Světový titul jste vybojoval v sobotu, v pondělí jste už v Praze. Byl vůbec prostor na nějaké bezprostřední oslavy? Ale ano. Oslavy byly překvapivě skvělé. V Hongkongu byl zrovna tajfun o síle osm z deseti. Chytili jsme taxikáře, aby nás dovezl do nějaké restaurace. Říkal nám, že nás odveze, ale že zpátky se už nedostaneme. Což nám nevadilo. V restauraci byl pán tak nadšený, jak mu uděláme útratu, že nám celou dobu hrál českou hymnu a písničky Michala Davida. Moc jsme si to užili. Spousta sportovců po takovém úspěchu vždy říká: Ještě mi moc nedochází, co jsem vlastně dokázal. Co vy na to? Je to jen dva dny, tak taky nevím, jestli mi to všechno docvaklo. Na finálový zápas jsem se díval už asi dvakrát. Poprvé, když jsem se vrátil z oslavy a nemohl usnout. A podruhé na cestě v letadle. Pokaždé mi při záznamu vyhrkly slzy do očí. Je v tom spousta emocí. Hodně lidí vidí jen finále, že jsem někoho porazil 15:2 a že jsem mistr světa… Ale za zlatem se skrývá mnohem víc. Přesně tak. Vězí za ním obrovské množství práce nejen mojí, ale i ostatních lidí, kterým za ni chci samozřejmě poděkovat. Měl jsem sen být nejlepším na světě. Teď můžu říct, že se mi splnil, za což jsem strašně rád. Alexander Choupenitch pózuje se zlatou medailí pro světového šampiona. Světový titul řadíte výš než bronz z olympijských her v Tokiu? Určitě je to největší úspěch mojí kariéry. Paralelně s ním jsem ještě vyhrál celkové hodnocení Světového poháru za tuto sezonu, takže tyhle dva výsledky jsou určitě top. Na mistrovství světa vám medaile dosud vždy unikla. Co se letos změnilo? Jde o 23 let konzistentní práce. Nejde o to, že bych změnil jedinou věc, ale že jsem pořád tvrdě pracoval a pořád se snažil být lepší a lepší. A teď se mi povedlo dorazit na šampionát v té nejlepší možné verzi. Přitom jste den před turnajem líčil, že jste si na tréninku připadal, jako kdybyste neuměl šermovat. Co se dělo? Šel jsem šermovat s mým kolegou Lvem Holým a porazil mě. Lekce trvala jen 40 minut, ale pocitově mi přišlo, že zabrala snad dvě a půl hodiny. Vůbec jsem nemohl. Ale byl to jenom vnitřní hlas, který se mě snažil zviklat. Příprava vyšla skvěle. Práce, kterou jsme odvedli za poslední tři měsíce, kdy jsme se s prominutím vykašlali na mistrovství Evropy a na dva svěťáky a všechno jsme podřídili mistrovství světa, byla obrovská. Takže jsem si pořád opakoval: Věř si, bude to dobré. Druhý den jste hned ráno cítil, že to ve vás je? Se spaním jsem měl v Hongkongu celkem problém. Jet lag, nervozita, navíc první zápas začínal v 8:30, což znamená, že v šest musím být v hale. Od čtyř jsem proto v podstatě nespal. Takže ráno bylo ještě náročné. Jak jste se naladil? Vždycky když vstanu, tak si pustím nějaké pozitivní písničky, hlavně diskotékové šlágry z devadesátek. Pozpěvoval jsem si, udělal jsem si všechny svoje rutiny, dal si trénink na oči, šel jsem na snídani. První zápas teda nebyl vůbec dobrý, ale další už vycházely lépe a lépe. Český fleretista Alexander Choupenitch (vpravo) v semifinále mistrovství světa. Ve čtvrtfinále jste prohrával už 4:9 a pak 7:10. Co jste si tehdy říkal? Celý zápas jsem byl extrémně pozitivní, čehož si můžete všimnout i na záznamu. Pořád říkám: Oukej, oukej… Cítil jsem, že to, co dělám, není špatně, ale že to chce jen malou korekci vzdálenosti a možná abych byl trochu důraznější. Celou dobu jsem trenérovi říkal, že vyhraju. Myslím, že tahle důvěra byla nejdůležitější. Ve finále jste předvedl naprostou show. Nad Italem Macchim jste vedl 13:0 a nakonec vyhrál 15:2. Hodně se v šermířských kruzích řeší. Už jsem viděl, že vyšly nějaké podcasty, v nichž analyzují, jak se stalo, že bylo finále mistrovství světa tak jednoznačné. Je pravda, že výsledek je asi hodně netradiční. Já sám si podobný nepamatuju ani na Světovém poháru. Ale během finále jsem to tak nebral. Pod maskou jsem si neustále opakoval: Další zásah, další zásah, nepolevit, makat na sto procent. Skóre jsem vůbec nevnímal. Jako první český muž jste se stal šermířským mistrem světa. Jak vám zní tohle? A jak vám? No, mně to zní skvěle ( smích ). Jsem strašně rád, že se to povedlo. Budu se opakovat. Nejenom za sebe, ale i za lidi, kteří se mnou spolupracují, a za všechny, kteří mi věřili. Máte sezony, kdy se vám daří, a pak takové, kdy vám to nejde. V tu dobu je strašně důležité mít kolem sebe okruh, který vás podrží. Takže všem moc děkuju, zlato je i jejich zásluha. Vedle šermu se věnujete i hudbě, nahrál jste už několik singlů, jeden třeba před hrami v Paříži. Bude i nějaký oslavný? Ze čtvrtfinálového zápasu mám ještě pořád vyřvaný hlas, navíc příští týden mám kemp s dětmi, kde musím taky hodně křičet, tak uvidím, jak to vyjde. Ale třeba něco bude. Jinak se oslavy ponesou v jakém duchu? Doufám, že všichni přijdou na Jakubské náměstí v Brně sedmého srpna večer, kde bude exhibice a Summer Jam. Myslím si, že bude nejlepší, když tam titul oslavíme sportem, šermem a dobrou zábavou.