Tak časté změny týmů jste neplánoval, že? Je velké privilegium, když hráč zůstane v jednom týmu dlouho. Vzpomenu Vencu Skuhravého ve Varech, teď je tam Ondra Beránek. Musí se sejít více věcí. Zásadní je, aby vám věřil trenér. Ale když dostanete takové podmínky jako Martin Kaut v Pardubicích, tak proč nepodepsat smlouvu na deset let. Neměl jsem v plánu tolik cestování. Dříve to bylo bez dětí jednodušší, teď už to moc nejde. Možná kdybych podepsal dlouhodobou smlouvu ve Varech, když jsem odtamtud odcházel, hrál bych tam třeba doteď. Ale zase bych neměl titul v Třinci. To byl vrchol kariéry? Jsem rád, že jsem si to mohl vyzkoušet. Kdo neprojde jejich systémem, neuvěří, jak je možné, že jim to pořád vychází. Berou typy hráčů na dané pozice a kdo neplní roli, nehraje. Jim je to úplně jedno. Mají hráče natolik kvalitní, že ti by si mohli dělat, co chtějí, ale dělají, co se jim řekne. Proto vyhráli pět titulů v řadě. A kdyby nebyl covid, bylo bych jich šest. Kde vám bylo nejlépe? S manželkou se nám hodně líbilo v Karových Varech a v Českých Budějovicích bylo také hezky. Teď v Litvínově to nebylo ono. Kde všude už Petr Šenkeřík hrál Zlín, Vsetín, Kootenay Ice (USA), Prince George Cougars (Kanada), Kometa Brno, Havlíčkův Brod, Berkut Kyjev (Ukrajina), Slavia Praha, Beroun, Vítkovice, Havířov, Prostějov, Znojmo, Columbus Cottonmouths (USA), Ústí nad Labem, Karlovy Vary, České Budějovice, Banská Bystrica (Slovensko), Třinec, Frýdek-Místek, Kladno, Hradec Králové, Litvínov. Takže jste se vrátil do Zlína. Proč to vyšlo až teď? Chtěl jsem zůstat co nejdéle v extralize i na úkor financí. Po konci v Litvínově se to pořád řešilo, řešil jsem i jiné nabídky. Zlín měl velký zájem, a když jsem se bavil s Jardou Balaštíkem (nový sportovní manažer Zlína), líbila se mi vize. A už také nejsem nejmladší, mám rodinu, děti. Tohle všechno hrálo roli, abych se vrátil na Moravu, kde máme s manželkou rodiny. Vracíte se po skoro 14 letech. Ani nevím, že je to tak dávno. Že bych se mohl vrátit, se nejvíce probíralo, když jsem hrál v Karlových Varech, pak možná po konci v Českých Budějovicích. Občas jsem tady v létě s kluky trénoval, ale pořád jsem měl ještě věk na extraligu. Jednou z toho vyšel Třinec a extraligový titul. Někdy se čekání vyplatí, jindy ne. Teď už se mi čekat nechtělo a Zlín mi dal skvělé podmínky. Zázemí jste měl pořád ve Zlíně? Bydlí tady rodiče, kteří mají dům, ale že bych si tady nechal plonkový byt, to ne. Manželčini rodiče bydlí v Hodoníně, ale na přejíždění to není, takže momentálně hledáme, kde se usadit. V týmu jsou pořád hráči, které znáte, že? S Holasem ( Petr Holík) jsme odmala vyrůstali, další kluky znám z extraligy, jiné z první ligy, kde jsem prošel několik klubů. Zatím to vypadá, že je tady fajn parta. Doufám, že se podaří navázat na minulý ročník s tím, že finále bude vítězné. Z Vítkovic znáte trenéra Petera Oremuse. Už tehdy byl tak přísný? Pan Oremus byl také jeden z důvodů, proč jsem podepsal ve Zlíně. Líbí se mi jeho přístup. Všechno se musí dělat naplno jako v extralize. Nepřišel jsem se sem vyprdět na konec kariéry, ale chci se poprat o postup do extraligy, která Zlínu sedí. Dlouhé roky se tady hrála. Vyrostla tady spousta skvělých hráčů. Co jste si říkal, když Zlín v roce 2022 po 42 letech spadl z extraligy? Poslední roky to k sestupu směřovalo. Možná to byl i důvod, proč jsem se sem nechtěl vracet. Nějak to tady fungovalo a to se mi nelíbilo. Teď to vypadá lépe. Současný model baráže ale nedává prvoligistovi velkou šanci na postup do extraligy. Zažil jsem to teď v Litvínově. Spíše než dlouhý odpočinek extraligisty hraje roli kvalita. Mezi soutěžemi je velký rozdíl. Extraliga šla poslední roky hodně nahoru, když skončili hráči v KHL. Aby tady hráli Sedlák, Červenka, to nebývalo. Když se podívám na pardubický tým, nevím, jak se tam poskládají. Jasně, pro prvoligové týmy je problém udělat si tak kvalitní a široký kádr, aby mohly konkurovat extraligovému. Z mé zkušenosti musím říct, že bylo na palici, když jsme v Litvínově čtyřicet dnů jen trénovali na baráž. Ani pro jeden tým to není zábavné. Co navrhujete? Zažil jsem sestup se Slavií, kdy se nehrálo finále první ligy a do baráže šly z obou soutěží dva týmy. Pak jsem zažil ve stejném modelu postup s Vary. To bylo podle mě férovější. A také zajímavější pro fanoušky. Klidně bych se k tomuto formátu baráže vrátil. Jak složité pro vás bude přepnout z extraligy na první ligu? Budu si muset zvyknout. Chci klukům předat zkušenosti a týmu dodat nějakou kvalitu. Osobně se chci držet extraligové úrovně, nechci nikam padat. I proto se mi líbilo, jaké tempo mají první tréninky. Bez téhle dřiny to nejde. Mám to rád. Na talent se jen hrát nedá. Kde vidíte Zlín, který se loni vyhrabal ze dna až do finále? Takhle nechci predikovat. Budeme se soustředit na sebe, jak se chceme prezentovat. Když to budeme dělat, můžeme být v popředí. Když jsem hrál v Litvínově, říkal jsem, že když Zlín postoupí přes předkolo, že to vyhrají celé a potkáme se v baráži. Zkušených hráčů bylo ve Zlíně hodně a v play off dělá zkušenost hrozně moc, což jsem si ověřil v Třinci. Petr Šenkeřík na tréninku hokejového Zlína. Obránce má ve Zlíně na starosti Martin Hamrlík. Pamatujete si ho jako spoluhráče, jaký je trenér? Larryho znám dlouho. Pořád je to stejný srandičkář. Před pondělním tréninkem jsem se s ním zakecal a málem jsem nestihl kolečko. Klasika. Larry má obrovské zkušenosti. Každá rada je dobrá. Hlavně mladí kluci, kteří začínají, by ho měli poslouchat a brát si je k srdci. Už jste se mrkl, kdy budete hrát derby se Vsetínem, kde jste se také chvilku mihl? Tak daleko jsem se nedíval. Derby mám zažité z mládeže. Vyhrocenější byly vzájemné zápasy v extralize, když jsem se na ně nechodil dívat jako malý kluk. Samozřejmě se těším. Ve Vsetíně jsem dlouho nehrál. Věřím, že vůně slivovice, když se chodí na led z kabin, tam zůstala.