Uplatnit je pak může v mládežnických kategoriích i nejvyšší české soutěži. A třeba brzy na ještě vyšší úrovni. Kdo ví, sportovní osudy bývají nevyzpytatelné. Houška má však solidně našlápnuto. I proto ho trenér Luboš Bartoň, kterému z rozehrávačů zatím schází Tomáš Satoranský, Ondřej Sehnal či Petr Křivánek, pozval na reprezentační sraz před dalšími zápasy kvalifikace o MS 2027. „Jsem hrozně moc rád, že jsem dostal pozvánku. Být tady je pro mě velká zkušenost, jsem za ni vděčný,“ pochvaloval si 196 centimetrů vysoký mladík. Překvapila vás nominace? Nečekaná byla určitě, ale už se o ní nějak lehce mluvilo. Tím, že někteří kluci byli zranění, trošku jsem doufal. Jsem strašně rád, že pozvánka přišla. V šestnácti letech je to nečekané, ale zase bych neřekl, že by to bylo nějak extrémní. Takže se vám z toho všeho netočí hlava? Všechno je sice rychlé, ale mám doma podporu. Vždycky mě uklidní, že je to v pohodě. K tomu mám okolo sebe dost lidí, kteří mi věci vysvětlují. Jsem s tím v pohodě. Hlavně se snažím být na hřišti nejlepší a podávat výkony, na které mám. Jak zatím probíhá přijetí do týmu? Řekl bych, že dobře. Sedli jsme si a myslím, že zatím všechno jde úplně v pohodě. Byl jste nesmělý? Přece jen trénovat třeba s Vítem Krejčím není vaše každodenní rutina. Byl jsem trošku nervózní, když jsem přijížděl. Ale už to ze mě tak nějak spadlo a doufám, že to bude jenom lepší a lepší. Vít Krejčí a Marek Houška po tréninku české basketbalové reprezentace v Poděbradech. V létě máte fungovat především v rámci reprezentace hráčů do osmnácti let. Jak probíhala domluva, abyste stihl i týden s A-týmem? Máme teď deset dní volno, tudíž ze začátku byla domluva, že budu týden s klukama tady, pak bych se měl vrátit zpátky k osmnáctkám. Ale ještě uvidíme, jak to všechno bude. Kdyby nepřijel Tomáš Satoranský, je možnost, že byste v kádru vydržel? To není otázka na mě. Spíš na trenéra, protože o tom bude rozhodovat on. Byl bych samozřejmě extrémně rád, kdyby to vyšlo. Je to vlastně můj cíl, ale o tomhle nerozhoduju. Jak náročné je přepínat mezi dospělými a mládežnickými kategoriemi? Tady je všechno fyzičtější. Ale že by to bylo nějak náročné? Snažím se pořád hrát nejlíp, jak umím. Doufám, že je to i vidět. (úsměv) Samozřejmě musím třeba rychleji pouštět balon z ruky, méně driblovat, ale že bych nějak extrémně přepínal, si nemyslím. Chci hlavně plnit úkoly, které dostávám od trenérů. Trenér Luboš Bartoň a Marek Houška na tréninku české basketbalové reprezentace v Poděbradech. Pilujete něco konkrétního? Všechno musím zrychlit. Ale je potřeba, aby taky bylo všechno přesnější, preciznější. Zaměřili jsme se hodně na přihrávky, které jsme trénovali hodně v tempu. Cítíte pokrok? Jsem tady druhý den a už jsem něco pochytil. Věřím, že během tohoto týdne se naučím ještě o dost víc věcí. Těším se na to a doufám, že budu pokyny dobře plnit. Máte za sebou také premiérové starty v české nejvyšší soutěži za Děčín. Jaké byly? Jsem hrozně moc rád, že jsem dostal od pana trenéra (Tomáše Grepla) šanci. Snad jsem týmu pomohl. Nakonec jsme skončili ve čtvrtfinále. Chtěli jsme dojít dál, ale vzhledem k tomu, že sezona byla nahoru dolů, si myslím, že to není tak špatné. Musíme se teď připravit na další, protože ta bude taky důležitá. Co vaše postavení v děčínském A-týmu? Doufám, že budu dostávat víc prostoru. S tím do té sezony jdu. Chci být natolik dobrý, abych mohl hrát co nejvíc. Zůstanete i v jiných kategoriích? Ještě to není úplně rozhodnuté. Doufám, že určitě vyjde NBL. Pak je ve hře nějaké zapojení do první ligy a možná zápasy v U19. To se ještě všechno bude řešit podle vytížení.