„Uvidíme, jestli budeme chomutovští Kašové nebo Tkachukové, tedy jestli budeme víc góloví, anebo spíš bojovníci a rváči. Ale věřím, že budeme prospěšní pro náš tým,“ řekl za oba sedmadvacetiletý Matyáš, o pět let starší. Piráty, za něž jako junák naskočil i v extralize, po sezoně posílil ze Znojma, dříve zkoušel štěstí za oceánem. Zato Tadeáš je celou dobu vyjma epizodek v Děčíně a Litvínově věrný mateřskému klubu. „Já jsem takový mamámek,“ zubí se mladší ze sourozeneckého tandemu. Co pro vás znamená, že jste se sešli v jednom týmu? Matyáš: Vždy byl náš sen zahrát si spolu. Na sezonu se strašně těším! Tadeáš: Odmalička jsme o tom snili a já k bráchovi vždy vzhlížel. Jsem moc rád, že se to vyplní. Hrálo to roli při návratu z druholigového Znojma? M.: Určitě. Nebylo o čem přemýšlet, když tady brácha hraje a dopadlo to v Chomutově s první ligou nakonec dobře. T.: Skoro celou sezonu jsme to neřešili, ale ke konci už jo. Tehdy to vypadalo, že by k tomu mohlo dojít. Určitě to bylo téma. Bratři Svobodové Matyáš Svoboda 27 let, 189 cm, 99 kg, ze Znojma se vrátil do Chomutova, za který má pět extraligových startů. V Maxa lize vystřídal pět klubů, v 253 zápasech nastřílel 19 gólů a přidal 25 asistencí. V mládí zkoušel prorazit v zámoří. Tadeáš Svoboda 22 let, 188 cm, 88 kg, je věrný Chomutovu, v Maxa lize má za Piráty 94 startů a 16 bodů (7+9). Nastoupili jste spolu někdy? M.: Jeden zápas v juniorce, ale to je pořád jen mládež, dospělý hokej je úplně něco jiného. T.: Matyáš hrál na výjimku a já tam byl z dorostu, na ledě jsme se tenkrát vlastně ani nepotkali. Teď se snad už potkáme. Jako soupeři jste ovšem na sebe narazili. Jaké to bylo? M.: Zvláštní. A vyhecované. Škádlili jsme se navzájem. Vždycky jsme se těšili, podle mě to byly naše nejlepší zápasy. T.: Hráli jsme asi pětkrát proti sobě, vždycky to bylo vyšponované. Na výhry měl lepší bilanci brácha, na góly zase já. Jak jste se hecovali? M.: Že bychom se sázeli, to ne. V kontaktu jsme ale každý den, máme k sobě blízko. A když se zápas blížil, bylo to ostré. T.: U nás jde spíš o posmívání. Napsal jsem bráchovi, že když vyhrajeme nebo budu mít lepší bilanci, na příští rodinné sešlosti se mu vysměju. Mohli byste za Piráty nastoupit v jednom útoku? M.: Oba jsme křídla, já spíš levé, ale už jsem hrál i pravé a centra. Záleží na trenérech, ale relativní šance je. T.: Mně je jedno, jakou pozici v útoku hraju. Myslím si, že šance naskočit spolu v lajně je. A tím, že jsme bráchové, se na to trenéři určitě podívají. Jak na vás v chomutovské kabině reagují spoluhráči? M.: Nedobírají si nás. Máme super partu, je sranda, letní přípravu si užíváme všichni. Kluci jsou fajn bez výjimek. T.: Občas řeknou, Áááá, bráchové přišli! Zasmějeme se. Zkuste se navzájem popsat po hokejové stránce. M.: Tadeáš je praváček, má výbornou střelu, umí dobře vypálit z první. Je spíš gólový typ. Já jsem stavěný na to, abych mu šance připravoval, abych mu vybojoval puk. Byli bychom super dvojka! T.: Já to můžu jen potvrdit. Brácha je na takovou tu černou práci, vybojuje, umí nahrát. A myslím, že umí i dobře zakončovat. Budeme se doplňovat. M.: Ano, jsem spíš bijec na černou práci. A když mu šanci připravím, on fakt góly dávat umí. T.: Jsem gólový, i když to poslední dvě sezony nevypadalo. Věřím, že to prolomím a půjde to. Musel jste se sžívat s první ligou, Tadeáši? T.: První sezona nebyla úplně špatná, druhá, záchranářská, už byla horší. Hodně náročná na psychiku, s hlavou to nebylo úplně nejlepší. Doufám, že na příští ročník se dokážu připravit líp. Bude na ledě bratrské souznění? M.: Abych řekl pravdu, ani si to neumím představit. Přemýšlím nad tím opravdu často. Těším se na pocit z toho, až budeme s bráchou spolu na ledě. Pokud k tomu dojde. Strašně se těším! T.: Věřím, že nějaké souznění mezi námi bude. Stává se nám, že často myslíme na stejné věci nebo řekneme něco stejného. Snad si budeme rozumět. Chomutov, 22. 4. 2024. Druhá hokejová, finále play off, Piráti Chomutov - AZ Havířov. Tadeáš Svoboda z Chomutova. V nadsázce, na stejné holky taky myslíte? T.: Taky třeba. (smích) M.: Nebo zranění. Když se jednomu něco stane, do týdne to má bohužel i druhý. Jak berou vaše společné angažmá v Chomutově rodiče? M.: Jsou nadšení. Celá rodina tím bude žít. Hustý! Babička to prožívá ze všech nejvíc, to je jeden z největších fanoušků, co znám. T.: Samozřejmě jsou nadšení, ale taky mají obavy, abychom se náhodou neztrapnili. Ale to snad ne. Spíš si myslím, že se těší. Matyáš si to zkusil i v zámoří, vás to neláká, Tadeáši? T.: Samozřejmě, když jsem viděl, že tam byl, lákalo mě to taky. I když mu to za oceánem úplně nevyšlo, přemýšlel jsem nad tím, ale já jsem spíš takový mamánek, takže jsem zůstal doma. Matyáši, vy nejste mamánek? M.: No, býval jsem taky, ale mě Kanada hrozně lákala. Byl jsem ochotný domov opustit a zkusit to. Vůbec nelituju, i když to nevyšlo, jak jsem chtěl. Beru to pozitivně. Posunulo mě to i lidsky, osamostatnil jsem se, naučil jsem se jazyk. Jaká bude příští sezona v Chomutově? Asi byste nechtěli, aby se opakoval ten záchranářský nervák. M.: To určitě ne. Ambice jsou tady vysoké a myslím si, že na to máme, tak uvidíme. T.: Taky věřím, že to bude lepší než minulou sezonu, že se budeme držet spíš nahoře. Máme dobrý tým, rozumíme si všichni v kabině, to by také mohlo pomoct. Jste odchovanci klubu. Co pro vás znamená Chomutov? M.: Pro mě opravdu hodně, jako malý pamatuju ještě starou halu, s bráchou jsme se chodili dívat. Chtěl jsem vždy hrát za chomutovské áčko, je to moje srdcovka. T.: Pro mě to je možná ještě víc, protože jsem tady skoro celý život. Byl jsem u postupů z kraje, z druhé ligy a věřím, že snad budu také u postupu do extraligy. Matyáš už si ji zahrál, má v nejvyšší soutěži pět startů. Jaké to před sedmi lety bylo? M.: Bylo to před baráží, takže nálada v kabině nebyla taková, jak by si člověk představoval. Ale vzpomínám rád, byla to přece jen extraliga. Byl jsem moc rád za šanci, že jsem si ji mohl zahrát. A pořád sníte o extralize? M.: Vždy se snažím odvádět maximum a mít stoprocentní přístup, ale nechci úplně plánovat budoucnost. Vždy, když jsem to dělal, nebylo to pak úplně ideální. Nechávám to otevřené. T.: Já pořád věřím, že si ji zahraju, jsem ještě relativně mladý. Doufám, že mi i brácha pomůže. Inspirují vás nějaké hokejové bratrské dvojice? M.: Momentálně mě napadají Tkachukovi, ti jsou asi bratry nejznámějšími a baví mě opravdu hodně. Ne že bychom je měli napodobit, ale takové to bratrství, co je mezi nimi, by mohlo být i mezi námi. Hráli spolu na olympiádě i na Turnaji čtyř zemí. Všiml jsem si, že byli až přehecovaní, ale líbilo se mi to a jejich nasazení bylo fajn. Bylo skvělé se na ně dívat. T.: Mě napadají bratři Kašovi, výborně si rozumějí na ledě, to by mezi námi mohlo být podobné.