jezdí pracovat za hranice místo toho, aby se zvyšovalo naše HDP a sanoval náš rozpočtový schodek, přispívají rozvoji sousedních ekonomik. Dobře, ale co konkrétně zákon změní pro běžného člověka? Tři věci. Za prvé, u běžných staveb jako je rodinný domek například místo obíhání úřadů a sbírání desítek razítek bude platit jedno řízení, jeden úřad a jedno rozhodnutí. Za druhé, konec nekonečného vracení se na začátek. Odvolací úřad bude muset věc sám rozhodnout, ne ji poslat zpátky na začátek, jak se to dnes děje třeba i opakovaně. A za třetí, jednodušší život u všech staveb v zastavitelném území, tam kde obec nainvestovala do územního plánu, nemusí tatáž razítka znovu získávat její občané. Méně papírů a méně nejasné odpovědnosti. Více kompetence projektantům za specializované činnosti. K tomu jedna věc, která je pro mě osobně důležitá. Záměr se bude posuzovat podle pravidel platných v den podání žádosti. Takže se vám uprostřed hry nezmění pravidla a nebudete přepracovávat projekt jen proto, že řízení trvalo dlouho. Zastánci novely pořád opakují čísla o bydlení. Opravdu zákon zlevní byty? Sám o sobě ne, žádný zákon neumí zlevnit byty podpisem. Ale umí odstranit hlavní příčinu, proč jsou tak drahé, a tou je nedostatečná nabídka a nepředvídatelný proces. Ceny bydlení u nás od roku 2010 vzrostly o 155 procent, průměr Evropské unie je 60. Loni úřady vydaly nejméně stavebních povolení za čtvrt století. Nový byt v Praze stojí zhruba patnáct ročních platů. Taková dokumentace na bytový dům dnes stojí 50 milionů korun, když ji musíte opakovaně aktualizovat promítají se náklady do cen u obcí stejně jako u soukromníků. Když se povolování zkrátí a zpředvídatelní, rozběhne se víc projektů, soukromých i obecních. Víc bytů znamená pomalejší růst cen. Jsme snad jediná země, kde dlouhodobě ceny na sekundárním trhu odpovídají cenám novostaveb, ačkoliv v mnoha ohledech je jasné, že budou dříve vyžadovat investice. Dostatečná nabídka bytů může velmi efektivně držet ceny sekundárního trhu (včetně cen nájmů) na racionální výši. Je to jediná cesta, která opravdu funguje, všechno ostatní jsou léky na příznaky. Senátor Martin Krsek varuje před „neprobranými zásahy“ a hrozbou kolapsu stavebního řízení. Od ledna má vzniknout nový centrální úřad. Nehrozí, že se povolování naopak zastaví? Přesně proto je náběh rozložený v čase. Úřad rozvoje území vzniká k prvnímu lednu 2027, krajská a územní pracoviště nabíhají od roku 2028. Rozjednaná řízení se dokončí podle dosavadních pravidel, takže nikomu nespadne žádost pod stůl. Běží mapování personálu, připravují se školení a metodika. A ještě jedna věc, která se v debatě ztrácí. Úřad nezmizí z regionů. Počítáme se zhruba dvěma sty územními pracovišti po celé republice. Nebude to tak, že by lidé z malého města museli jezdit do Prahy. Sdružení místních samospráv tvrdí, že reforma přenáší zátěž na obce, hlavně na ty malé. U územního plánování je to přesně naopak, obce dostávají rozhodování o svém území do vlastních rukou. A pro malé obce je v zákoně záchranná síť. Pokud na pořízení územního plánu nemají kapacity, nechtějí si najmout odborníka externě nebo nesdílí tyto činnosti společně se sousedními obcemi, zajistí ho na jejich žádost úřad rozvoje území. Ještě jeden údaj, který se málo říká. Devět z deseti obcí v Česku dnes žádný stavební úřad nemá a služby jim zajišťuje někdo jiný. Pro jejich občany se dostupnost nezhorší, pro velkou část se naopak sjednotí praxe, která je dnes úřad od úřadu jiná. Obce zůstávají účastníkem řízení jako doposud. Spojení úřadů do jednoho pak má mnoho výhod, kromě sjednocení přístupu je to možnost zastupitelnosti v nemoci, o dovolených, při dočasném zvýšeném počtu žádostí a také odborné zázemí mezioborového charakteru, úřad bude disponovat kapacitami specialistů na právo, památky, životní prostředí atd., dnes to musí úředníci často zvládat v jedné osobě. A ochrana památek a přírody? Kritici tvrdí, že zákon otevírá dveře developerům v chráněných územích. Ochrana zůstává, mění se způsob, jak se uplatňuje. Většina stanovisek se integruje do jednoho rozhodnutí, aby stavebník dostal jeden ucelený výstup místo hromady papírů, které si někdy protiřečí. Ale u toho nejcennějšího zůstává samostatné stanovisko, a to u kulturních památek, u zvláště chráněných území a národních parků a u požárně rizikových staveb, kde ho dávají hasiči. A každé rozhodnutí jde přezkoumat soudem. Na jednání výboru vám senátoři vyčetli, že místo předkladatelů a ministryně Mrázové přišla úřednice. Nemrzelo vás to? Vnímala jsem to a rozumím, že senátoři chtějí mluvit s politickou reprezentací. Ta debata s nimi probíhá a probíhat bude. Já jsem vládní zmocněnkyně pro stavební řízení a na výbor jsem přišla proto, že je to můj úkol daný vládou a implementaci znám do detailu a uměla jsem odpovědět na věcné otázky. Nebyl v tom žádný nezájem, spíš naopak. Přišla jsem na základě mandátu, který mi byl svěřen a úkolu, který mi byl uložen, ale hlavně protože mi záleží na tom, aby zákon fungoval dobře pro lidi, myslím tím pro ty co staví i pro ty, kdo je povolují. Naopak si velmi vážím ochoty těch senátorů, kteří vnímají argumenty odborníků, myslí na dopad na koncové stavebníky, ať už jde o rodiny, obce či investory a v diskusi se mnou se opírají i o moji dvacetiletou praxi v oboru a desetiletou praxi v oblasti stavební legislativy. Senát novelu zamítl. Co bude dál? Návrh se teď vrací do Sněmovny a ta o něm bude hlasovat znovu. To je standardní legislativní postup. Já budu do té doby dělat to, co celou dobu, tedy vysvětlovat, odpovídat a vyvracet omyly, spolupracovat na přípravě organizační změny, snažit se tvořit dobré podmínky pro stavební úředníky a pro lidi a také na prováděcích předpisech. Samotné zamítnutí Senátem termíny obsažené v návrhu nemění. Pokud Sněmovna senátní veto přehlasuje, zákon má nabýt účinnosti a nová správa má nabíhat od ledna 2027. Co se ale mění, je jistota lidí, zejména úředníků, kteří nevědí zda a jaká změna se jich dotkne a také lidí či obcí, kteří dnes plánují stavbu nebo obec, která připravuje školku. Ti potřebují vědět, podle jakých pravidel budou příští rok stavět, a každý týden nejistoty je pro ně reálná komplikace.