Na kempu se pod vedením šesti trenérů sešlo patnáct brankářů. Co bylo vaším hlavním úkolem? V podstatě děláme takový lehký předvýběr pro reprezentaci do šestnácti let. Kluky už máme zmapované ze zápasů, ale tady je poznáváme i z té osobní roviny. Vidíme je při suché přípravě, sledujeme, jak se chovají. Snažíme se je poznat jako lidi, což je pro nás do budoucna hrozně důležité. Máte z čeho vybírat? Je úroveň českých gólmanů v této kategorii dobrá? Určitě ano, šikovných gólmanů máme spoustu a z toho mám velkou radost. Je vidět, že trenéři v klubech dělají dobrou práci. Pohybuji se u toho už nějakou dobu a přijde mi, že úroveň brankářů v této kategorii každý rok stoupá. Česká brankářská škola měla silné období v NHL, pak přišel útlum a teď to vypadá na nový restart. Šlo o generační obměnu, která je někdy potřeba? Do toho se úplně nechci pouštět. Já si myslím, že každý ročník je zkrátka trochu jiný. I z našeho klubového hlediska vidíme, že jsou silnější a slabší ročníky. Bohužel to tak je, nemůže se každý rok vytvořit „supergólman“. Ale považuji za důležité pracovat i s kluky, kteří třeba nemají potenciál pro NHL, ale chceme v nich rozvíjet radost z hokeje a chytání. To se nám, myslím, daří. Vy sám jste v extralize debutoval už v sedmnácti letech. Pomohlo vám to tehdy, nebo to bylo příliš brzy? Když se na to dívám zpětně, tak si myslím, že mi to možná spíš nepomohlo. Ale to je jen spekulace. Kdybych tehdy nenaskočil, třeba bych nebyl draftovaný tak vysoko. Snažím se nekoukat do minulosti, spíše chci to, co umím, posunout těmto klukům. Ve finále je to stejně na nich. V roce 2004 vás v prvním kole draftovalo St. Louis Blues. Pomáhá vám tato zkušenost při práci s mládeží? Snažím se klukům předat hlavně to, že draftem to teprve začíná. Dostanete šanci, ale teprve potom začíná být hokej opravdu těžký. Je náročné se prosadit v té skutečné konkurenci. Tehdy tam bylo gólmanů na špičkové úrovni mnohem víc a to byl také důvod, proč jsem se tam nakonec neprosadil. Tak to prostě je. Co se tedy snažíte klukům vštípit, aby dopadli lépe? Aby každý brankář pracoval tak, aby měl čisté svědomí, že pro to udělal maximum. Chci, aby využili potenciál, který v sobě mají. A to jde bohužel – nebo bohudík – jen přes těžkou práci. Důležitou roli u gólmana hraje psychika. Jak moc je u dětí v tomto věku klíčová? Hlava je u brankáře naprosto zásadní, musíte umět okamžitě zapomenout na inkasovaný gól. Ale já si myslím, že byste v tréninku měli vše natrénovat tak, abyste v té hlavě byli silní. Když si člověk věří v situacích, které má zautomatizované, tvoří to jeho psychickou odolnost. Existuje nějaká povahová vlastnost, která je pro gólmana výhodou? Je lepší být flegmatik, nebo extrovert? Nemyslím si, že by jedna z těchto věcí byla klíčová. Jsou gólmani flegmatici a jsou výborní a pak jsou tací, kteří jsou extroverti a jsou také skvělí. Člověk se pro tu pozici musí spíš narodit. Musíte mít fyzické předpoklady a správné nastavení v hlavě. To však nesouvisí s tím, jestli jste extrovert, nebo introvert. Je to individuální. Vždycky se o gólmanech říkalo, že jsou to „divní pavouci“, kteří si žijí ve vlastním světě. Platí to stále? Dříve to tak možná bylo, ale teď už se to hodně vyrovnává. Mně se líbí, když jsou gólmani v týmu víc zapojení. Když vás tým bere jako součást party, tak za vás pak kluci na ledě víc dýchají. Snažím se brankářům vštěpovat, aby s týmem pracovali, pak je všechno jednodušší. A co pohled, že gólmani musí být blázni, když se dobrovolně staví do střel? To se říká, ale já se zeptám: Kdo je větší blázen? Gólman, nebo hráč, který jede proti mantinelu, má na zádech borce, co ho tam chce rozmazat, a musí ten souboj ustát? Podle mě jsou blázni všichni, kdo se dají na vrcholový sport. Dostáváme se tam na samotné limity toho, co je lidské tělo schopné zvládnout. Nový život: od ledu k designu Bývaly doby, kdy se o něm mluvilo jako o „novém Haškovi“. Marek Schwarz, někdejší hvězda Mladé Boleslavi, pražské Sparty či Liberce a brankář se zkušenostmi z NHL, už ale hokejovou výstroj obléká jen výjimečně. Dnes se jeho svět točí kolem úplně jiných věcí: rodiny, trénování mládeže a designu. Designér s lapačkou Možná nejpřekvapivějším bodem v jeho aktuálním životopise je podnikání v oblasti bydlení. „Máme s manželkou firmu a navrhujeme interiéry,“ prozrazuje Schwarz. Kreativní práce, která je na hony vzdálená hokejovým stadionům, ho naplňuje. „Baví mě, když vidím, jak nám něco roste pod rukama. Když něco nakreslíme a pak se jdu projít do hotového prostoru, který vypadá stejně jako na tom obrázku, je to velké zadostiučinění,“ dodává. Návrat ke kořenům Po letech cestování se Schwarz vrátil domů do Mladé Boleslavi. „V Boleslavi jsem se narodil. Když jsem hrál ve Znojmě a narodilo se nám druhé dítě, cítil jsem, že se starší syn potřebuje vrátit domů mezi své kamarády,“ vysvětluje důvody, proč se rozhodl hokejovou kariéru postupně utlumit. Chtěl být zkrátka víc s rodinou a dětmi. I když ho dnes živí interiéry, z hokejového prostředí nezmizel. Ve středočeském týmu působí u akademie a pomáhá s výchovou nových talentů. „Každodenní práce s klukama mě učí plánovat a číst jejich potřeby, protože každý z nich je jiný,“ říká. Kromě toho spolupracuje s hokejovým svazem na brankářských kempech. Většina mladých brankářů, které dnes trénuje, přitom už ani netuší, jakou má jejich kouč za sebou bohatou kariéru. „Vědí, že jsme trenéři, ale naše kariéry už moc neznají,“ usmívá se Schwarz. Jemu to ale nevadí – po hokeji našel nový směr, který ho baví stejně jako kdysi chytání puků. (rtd)