Dost možná do nich zasáhne se zatejpovaným prsteníčkem. „Hraju s prstýnkem, protože mi nejde sundat. Narazil jsem si prst, ale otok už se naštěstí menší. Vždycky si to jen zatejpuju,“ směje se Samoura, který se o víkendu ženil v Nalžovicích u Sedlčan. „Lubošovi (trenérovi Bartoňovi) jsem o svatbě říkal asi devět měsíců předem. Reagoval, že jsou přece jen i důležitější věci než basketbal. Všechno bylo hezky naplánované.“ Prstýnek při hře nevadí? Ptal jsem se, jestli je to v pohodě. A pravidlům by to vadit nemělo. Já s ním zvládám hrát v pohodě. Mám ho zatím jako talisman. Pak uvidím, jestli budu dále tejpovat, nebo prstýnek sundám. Patrick Samoura na tréninku české basketbalové reprezentace. Jak reagovali na svatbu reprezentační spoluhráči? Moc jsem se nechlubil, většinou své soukromé věci nesdílím. Ale samozřejmě mi všichni gratulovali, byli moc šťastní. A i já mám teď obrovskou radost, je to pro mě důležitá věc. Teď už zajisté myslíte na basketbal. Jaká máte od dalšího kvalifikačního okna očekávání? Postup do další fáze je blízko. Ale poslední krok bude neskutečně těžký. A obzvlášť teď v létě, kdy je k dispozici téměř každý nehledě na to, jestli hraje Euroligu, Eurocup nebo NBA. Věřím však v tým, který tady máme. Nakonec se k vám nepřipojí Tomáš Satoranský ani Jan Veselý. Mohli nám přinést kvalitu, ale myslím si, že si můžeme pomoct týmovostí. Ta v české reprezentaci vždycky byla, je a taky bude. Navíc se nikdy nepřestáváme snažit, jsme houževnatí. Tím můžeme soupeře potrápit. Když nás někdo sejme, vstaneme a jdeme dál. Krok za krokem. Co chystáte na Švédy, se kterými se utkáte v pátek ve Stockholmu? Viděl jsem jejich předběžnou soupisku. Oproti předchozímu zápasu (na podzim Češi vyhráli 97:80) tam mají několik jmen navíc – Pelle Larsson, Melwin Pantzar... Určitě budou silnější. Očekávám od nich rychlou hru, mají i pár výborných střelců. Na ně si musíme dávat pozor. Jak? Systémově už pracujeme, abychom je dokázali zastavit. Nechceme zopakovat věci, které se děly i na podzim v některých částech zápasu. Máte za sebou kompletní sezonu ve třetí francouzské lize, zahrál jste si s Mylhúzami i finále. Jak ročník hodnotíte? Zpětně velmi pozitivně. Jen konec nevyšel. Z individuálního hlediska cítím, že jsem se zlepšil ve všech aspektech. Více jsem si věřil, proměňoval šance, doskakoval, přihrával, lépe jsem bránil. Hodně mi to dalo. K tomu jsem piloval i jazyk. Co dál? Končí mi smlouva. Hledám si aktuálně nové angažmá. Uvidíme, jak to dopadne. Máte nějakou konkrétní představu? Měsíc zpátky jsem pořád koukal hlavně po zahraničí, ale moc to nevycházelo. I teď se mi něco rýsuje, ale nechci být konkrétní, ať nic nezakřiknu. Existuje varianta, že se vrátíte do Česka? V současnosti se na to dívám trošku jinak. Nechci na angažmá čekat do poslední chvíle jako před lety, když jsem byl ještě na USK. Čekal jsem, čekal, nakonec jsem za USK odehrál ještě několik přípravných zápasů i duely v NBL bez smlouvy. To byl velký risk. Pak jsem odcházel v průběhu sezony, což nebylo dobré pro mě ani pro tým. Teď chci co nejdřív začít novou kapitolu. Třetí francouzskou ligu jste si pochvaloval i ve srovnání s Českem. Největší rozdíl byl v zázemí? Tým od týmu se to samozřejmě liší. Konkrétně v Mylhúzách jsme měli jednu velkou halu, kde jsme hráli. Pobrala čtyři tisíce fanoušků, na finále bylo vyprodáno. Ale úžasná atmosféra panovala i během sezony. Pak jsme měli k dispozici ještě čtyři další haly, sportovní centrum, do kterého jsme chodili na rehabilitaci. Vše na velmi profesionální úrovni. Nebojím se říct, že 14 z 28 týmů, které tam jsou, by v Česku hrálo o play off. Co tamní prostředí? Cizince vnímají pozitivně, když se snaží, komunikují s lidmi. Hodně mi pomohlo, že jsem mluvil francouzsky. Přijali i moji ženu, skalní fanoušci nás vždycky někam zvali. A každodenní život? I ten jsem si užíval, chodili jsme na túry. Kousek jsme měli Basilej i Colmar, to je takový malý Štrasburk. Hodně mi sedla i místní kuchyně. Takže opravdu palec nahoru.