Třinečtí šesté finálové utkání s Pardubicemi doma prohráli 4:5 v prodloužení, byť třikrát vyrovnávali. Sérii ztratili 2:4 a mají čtvrté extraligové stříbro v historii. „Jsem neskutečně pyšný na to, co jsme v této sezoně předvedli, klobouk dolů před celou naší partou,“ prohlásil Marian Adámek. „I když to není zlato, máme stříbro. Je sice hořké, ale byli jsme hodně blízko dalšímu titulu.“ I proto, že jste v letošním play off vyhráli šest utkání v prodloužení a až v tom sedmém jste neuspěli? I tentokrát jsme věřili... Bylo to dneska hodně blízko a zároveň daleko. Vyhrát, tak sedmý zápas je vždycky otevřený na obě strany. Rozhodly detaily. Gratulujeme soupeři a zase začneme příští rok od nuly. Třikrát jste v tom šestém utkání vyrovnali. Ukazuje i to sílu, kterou máte? Smekám před naším týmem. Kolikrát jsme doma prohrávali už 1:4 a dokázali stav otočit. A k tomu těch šest prodloužení. Ukázali jsme velký charakter. Je velká škoda, že jsme finále prohráli, ale s odstupem času si budeme hodně vážit i toho stříbra. Ve finálové sérii v pardubickém mužstvu dominovali Lukáš Sedlák a Roman Červenka, kteří rozhodli i prodloužení. Řešili jste hodně, jak je bránit? Mají obrovskou kvalitu. Určitě jsme si je měli víc pohlídat. Aspoň máme nad čím přemýšlet a příští rok se na ně lépe připravit. Je stříbro úspěch i vzhledem k tomu, že jste neměli jednoduchou sezonu? Po Vánocích jste měnili trenéra... Určitě. Kdyby nám někdo v prosinci řekl, že budeme ve finále a v něm budeme nejméně v polovině zápasů Pardubice přehrávat, tak si řekneme: „Wow, to bereme.“ Teď to je hodně hořké, protože víme, že jsme na ně měli. V těch předešlých sezonách (Třinečtí porazili Pardubice v roce 2024 ve finále a rok před tím v semifinále – pozn. red.) byli Pardubičtí většinou herně lepší, ale zlato jsme brali my. Troufnu si říct, že nyní jsme herně byli trochu lepší my a titul mají Pardubice. Opravdu rozhodují detaily. Nám nezbývá než si dát pivko, probrat sezonu a chvíli si teď užít rodiny. A příští sezonu na to zase vletíme. V čem je kouzlo Ocelářů, že téměř každý rok bojujete o titul? Stojíme vždycky při sobě, na trénincích si nenecháme nic líbit a hokeji dáváme vždycky sto procent. A jsme tady už několik let velká rodina. Ty tituly, všechno nás hodně stmelilo. A důležitější než cíl je právě ta naše cesta. Na tu můžeme být moc hrdí. Uvědomujete si, že jste s úspěšným třineckým týmem tak trochu zestárnul, že už patříte k těm nejzkušenějším hráčům v kádru? Moc si vážím každé vteřiny, kterou můžu být tady na ledě, nosit draka na prsou. A miluju to tady, miluju ten klub, ty lidi, kteří tady jsou, a hlavně ty kluky. Každý den chodím rád do kabiny a těším se, že tady se všemi mohu být.