Osmnáctiletý Haršit Raj tráví dny studiem umělé inteligence a strojového učení, protože doufá, že mu tyto znalosti pomohou sehnat dobře placenou práci. Očekává, že za titul z Noida Institue of Engineering and Technology zaplatí 15 tisíc dolarů, z čehož sedm tisíc pokryje díky bankovním úvěrům. Jak se svěřil deníku The New York Times, jeho cílem je vydělávat 10 tisíc dolarů ročně, ale spokojil by se i s pěti. V tom případě by ale půjčku musel splácet déle. Rok po promoci se na něj začnou vztahovat desetiprocentní úroky. „Cítím se trochu ve stresu, splatím to včas?“ Diplom – vstupenka do střední třídy Soukromý vzdělávací sektor zažívá v Indii v posledních deseti letech obrovský rozmach. Počet vysokých škol se od roku 2014, kdy do funkce předsedy vlády nastoupil Naréndra Módí, ztrojnásobil, a to zejména kvůli slibům, že diplom pomůže mladým lidem proniknout do střední třídy. V zemi je momentálně přibližně 550 veřejných univerzit, ale pouze desetina z nich je považována za prestižní. Na špičkové školy, kde se školné pohybuje kolem 250 dolarů ročně, se však dostane pouze pět procent uchazečů. Rodiny proto využívají veškeré své úspory k tomu, aby děti dostaly do soukromých škol. Počet absolventů však výrazně převyšuje počet dobře placených míst. Podle vládního průzkumu v roce 2024 studovalo v Indii na univerzitách 45 milionů studentů, což je o 41 procent více než před deseti lety. Téměř 40 procent všech absolventů do 25 let je však nezaměstnaných, protože ročně v Indii vzniká pouze 250 tisíc nových míst s platem nad 500 dolarů měsíčně, což je v přepočtu asi 10 500 korun. „Mladým lidem se vštěpuje, že vysokoškolský diplom se automaticky rovná zaměstnání, což není pravda,“ řekl listu podnikatel a zakladatel vzdělávacího programu Akshay Saxena. Odhaduje, že přes 400 tisíc studentů ročně za studium na soukromých technických univerzitách zaplatí přes 20 tisíc dolarů. Mzda se pak v IT oborech pohybuje kolem 3 tisíc dolarů ročně. „Šance, že se na trhu uplatní, je asi dvacet procent,“ uvedl. Boj o tituly Tento nepoměr proto rozpoutal zuřivý boj o inženýrské tituly, které ještě před pár lety slibovaly jistý vstup do indického technologického průmyslu. Nyní však umělá inteligence způsobuje, že ani tyto pozice nejsou jisté. Atula Anada přijali na elitní vysokou školu v jeho rodném Biháru. Kvůli dopravní nehodě na ni ale nakonec nastoupit nemohl a musel si půjčit peníze na studium na Amity University v Noidě. Ta je záložní variantou pro mnoho mladých v případě, že levnější možnosti selžou. „Myslím, že náklady mě vyjdou zhruba na 15 tisíc dolarů. Stát mi půjčil 4 tisíce, ale na zbytek musím použít veškeré rodinné úspory,“ popsal. Jeho otec učí matematiku a hindštinu ve vesnické škole. Po večerech si pak přivydělává jako grafik, aby synovi s placením školného pomohl. Anadovi se proto zúčastnili posledního dne studentských demonstrací, které se konaly minulý měsíc. To, co začalo jako protest kvůli zmanipulovaným zkouškám, přerostlo v hněv nad překážkami, které mladým brání v jejich cestě k lepšímu životu. „Nepřišel jsem sem jako demonstrant, ani z politických důvodů,“ vysvětlil Atulův otec. „Chtěl jsem vyjádřit vysokoškolákům solidaritu,“ uzavřel podle amerického portálu.