Když se nejúspěšnější reprezentanti měli v hotelovém salonku na letišti Václava Havla seřadit ke společné fotografii, ani se nevešli do jedné řady. Z mistrovství Evropy přivezli třináct medailí. Šest z nich bylo zlatých, dvě stříbrné a pět bronzových. Tak úspěšná česká dorostenecká výprava nikdy nebyla a dosavadní maximum z Banské Bystrice před dvěma lety skoro zdvojnásobila. A i zahraniční velmoci jí mohly závidět. Vždyť se v medailovém pořadí Češi umístili na druhém místě za Velkou Británií! „Vyvolalo to tam ohlas a všichni nám gratulovali,“ popisoval vedoucí oddělení mládeže Jan Koutník. „Dostali jsme řadu zpráv od Britů, Španělů, hodně od Nizozemců. Samozřejmě to potěší.“ Největší hvězdou šampionátu byla překážkářka Linda Botková, která si naprosto podmanila závod na 400 metrů překážek, v němž časem 55,19 stanovila nový dorostenecký i juniorský evropský rekord. Ve světovém měřítku navíc v její věkové kategorii běžela rychleji jen americká světová rekordmanka mezi dospělými Sydney McLaughlinová-Levroneová. „Když jsem se ohlédla a viděla, že na tabuli svítí 55, nevěřila jsem,“ zářila šestnáctiletá svěřenkyně Petra Habáska, zatímco se jí na krku houpalo ještě druhé zlato ze štafety. „Úžasné. Gratulací dorazilo hodně. Od Zuzky Hejnové, od Lurdes Glorie Manuel… Všech si moc vážím. Jsem za podporu, kterou mám, hodně vděčná.“ Linda Botková v akci na atletickém mistrovství Evropy do 18 let. Ale nešlo jen o ni. Česká mládežnická atletika nejen mezi dorostenci letí vzhůru. „Je to už několikátý vydařený mládežnický šampionát po sobě. Po každé poradě stojím a říkám: Máme za sebou nejúspěšnější mistrovství v historii. Což bude platit i letos,“ těší Koutníka. „Podílí se na tom mix věcí. Jedna z nich je samozřejmě demografický vývoj, který se nám podařilo vytěžit. Na vlnu, kterou nastavil pan předseda Varhaník programem Atletika pro děti, se nám podařilo navázat různými programy. Další věcí je trochu individualizovanější přístup k trenérům, jejich svěřencům. Zkrátka celý komplex zabezpečení a systémová práce.“ Aby se úspěšní mladíci prosadili mezi elitou, zabere ještě samozřejmě tuze dlouhou cestu. Kolik nadějí v minulosti v patnácti nebo šestnácti zazářilo, hovořilo se o nich jako u budoucích hvězdách, jenže dnes se už o nich prakticky neví. „Musíme stát nohama na zemi. Než tahle výprava dospěje do věku pro vrcholnou atletiku, potrvá to ještě minimálně dalších pět šest let,“ uvědomuje si Koutník. „Nechci to nějak generalizovat, je to dost individuální proces. Může záležet na typu daného člověka, biomechanice, každá disciplína má taky svá specifika. Je náročné vytrvat, navíc v dospělé atletice bohužel není tolik míst jako v mládežnické.“ Na druhou stranu cítí, že zrovna tahle generace má předpoklady, že by se prosadit vážně mohla. Má talent. Je pracovitá. Například Botková sama líčí, jak by trénovala pořád a kouč ji až musí brzdit. Je hladová po úspěších a formu dokáže prodat, což zase ukázalo Rieti. Zlatá medaile z mistrovství Evropy dorostenců v Rieti Koutník také zmiňuje, jaká jsou dorostenci výborná parta. „Navzdory tomu, co se nám kolikrát zdá, že často unikají do nějakého virtuálního světa, evidentně to tak není. Rádi se potkávají a sjíždějí na společná soustředění a rádi se podporují na závodech,“ vyjmenovává. I tohle při cestě mladého atleta hraje roli a jde o jeden z předpokladů, aby ho sportování po čase neomrzelo. Jde zkrátka o kombinaci všemožných aspektů. „Vybrat jeden nejdůležitější? Nejde,“ usměje se Koutník. „Je jich hodně. Musí mít fyzickou schránku, aby to zvládl. Musí mít podporu rodiny, jednak v mládí, ale i později, aby dokázal atletiku dělat dlouhodobě. Musí mít zázemí, kde disciplínu může provozovat. Nemůžete dělat tyčku, když nemáte doskočiště a tyče... A taky chuť se atletice věnovat dalších deset nebo patnáct let. To je asi to nejdůležitější. Možná se zdá, že je to jednoduché, ale není. Obzvlášť pro patnáctiletého člověka jde o nepředstavitelně dlouhou dobu, vždyť to je celý jeho život.“ Nakročeno dorostenci mají, zda zvládnou i všechna úskalí, ukáže čas.