Nakonec však 24kilometrový chronometr proletěla za 31:23,65 minuty a druhou Elišku Kvasničkovou z VIF Cycling porazila o téměř 17 sekund. Přesto přiznala, že se paradoxně cítila hůř ve druhé polovině závodu. „Na začátku jsem jela o něco vyšší watty, než jsem měla v plánu, takže mi ke konci už trochu docházely síly a výkon šel dolů. Vždycky je těžké to přesně odhadnout. Nevěděla jsem, že mám tak malý náskok, soustředila jsem se čistě na sebe. Ale i ten konečný náskok není na 24 kilometrech nijak obrovský, velká gratulace patří druhé Elišce,“ líčila už s úsměvem 21letá závodnice stáje SD Worx-Protime. Trať byla velmi rychlá s minimálním převýšením. Jelo se pořád po rovině, byl jen jeden menší kopeček. Tomu jsme přizpůsobili i techniku – vezla jsem velký převodník s 56 zuby. Klíčové pak bylo udržet po celou dobu co nejvíce aerodynamickou pozici a v podstatě se celou dobu dívat jen dolů na ruce. V cíli jste si ale vítězstvím nebyla jistá, že? Přes ten hluk jsem nic neslyšela, takže jsem jen čekala a čekala. Věděla jsem, že jsem zajela dobrý výkon, ale Eliška je v časovce pokaždé nesmírně silná, takže člověk nikdy neví, dokud nevidí oficiální výsledky. Časovkářský speciál jste letos v závodě osedlala poprvé až minulý týden na Kolem Švýcarska. Jak těžké bylo do tohoto režimu znovu naskočit? Je to úplně jiný typ zátěže, takže jsem byla ráda, že jsem si časovku před domácím mistrákem mohla vyzkoušet. Ve Švýcarsku to bylo shodou okolností taky na 24 kilometrů, což byla skvělá příprava. Bohužel mě ale během závodu trápila nemoc, kvůli které jsem pak nenastoupila do poslední páté etapy. Chtěla jsem se dát hlavně dohromady, abych byla stoprocentně připravená na obhajobu titulu. Na trati to ale samozřejmě bylo znát – první časovka v sezoně je pokaždé nesmírně těžká, tělo si na ten specifický posed a intenzitu musí zvyknout. Nejlepší Češky v časovce na republikovém mistrovství: zleva druhá Eliška Kvasničková ze stáje VIF Cycling Team, první Julia Kopecký ze stáje Team SD Worx-Protime a třetí Adéla Koclířová ze stáje TFD. Vaše letošní sezona je zatím průlomová. Máte za sebou skvělé jaro, které vám loni kvůli zranění kolene uniklo. Absolvovala jste Dwars door Vlaanderen i slavné klání Paříž–Roubaix. Zatím prožívám fantastickou sezonu. Všechny tyhle klasiky jsem si hrozně přála jet a směřovala jsem k nim jarní formu. Na Roubaix to bylo při mé premiéře naprosto speciální. Patnácté místo jsem upřímně vůbec nečekala, takže doufám, že příští rok to bude ještě lepší. Na začátku května pak přišla vaše premiérová účast na španělské Vueltě. Jaká byla první Grand Tour? Na Vueltě jsem překvapila i sama sebe. Chtěla jsem si dobrou jarní formu udržet a prodat ji právě tam. Jezdím za jeden z nejlepších týmů světa a jsem stále ještě velmi mladá, takže moje role spočívala hlavně v pomáhání týmovým kolegyním a sbírání zkušeností. Naše lídryně Anna van der Breggenová navíc dojela celkově druhá, což byl skvělý úspěch. Do budoucna chci samozřejmě sama nějaký velký závod vyhrát, ale momentálně mě práce domestika neskutečně posouvá dopředu. Před startem Vuelty jste zmiňovala, že se nejvíc těšíte na legendární stoupání Alto de l’Angliru. Nezměnila jste po vyjetí názor? Vůbec ne, mně se to opravdu moc líbilo. (směje se) Nikdy v životě jsem takhle prudký kopec nejela. Bylo to šílené, ale na rozdíl od holek, které bojovaly o celkové pořadí, jsem ho nemusela jet úplně nadoraz. Mohla jsem si jet své tempo a užít si tu neuvěřitelnou kulisu kolem trati. Fanoušci byli úžasní, na některých místech mě i tlačili. Julia Kopecký v dresu české šampionky v časovce Jak vypadá váš plán na červenec a druhou polovinu sezony? Tour de France bohužel nepojedu, ale to, že nebudu v nominaci, jsem věděla už dlouho dopředu. Popravdě momentálně ani sama přesně nevím, jak bude zbytek léta vypadat. Jestli pojedu mistrovství Evropy nebo světa, to budeme s týmem teprve řešit. V sobotu vás čeká podle všeho nejtěžší okruh v historii domácích šampionátů. Národní dres v časovce jste vyhrála už potřetí, ale na titul z hromadného závodu stále čekáte. Co říkáte na profil v Jeseníku? Trať je tolik selektivní, že pokud se pojede vysoké tempo, do cíle rozhodně nedojede velká skupina. O vítězství se poperou ty nejlepší vrchařky. Hodně holek je na tom teď skvěle, takže to bude hodně těžký závod a vyhraje opravdu ta úplně nejlepší. Titul z hromadného závodu doma ještě nemám, takže motivace mi rozhodně nechybí. Ale profil je pořád nahoru a dolů. V pelotonu máme vynikající vrchařky jako Nikolu Noskovou nebo Kristýnu Zemanovou. Bude to proti nim hodně náročné, ale snažila jsem se na to připravit co nejlépe.