Jenže tentokrát už oslabené tělo nenachystá k velkolepému návratu na palubovku, jako se mu to podařilo v prosinci 2023. „Zkusil jsem to, vrátil se k individuálnímu tréninku, ale pochopil jsem, že je čas říct dost a s basketbalem skončit, protože už nikdy nebudu tím hráčem, jakým jsem byl dřív,“ loučil se Polonara na Instagramu. Basketbalovou kariéru uzavírá s tituly z Itálie, Litvy, Španělska i Turecka. Z jeho životopisu ční evropské velkokluby jako Anadolu Efes Istanbul, Baskonia, Fenerbahce, Virtus Boloňa či Žalgiris Kaunas i účast s italskou reprezentací na mistrovství světa a dvou EuroBasketech. Ty největší bitvy ale šikovný levák sváděl v posledních letech mimo palubovky. Achille Polonara před zápasem Sassari s Napoli Basket (18. ledna 2026). Krátce po světovém šampionátu, v říjnu 2023, podstoupil operaci, při které mu lékaři odstraňovali nádor varlat, zvládl i chemoterapii. Bez basketbalu dlouho nezůstal, přestože se často cítil unavený a při větší zátěži měl i potíže s dýcháním. Už 3. prosince v dresu Virtusu naskočil k ligovému utkání proti Tortoně, které za osm minut nastřílel pět bodů a na přítomné novináře se zubil: „Jsem tak šťastný!“ A s úlevou dodával: „To nejhorší je za mnou. Jsem rád, že jsem to zvládl. Velké díky patří také lidem, kteří tu pro mě byli.“ V červenci 2024 se v kvalifikaci o olympijské hry v Paříži proháněl v italském reprezentačním trikotu. Jenže během dalšího léta znovu sváděl boj, který přesahuje důležitost všech sportovních klání. „Achille Polonara v posledních několika týdnech podstoupil další specializovaná lékařská vyšetření, po kterých mu byla diagnostikována myeloidní leukémie,“ informoval tehdy jeho klub. Italští basketbalisté nastoupili k přípravnému duelu před ME s Lotyšskem v trikách s číslem 33 na podporu spoluhráče Polonary, který bojuje s leukémií. Z Boloni se Polonara přesunul na nějakou dobu i do španělské Valencie, kde se podrobil sérii experimentálních léčebných postupů. Zpátky v Itálii následovala další chemoterapie a transplantace kostní dřeně, po které se rodák z přístavního města Ancona odmlčel. Až později v televizním pořadu Le Iene v rozhovoru společně s manželkou oznámil, že byl deset dní v kómatu kvůli žilní trombóze. I tuto nelehkou zkoušku ustál a znovu začal myslet na basket. Vždyť mu byl i v těžkých chvílích nablízku. Například parťáci z reprezentace Polonarovi volali během kontinentálního šampionátu – když telefon zvedl, vyhráli. V posledních měsících podporoval během utkání jak Virtus, tak Sassari, se kterým podepsal smlouvu na ročník 2025/26. A taky se pustil do trénování. „Vzít po deseti měsících do rukou míč bylo úžasné,“ líčil v rozhovoru pro La Gazzetta dello Sport. „Zpočátku to vypadalo, jako bych hrál basket poprvé, ale pak se mi cit vracel čím dál víc.“ Plánoval, že s kontaktní přípravou začne během léta, kdy už nebude muset být tak opatrný. Tělo mu ale dalo stopku. „Budeš mi chybět, basketbale,“ uzavřel italský hrdina své rozloučení s kariérou.