Naposledy uspěl v noci proti Bostonu, kdy se Canadiens radovali z vítězství 3:2 v prodloužení. Na představení Davida Pastrňáka s Pavlem Zachou na ledě velkého rivala přijeli svého staršího syna podpořit i rodiče Viera a Zdeněk Dobešovi. Pro 24letého rodáka z Ostravy jde o příjemné zpestření. „Žiju tady sám, takže vždycky, když přijede rodina, je to něco jiného. Mamka navaří nějaké jídlo, pobavíme se česky a přijdu tak na jiné myšlenky. Ale budou tady jen na chvíli, s týmem potom znova cestujeme, tak poletí zpátky,“ popisuje Dobeš. Máma Viera je bývalá krasobruslařka, táta Zdeněk byl rovněž hokejový gólman. Nastupoval v extralize v dresu Olomouce a Vítkovic. Při zápasech Jakuba však nevydrží sedět v publiku a nervové vypětí raději mírní pochodováním v útrobách haly. „Táta je takový už od mých zápasů ve druhé třídě. Sám nevím, proč to dělá, má svoje rituály. Hrál hokej, chytal. Takže ví, jaké to je. Rodiče tedy bývají určitě více ve stresu než já. A hlavně táta, mamka je trošku více v klidu,“ praví. Jakub Dobeš slaví, vychytal výhru Montreal Canadiens nad Winnipeg Jets. Hokej hraje i Jakubův bratr Zdeněk. Jedenadvacetiletý obránce obléká dres amerického týmu SUNY-Potsdam z univerzitní NCAA III. U Jakuba však bylo jasné už od mládí, že ho to táhne do brány. „Rodiče mi říkali, že jsem nikdy nechtěl z branky pryč. Tak jsem dostal betony a výstroj a už jsem tam zůstal. Ani si vlastně nevybavuju ten moment, kdy jsem se pro to rozhodl. Odmala jsem chytal a tak to zůstalo,“ vzpomíná. Když vyrůstal, vzhlížel kromě legendárního Dominika Haška zejména ke gólmanům ze svého okolí. „Hodně jsem se díval na hokeje v Havířově a ve Vítkovicích. Pamatuju si dost gólmanů, třeba Patrika Bartošáka, jak se vracel ze zámoří. V Havířově byl Valenta, ve Vítkovicích Málek. Když jsme byli mladí, tak jsme na zápasech uklízeli na ledě sníh. Gólmani z extraligy tak pro mě byli vzor jako profesionálové,“ vybavuje si. Martin St. Louis, kouč Montrealu, o Dobešovi: „Jakub je bojovník. Když nastoupí, tak se za tým v brankovišti rve. Pomohl nám k dobrým výsledkům.“ „Až když jsem se později přiblížil NHL, sledoval jsem Andreje Vasilevského z Tampy. Já mám sice svůj styl, ale dívám se i na jiné brankáře. Když jim jde něco výborně, snažím se to přidat i do mé hry,“ říká brankář Canadiens. Fanoušci Montrealu patří mezi nejvášnivější v lize. Nastupovat před nimi je tak pro mladého gólmana o to složitější. „Teď už se dostávám do fáze, že mi to přijde normální. Nicméně určitě jsem si na to ze začátku musel zvykat, protože fanoušci jsou tady šílení. Hlavně když jsem na střídačce, tak to vnímám víc a uvědomuju si, jak je ta atmosféra neskutečná. Pro nás je to ale jen dobře. Čím hlasitější jsou, tím víc nás tlačí dopředu.“ Jakub Dobeš z Montreal Canadiens zdraví diváky. Zápasový program NHL je hodně nabitý, ve volném čase tak hlavně odpočívá. „Většinou chodíme se spoluhráči na společné večeře. Občas hraju videohry a ve fotbale fandím Madridu. Hodně ale spím. Jak jsem se dostal do NHL, tak toho naspím mnohem více než obvykle. Pořád se cestuje, kvůli olympijské pauze zápasy bývají skoro každý druhý den. Takže je důležité regenerovat,“ ví. Možnost zpomalit tempo během olympijského turnaje tak Dobešovi přišla vhod. Někteří jeho spoluhráči včetně slovenského forvarda Juraje Slafkovského však měli napilno. „Během olympiády jsem se díval hlavně na highlighty Juraje, ten měl super turnaj. Živě jsem sledoval finále USA - Kanada. My jsme během zápasů normálně měli tréninky, takže jsem vše neviděl. Jen když byla možnost a bylo to v televizi, tak jsem se díval. Náš čtvrtfinálový zápas proti Kanadě jsme sledovali v hale se spoluhráči. Všichni byli nervózní a dívali se na mě. Já jim jen říkal, že já to nijak neovlivním. Prožívali to hrozně, až jak dali ty góly, tak to z nich spadlo,“ zakončuje.