Ondrušek je v týmu posledním pamětníkem postupu z první ligy v roce 2014, za Kohouty nastoupil k více než 1100 soutěžním zápasům. Extraligu nehrál vyjma pár utkání ve Vítkovicích jinde než v Olomouci. Symbol věrnosti. „Dny po zápase jsou pro mě jako po autonehodě,“ připustil před časem. Po konci uplynulé sezony zase vzkázal, že se o své budoucnosti teprve rozhoduje. Nakonec to dopadlo tak, že si hokejový zápřah neodpustí ani po čtyřicítce. Pro fanoušky Olomouce jde o velmi dobrou zprávu. Ačkoliv je Ondrušek nejstarším plejerem v týmu, v uplynulé sezoně odehrál všech 55 utkání, což rozhodně není samozřejmost. Pouze on, Fridrich a Cosgrove měli tolik. Šlachovitý obránce byl dokonce druhým nejvytěžovanějším hráčem Kohoutů, v součtu odehrál 950 minut. Ondrušek zároveň symbolizuje „bojovné jádro“, které se z Olomouce postupně vytrácí, neboť klub přivádí stále více zahraničních hráčů. To se v dnešním hokeji jeví jako nutnost, avšak v Moře byli až do uplynulé sezony zahraniční hráči velkou výjimkou. „Kabina teď nicméně funguje trochu jinak. Už tady není to jádro, které to vše spojovalo. Dřív k tomu tady hráči měli jiný vztah. Nebylo to tak, že jenom hráli extraligu, brali to víc osobně. I kvůli tomu jsme asi měli v sezoně špatné pasáže. Chyběla mi právě naše typická obětavost a bojovnost. To, co nás vždy vyhrabalo z těch s*aček,“ povídal Ondrušek upřímně po konci sezony.