Poprvé v životě vyhrál i v Alpe d’Huez. Zapsal už 26. etapové prvenství na Tour v kariéře. Náskok v celkovém pořadí navýšil na 7:11 minuty před Belgičanem Remkem Evenepoelem. A o 1:14 minuty (!) překonal jednatřicet let starý rekordní čas Itala Pantaniho na tomto výšlapu do mytických jednadvaceti serpentin. „Opravdu? A to jsem ani nevěděl, kolik ten rekord je, poslední dobou internet vážně moc nesleduju,“ reagoval. „Ale jsem rád, že se všechno takhle povedlo. I kvůli klukům z týmu. Předchozí dny jsme neměli lehké.“ „Ty jsi šílenec,“ složil mu hned za cílem poklonu Paul Seixas, když zjistil, jak rychle nahoru lídr Tour vyletěl. Pogačar tak dal podnět k titulkům, že vyhrál závod s Pantaniho duchem, ale spíše to bylo tak, že všichni marně naháněli slovinského fantoma, který si nahoru uspořádal soukromou časovku. Přišel na tiskovou konferenci, úsměv od ucha k uchu, a oznámil: „Pro mě jsou všechna vítězství na Tour stejně krásná. Ale když se mě teď každý reportér ptá, jestli tohle z Alpe d’Huez je mimořádné, možná ho tak začnu chápat. Určitě bylo jedno z nejtěžších.“ Pogačarův plán naplněný do dokonalosti: View this post on Instagram A post shared by Velon CC (@veloncc) Ještě na úpatí 13,8 kilometrů dlouhého stoupání zaostával o tři minuty za uprchlíky dne. Po dvou kilometrech výšlapu si zavelel k útoku a hned nechal za sebou největší konkurenty v celkové klasifikaci. Daleko vpředu zatím usilovalo o etapu trio Richard Carapaz, Lenny Martinez, Sepp Kuss. „Když mi tým do vysílačky zahlásil, že ti tři na sebe začínají útočit, uvěřil jsem: Pokud dál udržím své tempo, dojedu je,“ popisoval dramatickou koncovku Pogačar. „Pak jsem je konečně uviděl v dálce přede mnou. Sledoval jsem, jak ostře nastoupil Sepp Kuss, a pomyslel si: Ty vole, on si pro tu etapu pojede. Jenže Sepp tím nástupem zničil sám sebe.“ Dva kilometry před cílem nechal Pogačar Kusse za sebou. Na metě 1 800 metrů dostihl poslední dva soupeře Carapaze a Martineze. Na 1400 metrech jim zkusil cuknout, napoprvé neúspěšně. „Ale nemínil jsem připustit tříčlenný spurt,“ vyprávěl. Osm set metrů před metou atakoval znovu – a nikdo už nenašel odpověď. To vše v naprosto bláznivých a místy až nebezpečných kulisách. Fanoušci obsypali serpentiny až k Alpe d’Huez, kam mířila 19. etapa Tour de France. Rubio proletěl sklem Bude to tu divoké, věděl jsem dopředu, když jsem se nedlouho před pelotonem probíjel s mým novinářským autem vzhůru. Vždycky to na Alpe d’Huez bylo extrémně divoké. Ale letos snad ještě víc než kdykoliv předtím. „Takové šílenství jako dnes jsem tady ještě nezažil,“ říkal mi i britský novinářský matador Alisdair Fotheringham, který je coby reportér na své sedmnácté Tour. Jiný kolega nazval výstup do Alpe d’Huez „cyklistickou verzí festivalu v Glastonbury“. Půl milionu diváků obsypalo jednadvacet serpentin, zatarasovalo silnici, vbíhalo pod auta a později i před cyklisty. Čtrnáct kilometrů na vrchol mi trvalo novinářským autem hodinu a čtvrt, většinou na jedničku či dvojku. Oblíbenou zábavou některých alkoholem posilněných fanoušků se před příjezdem cyklistů stalo obstoupit jakýkoliv vůz ze všech stran, vší silou ho rozhoupat a bouchat mu do střechy. Když jsem to sám zažíval, vzpomněl jsem si, jak podobné zkušenosti nabrala před čtyřmi lety i Pogačarova přítelkyně Urška Žigartová. Kolik promile alkoholu mají tito “fanoušci“ asi v krvi?: Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Marcelo La Gattina (@mlagattina) Policisté mnohdy jen bezradně přihlíželi řádění některých takzvaných diváků. „Bezpečnost stoupání na Alpe d’Huez je stále velmi nedostatečně zajištěná,“ rozčiloval se Richard Plugge, manažer Vismy. „Spousta lidí si myslí, že je to karneval, celý den nasávají pivo a v kritickém okamžiku pak nevědí, co dělají.“ Společnost ASO, organizátor Tour, se hájila, že instalovala více zábran a provazů oddělujících diváky a že navýšila počet policistů na několika místech, včetně úvodního kilometru i takzvané Holandské zatáčky. „Jenže veškerá tato opatření nemohou fungovat bez zodpovědnosti diváků, kteří by měli závodu ponechat dostatek prostoru,“ zdůraznil ředitel trasy Tour Thierry Gouvenou. Hmmm, tak to je jako hrách na stěnu házet. Einer Rubio je ošetřován zdravotníky po srážce s vozem UAE. Einer Rubio z Movistaru musel vzdát, když divák nečekaně vběhl pod kola doprovodného vozu UAE, ten prudce zabrzdil a za ním šlapající Kolumbijec vletěl hlavou do zadního skla. Odvezli jej do nemocnice v Grenoblu, kde si krvácející tržná rána vyžádala dvacet stehů. „Na Einera byl přímo drastický pohled,“ popisoval Tobias Johannessen z Una-X, který šlapal za Rubiem. Lídr závodu Tadej Pogačar při své sólojízdě pokyny rukou chvílemi vybízel diváky: Rozestupte se, neshlukujte se. Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Cycling Weekly (@cyclingweeklymagazine) Průběžně druhý Remco Evenepoel z Red Bullu si posteskl, že byl nucen zabrzdit svoji akceleraci, když v jednom z nejužších úseků neukázněné davy přehradily cestu doprovodné motorce. Třetí muž pořadí Isaac Del Toro doznával: „Upřímně, hodně jsem se bál. Zažil jsem i pár děsivých momentů, ale teď jsem super šťastný.“ Aby nebyl, když v bitvě o zbývající místo na pařížském pódiu ujel konkurentovi Seixasovi o dalších šest sekund a má jich nyní k dobru celkem čtyřiadvacet. Kromě skupin pomatenců každopádně byly na Alpe d’Huez i desetitisíce těch pravých cyklistických fanoušků. Záplava vlajek připomínala zeměpis celého světa, včetně těch z mnoha necyklistických zemí od Argentiny a Brazílie až po Palestinu a Libanon (z Vuelty dobře známí protestující však tentokrát zůstali stát jen u trati). Na asfaltu či v rukách diváků zářily vzkazy cyklistům přítomným (Seixas, Seixas, Seixas!) , nepřítomným (Jonasi, ať už tě brzy nic nebolí) , nebo dávno mrtvým (Piráte, žiješ navždy v nás) . Další fanoušci na svých transparentech povyšovali své favorizované cyklisty do nejvyšších státních funkcí. „Mauro Schmid na prezidenta,“ stálo na velkém kartonu (to by si ale prezidentování moc neužil, ve Švýcarsku se mění každý rok) . Opodál pro změnu červenobílý koutek zvěstoval: „Dánská královská rodina = Vingegaard, Pedersen, Skjelmose“ (kdo u nich je ale královna?) . Tadej Pogačar během závěrečného stoupání. Pobíhali tu lidé v kostýmech skutečných i zdánlivě neskutečných, od Teletubbies přes Asterixe s Obelixem, tyranosaura, stádo krav až k Santa Klausovi a ozdobenému vánočnímu stromečku. A támhle o kus dál má britský fanoušek pro změnu kostým Supermana, na němž kdysi zjevně zářilo slovo FROOME, jenže to je teď přeškrtnuté a místo toho platí pod ním doplněný nápis PIDCOCK. Milý Pidcock však patrně narazil na trati na kryptonit, protože po propadu na Alpe d’Huez si ulevil: „Už jsem neměl v nohách vůbec nic.“ Do toho všeho vyřvávala hlasitá hudba, závod se měnil v mohutnou diskotéku pod otevřeným nebem. „Ještě teď mi z toho řevu zvoní v uších,“ říkal Seixas. „Neskutečné množství českých fanoušků mě nabíjelo,“ ujistil další debutant na ikonickém stoupání Pavel Bittner. „Díky nim jsem aspoň na chvíli myslel na něco jiného, než že mě bolí nohy.“ 😍 Pic of the Day By @century21fr #TDF2026 📸 A.S.O. / Ashley & Jered Gruber pic.twitter.com/lM2gvLL1os — Tour de France™ (@LeTour) July 24, 2026 „Nemám slov,“ nadchl se Jakub Otruba. „Takovou atmosféru už nikde jinde nezažiju. I když kdybych tu jel na výsledek, mezi těma lidma bych se trochu bál.“ Michael Matthews z Jayca byl sice v úniku dne, ale když se dostal na úpatí Alpe d’Huez, přepnul svou pozornost a užíval si šílenství kolem sebe. „Po zlomené ruce zkraje roku a loňské plicní embolii na Tour je úžasný pocit být zpátky – a právě tady,“ řekl. V sobotu se všichni (s výjimkou nešťastníka Rubia) do Alpe d’Huez vrátí. Jinou trasou než přes jednadvacet serpentin. Zato v etapě s přívlastkem královská.