Český objev upoutal na mnoha frontách, odolal velkému tlaku a v pětadvaceti oslnil Montreal jako málokdo před ním. Zapadl do novinářského výběru nejlepších nováčků v uplynulém ročníku NHL, přes složitější přelom roku a nepříjemnou konkurenci si suverénně vydobyl post jedničky. A hlavně týmu vydatně pomohl až do konferenčního finále, v němž zvítězili pozdější celkoví šampioni z Caroliny. Cestou navíc zvládl sedmý zápas ve druhém kole play off proti Buffalu. V klíčovém klání uspěl jako pátý nováček v dějinách klubu. Tak jako před ním velikáni Jacques Plante, Ken Dryden, Patrick Roy a právě Price. Samí členové zmíněné Síně slávy v Torontu. „Miluju, jak je Dobeš soutěživý, jak bojuje. Má v sobě jiskru, chuť, vůli, sebejistotu. Strašně rád ho sleduju, moc se mi líbí!“ vychvaluje Price na oficiálním webu NHL aktuálního muže číslo jedna mezi tyčemi. Také býval zvyklý, že v jeho přítomnosti davy bouřily, v Bell Centre se stal miláčkem. A třebaže jej dlouhodobě soužilo zdraví, zejména kvůli přetížení kyčlí a kolen, naskočil do více jak 700 zápasů. SMUTNÝ HRDINA. Carey Price patřil k nejlepším hráčům Montrealu během celého play off. Ve finále se od něj i obránců štěstí odvrátilo. V právě skončené sezoně mu i doběhl kontrakt u San Jose, když poslední čtyři ročníky do hry ani jednou nezasáhl. „Ale na důchodce si teď vedu docela dobře, řekl bych. U Sharks jsem se taky ptal generálního manažera Mikea Griera, jestli nepotřebují někoho na levé křídlo. Ale on odpověděl, že spíš ne,“ vtipkoval Price, který namáhavou pozici v brance vyměnil za útok, byť v amatérské soutěži. Díky ní si nadále drží fyzičku, k tomu se věnuje rehabilitacím. Stará se o sebe. Velkou radost teď olympijskému šampionovi, vítězi Světového poháru či držiteli pěti různých individuálních trofejí, včetně Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče a Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře, vedle rodiny dělá i perspektivní výběr Canadiens. „Je zábava sledovat, jak se týmu daří, jak nabírají ohromné zkušenosti,“ poznamenal s tím, že logicky největší pozornost směřuje na brankáře, vedle Dobeše také na jeho 21letého kolegu Jacoba Fowlera. „Je vidět, jak si oba kluci věří, mají sebevědomí a jde jim to. Mám za ně velkou radost, když je vidím zažívat úspěchy v rané fázi jejich kariér. Sám si pamatuju, jaké to v jejich věku bylo, když se tak dařilo.“ Montreal v tu dobu patřil mezi stabilní celky, pravidelně hrával ve vyřazovacích bojích. Ale nejdál se s Pricem, a vlastně dosud obecně od posledního titulu v roce 1993, dostal v koronavirem zasažené sezoně 2020/21, kdy v boji o Stanley Cup padl s Tampou. Následovaly tři roky bez play off. Tradiční celek, který stojí také za posledním kanadským primátem v NHL, ale negativní trend rychle zvrátil. Brankář Jakub Dobeš a útočník Cole Caufield se radují z vítězství Montrealu proti Tampě Bay. Naděje na zářnou budoucnost jen rostou. Ať už se podíváte na brankoviště, do obrany, kde dominuje dvaadvacetiletý Lane Hutson, nebo do útoku, v němž vyčnívají Nick Suzuki (27 let), Cole Caufield (25), Juraj Slafkovský (22) či Ivan Děmidov (20). „Já i vnímám, že patří mezi kandidáty na titul,“ reaguje bez okolků Price. Zároveň ale jedním dechem dodává, že „aby se takového cíle dalo dosáhnout, musí se spoustu velkých věcí i maličkostí sejít“.