Kam dál, ženská cyklistiko? Kopečtí vyprávějí. O platech, péči i někdejším tabu
„Ještěže jsem tam nemusela řešit umístění a mohla ho vyšlapat v klidu,“ vzpomíná. „Ale bylo to hustý. Nikdy v životě jsem nejela tak těžký kopec. Byla jsem ráda, když mě občas fanoušci v zatáčce potlačili. A že nefoukal protivítr. To by pak některé závodnice mohly kráčet nahoru i po vlastních nohách.“
Ženská Vuelta má celkem sedm etap. Giro a Tour devět. Což je výrazný nepoměr k jedenadvaceti etapám při mužských kláních kategorie Grand Tour.
Pro porovnání: ženy nyní najedou při Tour 1 175 kilometrů, muži jich měli v červenci v nohách 3 333.
Ženy nastoupají 18 tisíc výškových metrů, zatímco muži jich napočítali 54 tisíc.
Nejdelší ženskou etapou bude sobotní 172kilometrová do Nice, mužským maximem bylo 206 kilometrů do Belfortu.
„Mohly bychom mít i delší závody než jen devět dnů,“ přemítá jedenadvacetiletá Kopecký. „Chtěla bych to zkusit. Vážně. A spousta dalších holek taky.“
O problémech s příjmem potravy se mluví přirozeněji než v mužském pelotonu, což je jen dobře. Například syndrom Red-S je opravdu nebezpečný.
Julia Kopecký
Témata:
Silniční cyklistika
,
Sport
,
Julia Kopecký
,
Grand Tour
,
Vuelta
,
SD Worx