„Poslouchám svou intuici a důvěřuju jí. Proto mi tehdy bylo jasné, že se nenechám očkovat,“ vysvětloval ve více než půlhodinovém rozhovoru na YouTube. Vracel se tak k situaci v olympijské sezoně z roku 2022, která byla zasažena restrikcemi, jež se týkaly právě covidové pandemie a testování. A právě způsob získání očkovacího průkazu před vrcholnou akcí v Pekingu se pro Fischera stal osudným. „Měl jsem problém, protože jsem chtěl jet s týmem do Číny. Proto jsem se rozhodl koupit si certifikát. Jako reprezentační trenér jsem to neměl dělat, to se nedá nijak zlehčovat. Ale také jsem měl zodpovědnosti za vlastní tělo a zůstal jsem věrný sám sobě,“ obhajoval své rozhodnutí. Kauza se na veřejnost dostala v polovině dubna, jen měsíc před startem světového šampionátu na domácí půdě v Curychu a Fribourgu. Fischer už dříve zaplatil pokutu přibližně milion korun, švýcarský svaz ho původně ve funkci u reprezentace ponechal. Jenže jen pár hodin poté vedení otočilo a padesátiletého kouče po veřejné diskusi o porušení důvěry odvolalo. Fischer nyní poodkryl, jak se informace o falšování dokumentu dostala ven. Může za to rozhovor s novinářem Pascalem Schmitzem z veřejnoprávní SRF. Rodák z Zugu se o situaci rozvyprávěl Schmitzovi u oběda až po natáčení a mimo kamery. „Špatně jsem odhadl situaci. Byl jsem příliš otevřený, to byla chyba,“ litoval muž, jenž s národním týmem získal celkem čtyři stříbra ze světových šampionátů, z toho tři jako hlavní trenér. Zároveň se ale hájil, že se Schmitzem měli domluvu, že se už jedná o konverzaci mimo záznam, chcete-li „off record“. To však vzhledem k obsahu sdělení nakonec redaktor vyhodnotil jinak. „Jsem si velmi dobře vědom důležitosti neoficiální dohody a beru ji vážně. Jako novinář SRF však mám vůči veřejnosti odpovědnost. Považuji za svou povinnost ověřit a v případě potřeby zveřejnit relevantní informace, které jsou ve veřejném zájmu,“ napsal Schmitz v mailu mediálnímu manažerovi švýcarského týmu Finnu Sulzerovi. Fischerovi dala veřejnoprávní společnost možnost se vyjádřit, v opačném případě zmínila „hledání jiných způsobů, jak splnit novinářskou povinnost“. „SRF by se ocitla v nemožné situaci, pokud by se tato skutečnost později stala veřejnou a my bychom s plnou znalostí zveřejnili informace trenérova profilu, aniž bychom zmínili padělaný certifikát,“ stálo dál v dopise. Trenér Švýcarska Patrick Fischer na střídačce během zápasu proti Česku Šéfredaktor Tristan Brenn později uvedl, že podle něj nešlo o neoficiální rozhovor, když se na něm obě strany dohodly. To však Fischera rozlítilo: „Buď někdo úmyslně lhal, nebo mi byla způsobena křivda z nedbalosti.“ Bývalý hráč, jenž má na kontě i 27 startů v NHL v dresu Phoenixu, rovněž odhalil, že měl ve smlouvě ve zmíněné covidové sezoně také klauzuli. „Stanovovala značné finanční sankce, pokud bych kvůli chybějícímu očkovacímu průkazu nebyl schopen plnit určité povinnosti související s mou rolí hlavního trenéra,“ líčil. „Správným rozhodnutím by bylo tuto smlouvu nepodepsat a přijmout důsledky,“ hodnotil nyní Fischer s odstupem. Po dubnovém předčasném konci u reprezentace je aktuálně bez angažmá, v minulých dnech se objevila informace o kontaktu s ruskou Jaroslavlí, se kterou se však nakonec nedohodl kvůli údajně vysokým finančním požadavkům. Alespoň jako fanoušek se tak na žádost hráčů na konci května přece jenom objevil na světovém šampionátu v Curychu, kde navštívil finálový duel svých bývalých svěřenců s Finskem. Fischerův nástupce na střídačce Jan Cadieux nakonec dovedl národní tým ke třetímu švýcarskému stříbru v řadě, porážka 0:1 po prodloužení na domácí půdě však vyvolala zatím největší smutek alpské země. Země, kterou ještě před turnajem otřásl čtyři roky starý případ. „Chtěl jsem počkat do konce mistrovství světa. Z úcty k týmu, fanouškům, turnaji. Dnes bych rozhodně komunikoval jinak, s odstupem času je člověk moudřejší. Měl jsem to zveřejnit už před rokem nebo dvěma,“ uzavřel kouč.