„Teď si moc užívám to, že můžu trénovat český ženský nároďák. Vše, co jsem se naučila, chci předat dál. Hráčkám, realizačnímu týmu, federaci, celému českému fotbalu,“ má jasno Klimková. Když začala v rodné vesnici Moravany u Kyjova s fotbalem, její maminka nechápala. „Říkala mi: Co blázníš? Vezmi si radši vařečku a běž do kuchyně. Ale pak, když jsem hrála první ligu na Slovensku i v Česku, byla mou největší fanynkou,“ vzpomíná žena, která se v roce 2010 stala první českou trenérkou s profilicencí UEFA. A o dva roky později získala s Canberrou United australský titul. „To víte, že na mě občas chlapi koukali skrz prsty. Ale většinou si časem zvykli a pochopili, že fotbalu rozumím.“ V roce 2023 vedla na mistrovství světa fotbalistky Nového Zélandu. Teď touží po postupu na světový šampionát s Českem. V nové roli má za sebou dvě utkání – výhry 4:0 proti Chorvatsku a 5:1 proti Albánii. Pokud Češky zvládnou i dvojzápas s Ukrajinou, postoupí s předstihem z „béčka“ do Ligy národů A. Už v pátek hrají v ukrajinském azylu v Polsku a v úterý v Ústí nad Labem. O čem ještě Klimková mluvila? Co podědila po svém otci motocyklovém závodníkovi? Proč skončila na Novém Zélandu? V čem ji změnilo zahraničí? A proč si vybrala za svého asistenta extrenéra Pardubic Jiřího Saňáka?