V úvodní etapě vedoucí z Monaka do Diana Mariny se tehdy pod vrcholem průsmyku San Bartolomeo odehrála bizarní scéna. Jeden z fanoušků chtěl podat Anquetilovi, šlapajícímu ve vedoucí skupině, sklenici s vodou, ale zaškobrtnul, sklenice mu upadla pod Francouzův bicykl a rozbila se. Anquetil píchl přední i zadní kolo. Když k němu dorazil jeden z pomocníků, vzal si jeho kolo a stíhal čelní 22člennou skupinu, jenže nedojel ji! Celý rozčilený pak prohlásil: „Nepojedu na tomhle Giru o titul.“ O 43 let později se v Monaku konala zahajovací časovka francouzské Tour. Švýcar Fabian Cancellara si v ní podle očekávání řekl o žlutý dres a sedmý Roman Kreuziger se stal historicky prvním Čechem, jenž na pódiu Tour přebíral bílý trikot nejlepšího mladíka. A další skok časem. Na kalendáři je 22. srpen 2026 a monacký kníže Albert II. předává na pódiu červený dres lídra Vuelty králi cyklistů Tadeji Pogačarovi. Aby toho nebylo málo, dostává Slovinec nádavekm dárek – dres fotbalistů AS Monako. Co na tom, že jeho fotbalové srdce tíhne více k Barceloně a Manchesteru City. Pogačarův závěr a oslavy: Monaco. The red jersey. The perfect start. 🔴 Tadej Pogačar takes Stage 1 and the first red jersey of La Vuelta 2026. Mónaco. El maillot rojo. El comienzo perfecto. #LaVuelta26 @TamauPogi @TeamEmiratesUAE pic.twitter.com/qJ1ZxJiX8H — La Vuelta (@lavuelta) August 22, 2026 Každopádně Monako se právě stalo historicky prvním městem na světě, která hostilo Velký start všech tří cyklistických Grand Tour. Pogačarova strhující koncovka dodala zdejší premiéře Vuelty náležitě ostré koření. Devět setin sekundy! Tak strašně málo rozhodlo o tom, že předstihl dosud vedoucího Ethana Haytera z týmu Soudal - Quick Step. Na mezičase s ním monacký rezident Pogačar ještě o tři sekundy prohrával, ale koncovku měl famózní. Dobře naladěn vzápětí tvrdil: „Výhoda domácího hřiště rozhodla. Myslím, že těch devět setin jsem najel, když jsem projížděl kolem svého bytu. Tam byla ta nejtechničtější část. A já tudy každý den chodím pěšky, nebo jezdím na kole. Znám ta místa dokonale.“ Však mu také ředitel závodu Javier Guillén připomínal: „Blíž k vašemu domovu jsme vám už start Vuelty umístit nemohli.“ Daňový ráj v Monaku je domovem více než 50 profesionálních cyklistů, bydlí zde například také Primož Roglič, čtyřnásobný šampion Vuelty, nebo Chris Froome, čtyřnásobný šampion Tour. Pogačar nicméně v rozhovorech opakovaně upozorňoval, že odmítá luxusní životní styl typický pro Monte Carlo. Na rozdíl od předních fotbalistů, kteří mají v Monaku často k dispozici vlastní kuchaře a uklízečky, si nakupuje v supermarketu sám, vaří si, stará se o zahradu nebo myje okna. „Pomáhá mi to zůstat nohama na zemi,“ tvrdí. A že se nedávno stěhoval do většího bytu? „To jen proto, abych měl jednu místnost navíc pro má a Urščina kola,“ zmínil snoubenku Uršku Žigartovou. Pokud ve městě zrovna nestartuje Vuelta, považuje Monako za místo, kde dokáže vystoupit z bubliny profesionální cyklistiky. Na vyjížďky na kole tu vyráží i se svým velkým kamarádem, španělským pilotem formule 1 Carlosem Sainzem. Ten však vykládá: „Nedá se říct, že spolu jedeme na kole. Je to tak, že Tadej se snaží jet tak pomalu, jak potřebuju já, protože je samozřejmě výkonnostně na jiné planetě!“ carlossainz55 From our last coffee ride together. Best of luck at @letourdefrance. Vamos!! @tadejpogacar 7. července 2026 v 19:15, příspěvek archivován: 23. srpna 2026 v 6:17 oblíbit sdílet odpovědět uložit Jejich vyjížďky mají i pevně danou tečku v podobě zastávky na kávu a focacciu, což je italský olivový chléb, jedno z Pogačarových nejoblíbenějších jídel. V sobotním večeru nicméně zažil slovinský jezdec jízdu po důvěrně známých silnicích v úplně jiném nastavení. A také v dresu, v němž ho často nevídáme. Vždyť pokud zrovna nemá na sobě trikot lídra závodu, obléká ten duhový pro mistra světa. Tentokrát však měl na sobě klasickou časovkářskou kombinézu týmu UAE, protože světový titul v časovce mu nepatří. Spekulace, zda by mohl vyhrát Vueltu ve stylu start-cíl, se před startem 9,4 kilometru dlouhé rovinaté a klikaté časovky snažil tlumit: „Profilem mi ta trať příliš nesedí. Je extrémně technická, kluci budou muset opravdu hodně používat brzdy.“ Podobně hovořil i jeho týmový manažer Mauro Gianetti: „Tadej je namotivovaný, zná to tady, ale nečekáme, že by vyhrál.“ Vlastně... v momentu, kdy v budově slavného Casina přicházel ke startu, Pogačar ani moc vyhrát nechtěl. Tehdy vévodil pořadí Josh Tarling. Britský jezdec Ineosu, jenž dorazil na Vueltu pouhý týden po smrti mladšího bratra Finlayho, kterého na závodě Kolem Portugalska smetl ze silnice řidič jedoucí v protisměru. „Můj vlastní soutěživý instinkt se mísil s touhou vidět Joshe jako vítěze. Přál jsem si, aby dnes vyhrál,“ líčil Pogačar. „Samozřejmě, že jsem chtěl podat co nejlepší výkon, ale zároveň jsem Joshovi moc fandil.“ Že by snad proto podvědomě mírně zpomaloval? Než však dorazil k mezičasu, situace se změnila. V cíli se dostal do vedení Ethan Hayter a sportovní ředitel UAE Marco Marcato vysílačkou informoval Pogačara: „Vede už Hayter, ztrácíš na něj tři sekundy.“ Usmyslel si tedy: „Dobře, dám do toho všechno, ale bez přehnaného rizika. A uvidím, co se stane.“ Stalo se, že vyhrál takřka nejtěsnějším možným rozdílem. „Neskutečné,“ jásal Gianetti. „Mónaco. El maillot rojo. El comienzo perfecto,“ sděloval oficiální účet Vuelty na síti X. Monako. Červený dres. Perfektní start. Hayter chvíli vstřebával zklamání, načež prohlásil: „Odvedl jsem dobrou práci. Tadej je Tadej. Jsem šťastný i ze druhého místa.“ Jak Hayter prožíval Pogačarův dojezd: 0.09 seconds away from the Red Jersey. 💔 #TheWolfpack | @lavuelta pic.twitter.com/RbWyMK8UGg — Soudal Quick-Step Pro Cycling Team (@soudalquickstep) August 22, 2026 V roce 2019 si Tadej Pogačar po odvážném vítězném úniku v předposlední etapě Vuelty na Plataforma de Gredos řekl o místo na konečných stupních vítězů hned při svém debutu na scéně Grand Tour. Jedna éra tehdy začala. Po dlouhých sedmi letech se na Vueltu vrátil a hned vyhrál znovu. Už jako neoddiskutovatelný vládce profesionálního pelotonu. Navíc na pouhých 9,4 kilometrech najel cenné vteřiny na všechny konkurenty v boji o titul. Vždyť z adeptů předních příček celkové klasifikace mu byl nejblíže Joao Almeida, ztrácející 18 sekund, který je však zároveň Pogačarovým superdomestikem. Naopak Dán Skjelmose zaostal o 29 sekund, Ekvádorec Carapaz o 33, Rakušan Gall o 46 a Brit Onley dokonce o 50. Přesto, ponechá si lídr týmu UAE červený dres také po nedělní druhé etapě? „Bude to docela těžké,“ soudí. Po nejkratší etapě závodu na jezdce čeká ta nejdelší, 214kilometrová a klasikářská, vrcholící dojezdem do krátkého mírného stoupání v provensálském Manosque. „Tam se může odehrát tuhý boj některých kluků o bonusové sekundy.“ Wout van Aert z Vismy, jenž se netají červenými choutkami, ztrácí devět sekund a desetisekundový vítězný bonus by mu tudíž vedení v závodě přihrát mohl. Wout Van Aert na trati časovky v úvodní etapě Vuelty Už v sobotní časovce patřil Van Aert mezi největší favority. Po osmém místě v cíli tvrdil: „Jsem spokojený, nohy jsem měl dobré. V zatáčkách jsem tolik neriskoval, ale to byla moje volba. Chtěl jsem skončit do 10 sekund za vítězem, což se mi povedlo. Zítra se porvu o červený dres.“ Co na to Mads Pedersen, další špičkový klasikář v pelotonu? A co na to Tadej Pogačar? Protože u něj nikdy nevíte, kdy dostane chuť na vítězství i v klasikářské etapě.