Šestnáctiletá Botková ozářila dorostenecké mistrovství Evropy v italském Rieti. Na čtyřstovce překážek naprosto deklasovala soupeřky, a když ve finále dobíhala do cíle, za ní zela možná patnáctimetrová mezera. Časem 55,19 sekundy se postarala o dorostenecký i juniorský evropský rekord a ve světových tabulkách své věkové kategorie se zařadila na druhé místo za americkou fenoménkou Sydney McLaughlinovou-Levroneovou. Navíc, pokud by takto běžela na posledním mistrovství Evropy dospělých v Římě, ve finále by brala pátou pozici! „Úžasné, hustý, co se děje,“ usmála se, když s veleúspěšnou českou výpravou, která získala celkem třináct medailí, přiletěla do Prahy. „Gratulací dorazilo hodně. Od Zuzky Hejnové, Lurdes Glorie Manuel... Každé si moc vážím a za všechnu podporu jsem vděčná.“ Linda Botková v akci na atletickém mistrovství Evropy do 18 let. Provází ji pověst jednoho z největších talentů současnosti. S atletikou začala v šesti letech na základní škole, v devíti nastoupila do Olympu, kde se jí ujal zkušený žákovský trenér Michal Krčmář. „Jako malá jsem dělala spoustu různých sportů, třeba pět let jsem hrála tenis,“ popisuje zároveň členka zlaté štafety. „Ale atletika mě jednoznačně bavila ze všeho nejvíc. Asi kvůli všestrannosti, nabízí spoustu různých disciplín, které si člověk může zkusit. A taky obnáší pestrý trénink.“ V patnácti přešla k Petru Habáskovi, jenž její talent piluje dodnes. A že ho je. „Když ji pozorujeme s ostatními trenéry, tak jí tiše závidíme,“ usmál se Jan Koutník, vedoucí oddělení mládeže a šéf výpravy v Rieti. „Jako by se její organismus nezakyseloval tak, jako nám běžným smrtelníkům. Někteří to zjevně tak mají.“ Ale nejde jen o geny. Experti vyzdvihují i její pracovitost. Kouč ji prý musí až brzdit, jak moc chce trénovat. Ruku v ruce s moderními trendy přistupuje i ke sportovní výživě. „Myslím, že v profesionální atletice je moc důležitá a pomáhá mi i na závodech. Chvíli jsem měla tabulky, abych věděla, kolik toho mám jíst, teď už je to intuitivní,“ říká. Byť samozřejmě všeho s mírou, držet se v takovém věku naprosto striktně by nebylo k užitku... „Když budu mít chuť, tak si dám pizzu,“ usmála se, co si dá nyní za odměnu. Zároveň jí kouč Habásko stále rozvíjí do všech směrů. Dělala víceboj, běhá krátké překážky, a když je atletiky moc, nažene ji třeba do vody a zařadí plavecké tréninky. „I to je pohyb, takže mě plavání baví,“ usměje se. Linda Botková se dvěma zlatými medailemi z mistrovství Evropy dorostenců v Rieti Jistě, v únoru oslavila teprve šestnáct let. K vrcholové atletice před ní leží ještě tuze dlouhá cesta. Talentů, kteří na dorosteneckých šampionátech zazářili, jenže se už posléze nedokázali zlepšit, najdete celou řadu. Musí vydržet zdravá, neztratit chuť ani motivaci. „Možná se zdá, že je to jednoduché, ale není,“ kývne Koutník. „Obzvlášť pro patnáctiletého člověka jde o nepředstavitelně dlouhou dobu. Vždyť to je celý jeho život.“ Našlápnuto má Botková nicméně skvěle. Když se v Rieti ohlédla po výsledkové tabuli, na níž svítil čas 55,19, zprvu nevěřila. Všimla si, jak je její kouč Habásko dojatý. „A taky jsem se rozbrečela. Vlastně jsem si uvědomila, co jsem dokázala,“ popisovala. Statistici Evropské atletiky mezitím teprve zjišťovali, co se vlastně stalo. „Mám pocit, že tohle vůbec nečekalo a rychle dohledávali, jak je ten výkon vůbec kvalitní,“ zasmál se šéf výpravy Koutník. „Ve chvíli, kdy zjistili, že je za Sydney a že běžela rychleji než stejně stará Femke Bolová, pochopili, o jaký výkon jde.“ Mladá Češka jím dokonce splnila ostrý limit pro srpnové mistrovství Evropy dospělých v Birminghamu. Místo něj ale zamíří na juniorský světový šampionát do Eugene. A pak? Pokud půjde všechno podle plánu? „Hlavně bych chtěla zůstat zdravá a dělat atletiku, až budu dospělá. A jednou bych se chtěla dostat na olympiádu,“ zasní se.