V premiérové sezoně mezi dospělými nasbíral 26 bodů, průměrně se zapsal do statistik téměř v každém druhém zápase. „Samozřejmě bych chtěl víc bodů, ale do sezony jsem šel s tím, že chci hlavně zůstat v AHL týmu. Aby mě neposlali dolů do ECHL,“ povídá Melovský v rozhovoru pro iDNES.cz. A nejen že nebyl poslán o soutěž níž, ale dokázal si dokonce vybojovat nový kontrakt. V březnu podepsal český útočník dvoucestnou nováčkovskou smlouvu s New Jersey. Co pro vás znamená mít podepsáno s týmem NHL? Určitě je to něco, co jsem si vždycky přál. Když jsem podepsal jednoroční smlouvu v AHL, chtěl jsem hrát co nejlépe a říct si o nováčkovský kontrakt v NHL. Jsem rád, že se mi to povedlo. Je to pro mě znamení, že na sobě dobře pracuju a posouvám se správným směrem. Mám jistotu, že tady budu další dva roky, z čehož mám radost. Mluvilo s vámi vedení o vaší budoucnosti, když jste před rokem dostal smlouvu v AHL? Když jsme s agenty smlouvu podepisovali, generální manažer mi přislíbil, že pokud všechno půjde podle plánu a budu mít dobrou sezonu, tak mi nabídnou dvoucestnou smlouvu na dva roky, což se teď stalo. Generálního manažera, který mi tu smlouvu nabídl, už vyhodili, takže jsem měl štěstí, že mě ještě stihl podepsat (směje se). Jiří Kulich (vpravo) a Matyáš Melovský slaví gól proti Norsku. Jaká je teď vaše pozice v organizaci? Myslím si, že když se v létě dobře připravím a budu schopný se zase rychlostně, fyzicky a celkově hokejově posunout, tak příští rok šance na povolání do NHL bude. Pokud budou mít nějaká zranění. Ale určitě mám před sebou ještě kus práce, pokud chci být stabilním členem týmu v NHL. Musím se zlepšit rychlostně a v osobních soubojích. Řekl bych, že fyzická hra je moje největší slabina. Na juniorském světovém šampionátu jste se prezentoval jako tvůrce hry. To byla vždycky moje nejsilnější stránka. Jsem spíš nahrávač než střelec, kreativita asi bude v mojí ofenzivní hře vždycky převažovat. Ale snažím se pracovat i na střelbě, abych byl komplexní hráč a aby mě obránci museli bránit s myšlenkou, že třeba vystřelím. Na druhou stranu loni jste byl oceněn jako nejlepší bránící útočník juniorské ligy. Pokud chci někdy hrát v NHL, musím dobře bránit. Ofenzivně asi nikdy nebudu na takové úrovni, abych si mohl dovolit nebránit. V NHL už vlastně dnes nikdo takový není. Všichni musí umět i defenzivní činnosti, bez toho to nejde. Byl jste vybrán v 6. kole draftu. Měl jste indicie, že to klapne? Na draft jsem neletěl, protože jsem neměl jistotu, že budu draftovaný. Samozřejmě jsem dělal nějaké rozhovory s různými týmy a doufal jsem, ale jistota to určitě nebyla. Byly to nervy až do konce, a když mi zazvonil telefon, že si mě vybralo New Jersey, tak mi spadl kámen ze srdce a měl jsem velkou radost. Komunikoval jste ohledně New Jersey s Patrikem Eliášem, legendou organizace? Ze začátku ne, ale pár měsíců zpátky mi zareagoval na příspěvek na instagramu, což mě potěšilo. V té době byl v New Jersey Ondra Palát, který je pod stejnou agenturou jako já, takže mě s ním agenti spojili. Ondra mi pomohl se tam trošku rozkoukat, v létě jsme spolu byli na obědě. Vážím si toho, že se mi snažil pomáhat a přijal mě. Ptal se, jak to jde a vždycky mi byl nablízku, kdybych něco potřeboval. Teď jste v týmu s Jakubem Málkem. Jsme spolu pořád, společně i bydlíme. Je super, že tady mám někoho, s kým si pokecám v češtině a nikdo nám nerozumí. Můžeme si povídat v šatně i autobuse… Ne že bychom teda někoho pomlouvali nějak často (směje se) . Určitě mi to tady ulehčuje pobyt. Je kolektiv na farmě hodně konkurenční? Musím říct, že do poloviny sezony bych s tím souhlasil. Nepřišlo mi, že bychom byli tým, spíš banda individualit. Podle toho to vypadlo i na ledě, každý hrál na sebe, což bylo špatně. Všichni čekají na šanci, aby mohli být povolaní do hlavního týmu. Ale myslím si, že takhle hrát nejde. I v AHL by měl být tým před jednotlivcem. Potom, co jsme se víc seznámili a jsme spolu delší dobu, tak si myslím, že se z nás stala dobrá parta. Na starosti vás měl mladý trenér Ryan Parent. Jaký byl? Nemůžu si stěžovat, mám s ním hodně individuálních tréninků. Ukazuje mi klipy ze zápasů nebo si mě vezme bokem na konci tréninku a řekne, že jdeme pracovat na střelbě. Bavíme se, co máme dělat na přesilovkách, centrům hází buly na ranních rozbrusleních. Když hrajte proti dalším Čechům, máte čas si popovídat? Během zápasů se moc nebavíme. Ale když se hraje u nás a soupeř přijede o den dřív, někdy se sejdeme. Nedávno jsme hráli s Providence, takže jsme s Kubou Málkem šli na večeři s Matějem Blümelem a Šimonem Zajíčkem. Vloni jste měl 83 bodů, byl jste osmým nejproduktivnějším hráčem soutěže. Čím to je, že v zámořských juniorkách padá tolik gólů? Juniorka je mnohem jednodušší než AHL. Není tak fyzická a kvalita gólmanů je úplně na jiné úrovni. Nikdy jsem nebyl střelec, a přesto jsem v juniorce byl schopný dávat góly střelou bez clony pár metrů za modrou. AHL je těžká soutěž a kluci, kteří tady mají hromadu bodů jsou top hráči. Pomohlo vaší kariéře hodně juniorské mistrovství světa? Určitě. Myslím si, že to je hlavní důvod, proč mě vůbec draftovali. Podařilo se nám tam urvat bronz a individuálně se mi turnaj taky povedl. Jak na šampionát vzpomínáte? Doposud je to můj nejhezčí hokejový zážitek. Teď se mnou hraje Lenni Hämeenaho, jeden z kluků, co proti nám nastoupil za Finsko v zápase o bronz. Když jsme se poprvé potkali na kempu, připomínal jsem mu otočku z 2:5 na 8:5. Neslyšel o ní rád a já jsem mu to často omílal, to bylo vtipné. Jaký je váš výhled směrem k seniorskému MS? Nejsem na to nějak zaměřený, ale byl bych rád, kdybych dostal šanci přijet na kemp, zatrénovat si a porovnat se s klukama, kteří jsou zase o úroveň výš. V hlavě už si pomalu chystám, jak bych chtěl trénovat v létě. Před odchodem do Ameriky jste hrál za Vítkovice, i když jste z Uničova. Když jsem byl malý, hrávali jsme za výběrové týmy Czech Selects na mezinárodních turnajích. Trénoval nás Luděk Krayzel, trenér z Vítkovic, takže jsem šel za ním. V Uničově jsem zůstat nemohl, protože tam už nebyly další kategorie a nehrála se tam nejvyšší soutěž. S rodiči jsme zvolili Vítkovice, že to bude dobrá adresa. Máte nějaký vztah k olomouckému hokeji? Olomouc mě bavila, když tam hrál David Krejčí, můj nejoblíbenější hráč. Tenkrát jsem Olomouc sledoval pořád, ale tím, že jsem tam nikdy nehrál, vyloženě velkou vazbu necítím. Ale mám spoustu kamarádů, kteří olomouckou mládeží prošli. S nimi se bavím dodnes.