Ale zdání klame. Fotbalové dějiny neznají úspěšnějšího muže než právě Deschampse. Thierry Henry, jeden z nejlepších útočníků historie a taky spoluhráč, který ho zažil jako kapitána, to trefil asi nejpřesněji: „Ten chlap je prostě sériový vítěz.“ Jiná francouzská legenda, rebel Eric Cantona, se kdysi dávno vyjádřil úplně jinak: „Didier nic nevypustí, ale už navždycky bude nosič vody. Takových, jako je on, najdete na každém rohu spoustu.“ Ale, ale, to jste přestřelil, pane Cantono! Druhého Deschampse totiž neobjevíte nikde na světě. Pokud jste si náhodou nevšimli, co všechno ve fotbale dokázal, hodí se malá rekapitulace. Jako hráč s páskou na rukávu šéfoval francouzské reprezentaci na zlatých mistrovstvích světa i Evropy. Vyhrál taky Ligu mistrů, dokonce se dvěma různými týmy. Ligové tituly sbíral s Marseille i Juventusem, s Chelsea vyhrál Anglický pohár, nejstarší trofej světa. Přičíst můžete ještě třeba evropský Superpohár nebo Interkontinentální pohár. Přitom kariéru zapíchl brzy po třicítce a hned se vrhl na trénování, což je podobně úspěšná mise. Bylo mu teprve pětatřicet, když podceňované Monako senzačně dotáhl do finále Ligy mistrů. Juventus, potrestaný sestupem za korupci, zvládl i přes odečet bodů bleskově vrátit do Serie A. Když s Marseille po dlouhých osmnácti letech vyhrál francouzský titul, bylo jasné, že dozrál pro práci u národního týmu – tomu šéfuje už čtrnáct let. Jakmile v úterý ráno vstane, vezme strojek, zaťuká na dveře asistenta Guye Stéphana a pečlivě mu oholí už tak téměř vlasuprostou hlavu. Když se pak sejdou u snídaně, věrný kolega musí vždycky sedět vedle Deschampse nalevo. V autobusu cestou na zápas si pro změnu přisedne z opačné strany. Hlavně to nepoplést! Sérii předzápasových rituálů si Deschamps drží celou dobu a zjevně v ní bude nějaká magie: s reprezentací vyválčil před osmi lety v Rusku světové zlato, pak bral stříbro na Euru i na dalším mundialu a na sedmi turnajích byl pětkrát minimálně v semifinále. Žádný trenér nevyhrál na mistrovství světa víc zápasů než on. Didier Deschamps, kouč Francie, po výhře na MS prot Švédsku, která přinesl postup do osmifinále. Jak to jen dělá? Vždyť má na povel tým, kde často vládnou velmi křehké vztahy. Snad nikde na sebe ega nenarážejí tolik jako ve francouzské kabině. Hvězda vedle hvězdy, rozdílné nátury, pomalu každý hráč z klubu zvyklý na roli frontmana. Namixovat z tak výbušné směsi dohromady fungující tým bez hašteření a sobeckých výlevů a udržet si přirozený respekt? Na takový úkol by stačilo jen pár lidí na světě. Deschamps je jedním z nich. Nikdy si nedává vznešené ambice, nechce hrát nejhezčí fotbal na světě, proto ho taky fanoušci občas tepou. Možná byste měli problém vystopovat v jeho systému neměnný rukopis, spíš než profesorem taktiky je špičkovým manažerem. Jen si ho zkuste porovnat s ostatními. Guardiola ohromí geniálními nápady. Mourinho silou osobnosti. Klopp nezměrnou energií. A Deschamps? Mistrovsky zvládá vytvořit prostředí, ve kterém se hráči přesvědčí navzájem. Nebazíruje na dlouhých poradách, po deseti minutách klidně nechá mluvit ostatní. Ale také platí, co o něm řekl kamarád Henry: „Dédé ví přesně, jak to zařídit, aby byl v kabině jen jeden lídr. On.“ Kdybyste chtěli znát návod na úspěch přímo od monsieura Deschampse, uslyšíte: „Rozpoznat talent a správně ho využít. Musíte hráčům věnovat čas, abyste je poznali. Každý z nich žije jiný život, má jinou osobnost, pochází z odlišné kultury a prostředí, má jiné zkušenosti, jiný pohled na svět. A vy se musíte umět naladit na jeho vlnu.“ Což se malému velkému muži zjevně daří. Bude z toho další finále?