Síly musí dočerpat rychle, už na začátku srpna se přesouvá do Německa, kde poprvé zahájí kompletní letní přípravu s frankfurtskými Skyliners. „Loni jsem hrál za reprezentaci do 18 let, pak měl dva týdny volna, takže jsem stihl jen závěr. Pak už začínala sezona,“ říká do září ještě osmnáctiletá naděje českého basketbalu. „Vůbec nevím, co mám teď očekávat. Pojedu tam s respektem a uvidíme, jaké budu mít dojmy.“ Také v dalším ročníku bude mladý rozehrávač primárně působit u Skyliners Juniors, kteří hrají ligu ProB, tedy třetí nejvyšší německou soutěž. „Doufám, že více prostoru dostanu i v áčku. Ale upřímně, bude to těžké, další šance nepřijde jen tak,“ uvědomuje si. „Jsem cizinec, těch může v bundeslize nastoupit maximálně šest a většinou má Frankfurt několik Američanů. Ale uvidíme, i tak se budu snažit maximálně prosadit. Chci se ukázat ve třetí lize, makat na sobě. Buď to vyjde, nebo budu muset makat ještě více.“ Bundesligu si zatím vyzkoušel jen krátce, v květnu kvůli rozsáhlé marodce spolu s dalšími mladíky naskočil proti Ulmu (64:103). Za 12 minut stihl zapsat 6 bodů i doskok, ale hlavně si vybaví: „Dostali jsme docela sodu. Ale pro nás, kluky, co během roku hráli hlavně ProB, to bylo i tak dobré. Jasně výsledek mohl být lepší, ale za minuty byl každý z nás rád. Zkusili jsme si, jaké je hrát na nejvyšší německé úrovni.“ Podívejte se na Smažákovy první body v bundeslize: Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený SKYLINERS Frankfurt (@skyliners_frankfurt) Další vrátka se mu potenciálně otevírají v Eurocupu, do kterého se Skyliners pro sezonu 2026/27 přihlásili. „I za takové zkušenosti bych byl samozřejmě moc rád,“ nezastírá Smažák. Nabídnu steak a batátové hranolky Už první kompletní sezona v zahraničí pro něj byla hodně právě o učení se a poznávání. „Celkově to pro mě bylo něco nového. Musel jsem se naučit postarat sám o sebe,“ popisuje. Klub mu například pomohl s hledáním bytu, vyřizováním pojištění a dalšími administrativními záležitostmi, ale každodenní starosti už řešil osmnáctiletý talent sám. „Chvilku mi trvalo, než jsem našel rutinu a poskládal všechny věci a práce. Vařil jsem si, do toho úklid, nákupy. Hodně mi to dalo.“ Proto teď, kdyby mu dorazila návštěva, ví, co by nabízel. „Třeba steak s batátovými hranolkami!“ Na basketbalové palubovce si zase zvykal na rychlejší a fyzičtější hru. „Celkově jsou v Německu silní borci, musím taky dobře přepínat mezi jednotlivými herními situacemi,“ přibližuje. „Pokaždé to sice bylo jinak, ale dá se říct, že jsem v průměru dvakrát týdně trénoval s A-týmem. Byl jsem za to hrozně rád, pokaždé jsem tam šel s radostí. Nebál jsem se toho, neřešil jsem, jak moc jsou lepší. Chtěl jsem proti nim prostě hrát, věděl jsem, že mi takové zkušenosti můžou jen pomoct.“ Podstatnou část týmu tvořili i Američané, což přišlo vhod i českému mládežnickému reprezentantovi, který je stále sebejistější při komunikaci v angličtině. EuroBasket 50 na 50 i zpráva od Bartoně Ačkoliv je Smažák ročník 2007, byl v červenci nejvýraznější postavou českého výběru na kontinentálním šampionátu hráčů do 20 let. Za sedm zápasů nastřílel 120 bodů, v průměru na utkání 17,1, což bylo nejvíce ze všech na turnaji. Nevyšel mu akorát mač s Izraelem, v němž zaznamenal jediný bod. Po něm se však rychle oklepal. „Nějak jsem se s tím smířil. Řekl jsem si, že takových zápasů už v mé kariéře byla spousta a určitě ještě nějaké budou. Tak to prostě ve sportu chodí,“ nechává Smažák nahlédnout do svých myšlenek. „Celkově se mi ale turnaj hodnotí těžce,“ říká smutněji o konečném umístění na 14. příčce, která byla zároveň první sestupovou pozicí. „Nám jako týmu to nevyšlo, elitní divizi jsme neudrželi. Můžu říct, že z individuální stránky jsem se nepředstavil nejhůř, ale i tak jsem byl zklamaný. Takové pocity 50 na 50.“ Pro příští rok má však o motivaci postaráno – dotáhnout dvacítku znovu mezi elitu. A pak třeba nakouknout i do seniorské reprezentace? Ta pod vedením kouče Luboše Bartoně prochází generační obměnou a už letos na červnový kemp dostal pozvánku například perspektivní děčínský rozehrávač Marek Houška , ročník 2009. „Pan trenér mi psal, ale nechci z toho dělat velkou věc. Zpráva byla hlavně o tom, že mě sleduje a přeje mi, ať se mi daří. A že se třeba jednou uvidíme spolu na palubovce,“ komentuje Smažák, byť zároveň nezastírá, že by pro nějak taková příležitost byla velkou ctí. Český juniorský reprezentant Lukáš Smažák se raduje Ze současného kádru by se nejvíce těšil na Víta Krejčího. „Už nemůžu bohužel říct Honza Veselý,“ doplní. „Můj taťka ho kdysi trénoval a já ho taky znal. Mrzí mě, že už si s ním nezahraju.“ I tak bude dělat vše pro to, aby ho jednou výkony na palubovce skutečně vynesly do národního týmu. S dřinou bude už brzy pokračovat v Německu.