„Vztah, který máme, je nesmírně vzácný. I proto jsem byl před naším prvním soubojem lehce nervózní,“ přiznal dvacetiletý junák, který se v neděli podílel na zkáze Chomutova 5:1 v prvoligovém derby. A pozor, za Piráty se trefil taky hráč se jmenovkou Chlán, to byla až filmová pointa zápasu. „Když dal gól, neřeknu, že jsem mu to taky přál, ale bylo to hezké. Splněný sen,“ zářil mladší Robert. Šestadvacetiletý Petr je ze sourozenců zatím známější. V extralize za Chomutov a hlavně Vítkovice nastoupil do 166 zápasů, slavil 24 gólů. Robert působil s bratrem ve Vítkovicích, byť on v juniorce, teď patří Spartě, která ho vyslala do Litoměřic. Předtím se zoceloval v americkém Cedaru v soutěži USHL. „V Americe ho vyštvali z týmu, ušili na něj boudu,“ naštvalo Petra Chlána. Robert líčil: „Sezonu jsem začal zraněním, při návratu do sestavy mě spoluhráč obvinil z něčeho, co jsem měl říct. Jenže to se nestalo. Bohužel jsme na večeři byli jen my dva, tvrzení proti tvrzení. A obhajujte se v angličtině. Jemu věřili všichni, mně nikdo.“ Celý případ se táhl dlouho a Roberta psychicky vyždímal. „Bylo hrozně těžké se přes to přenést. Takovou křivdu jsem zažil poprvé v životě, šlo i o jeden z nejhorších pocitů,“ oklepal se navrátilec. Robert Chlán z Litoměřic střílí gól... ...a následovala oslava. Poznal ale, že všechno zlé je pro něco dobré. Viz jeho nedělní velký den. Brankáře Tomáše Krále překonal mazáckou kličkou a u mantinelu vykřikl radostí. Kotouč mu spoluhráči vzali na památku. „Ani nevím, co se stalo, byl jsem v laufu. Puk půjde na poličku k dalším cennostem,“ prozradil 172 centimetrů vysoký mladík. Zkušenějšího Petra nadchlo, že u důležitého momentu kariéry svého sourozence byl. „Snad mi to spoluhráči odpustí, ale když dal první gól mezi dospělými, trošku jsem si hokejkou zaťukal, aby to nikdo neviděl. Měl jsem smíšené pocity, za bráchu jsem byl rád, za stav 0:3 jsem byl naštvaný.“ Rodáci z Teplic a jejich táta mají na noze vytetované číslo 15, na dresu ho však nosí jen Petr, neboť v Litoměřicích bylo obsazené zkušeným Dušanem Žovnicem. Robert Chlán tak obléká šestnáctku. „Patnáctka má svůj význam, ale to si nechám pro sebe.“ Před zápasem se bratři špičkovali. „Dělal jsem si z něj srandu, že s Chomutovem přijedou na kolotoč. A on zase, že si mám vzít pořádný nákrčník, abych neofoukl, až kolem mě proletí,“ rozesmál se hráč Litoměřic, o něhož se bratr ve Vítkovicích staral. Petr vykreslil: „Rok se mnou bydlel, byl jsem jako náhradní táta. Nebo spíš mamka, která nám brzy odešla... Když mi Robert napíše zprávu, jak je za to všechno vděčný, jsem z toho dojatý.“ Dojetí se násobilo v Kalich Areně, kde skórovali oba Chlánové. Petr Chlán o Robertovi: Hrál by i za pár korun „Jsem rád, že i mně padl v zápase gól. Kdyby ne, poslouchal bych asi hodně dlouho, že on dal svůj premiérový a ještě nás porazili 5:1. Už předem říkal, že pojedeme na Matějskou, štengroval mě, že bude kolotoč, že jsou rychlí a doma dobře bruslí. Měl malý icetime, přesto vstřelil krásnou branku. Puk táhl z křídla do brány, jak se to má. Udělal parádní kličku do bekhendu. Musím ho pochválit. Když se na nás někdo podívá, podobný rukopis je trochu vidět. Dovolím si říct, že jsem trochu rychlejší, brácha má šikovnější ruce než já. Je hrozně pilný, svědomitý. Miluje hokej a je mu jedno, jestli ho bude hrát za miliony, nebo za pár korun. V pokoji měl plakáty, chtěl být jako Ovečkin. Doteď je na něm vidět dětská radost, když jde hrát hokej. Je o sedm čísel menší, ale umí zbořit kluka, který má dva metry. Přál bych mu, aby mě dohnal i předehnal, aby se dostal i výš než já.“ Robert Chlán o Petrovi: Brácha je můj vzor „Sledoval jsem Petrovu kariéru od začátku, každý zápas ve Vítkovicích, co to šlo. Já tam v tu dobu hrál za dorost a juniorku. Fandil jsem mu. Rád bych šel v jeho šlépějích. Jestli jsme si herně podobní, to by musel říct někdo jiný. Ale rozdíl je, že já jsem křídlo, on centr. První gól za dospělé je splněný cíl a sen. A hrát poprvé proti bráchovi, z toho jsem byl lehce a zvláštně nervózní. Když byl na puku, pocity jsem měl smíšené. Už o Vánocích jsme si z blížícího se derby dělali srandu. Za výhru jsem do kabiny vypsal docela dost peněz, bude to těžké. Cením si podpory fanoušků, přišlo jich víc než dvanáct stovek a vyvolávali moje jméno, za což jsem rád, když jsem pro ně celkem nový a ještě mě neznají. Brácha je můj vzor odmalička. Za to, jak dře, jak se sám dostal do dospělého hokeje. Snažím se jít jeho cestou. Dává mi spoustu rad, stará se o mě. Nesmírně si vážím toho, jakého mám bráchu. Vztah, který máme, je nesmírně vzácný.“