„Dívají se na vás, že táta něco dokázal, já si to nepřipouštím,“ ubezpečuje pětadvacetiletý gólman, který u prvoligových Pirátů restartuje kariéru – za poslední dva roky odchytal za Kolín a Tábor pouhopouhých 17 mistrovských zápasů. Málek starší, nynější uznávaný televizní expert a kouč mladých kladenských brankářů, má titul se Slavií, třikrát šerpu pro nejlepšího brankáře extraligy a dvě trofeje pro hráče roku v elitní soutěži. Nechtěl, ať jeho syn chytá. „Vybrečel jsem si to.“ Spolu působili i ve Slavii. „Tehdy jsme se dost hádali. Na ledě to pro mě byl trenér, ne táta.“ Jaké je mít slavného rodiče? Nevnímám to. On byl vynikající extraligový gólman, klobouk dolů před jeho kariérou. Já mám vlastně štěstí, že můžu čerpat z jeho zkušeností. Snaží se mi radit, někdy ty situace probíráme. Už to není takové, jako když jsme na Slavii byli trenér – svěřenec. Teď jsme v lepším slova smyslu rodič – syn. Soustředím se ale na sebe a snažím se nějaké příjmení úplně vypouštět. Samozřejmě vždy, když váš táta něco ve sportu dokázal, budou na to lidi poukazovat. O to je všechno těžší. Když vás trénoval v pražské Slavii, jak jste to brali? Tehdy jsem ještě bydlel u rodičů a jezdili jsme na zimák spolu. A nastavili jsme si to tak, že jakmile jsme vystoupili z auta, říkal jsem mu trenére. V tu chvíli pro mě nebyl táta, to neexistovalo, to jsme si zakázali. Když jsme jeli domů, už byl zase táta. A první rok, když jsem byl ještě mladý, osmnáctiletý, a tedy neotrkaný, jsme se někdy i dost hádali. V rámci mezí. Myslím, že teď spolu máme lepší vztah. Popravdě, nebylo to nic jednoduchého, protože v osmnácti jsem moc neuměl přehodit z táty na trenéra. Hrála roli puberta? Byl jsem mladej a blbej. (smích) Teď už jsem starší a vím, jak všechno chodí. Jsem rozumnější a trošku vyspělejší. Navíc se mi nedávno narodila dcera, jsem taky táta, takže mu budu rozumět ještě víc. Neříkal vám, když jste s hokejem začínal: Do brány nelez!? Říkal! (smích) Táta si nepřál, abych chytal, ale já si to vybrečel. Nechtěl to, protože sám věděl, jak je to náročné. Brána je vždy jen jedna, nastoupit může jen jeden. Táta ale byl můj vzor odmala, viděl jsem, jak chytá, hrozně se mi to líbilo. Vím, že se to rodičům moc nelíbilo, ale nelituju. Jsem vděčný, že můžu dělat hokej, což ne každý to štěstí má, a že zdraví drží. Což musím zaklepat. Táta je televizní expert, děláte si elektronickou tužku? Když mám nějaké video, ukážu mu ho a chci slyšet jeho názor. Tátu expertování hrozně baví, našel se v tom. Má neskutečný přehled o hráčích, o situacích na ledě. Je v tom dobrý! U nás je hokej skoro hlavní téma. Jsme hokejová rodina, je to na denním pořádku. Stylově jste si podobní? To by mohl ohodnotit spíš táta. Spousta lidí a hráčů, co nás znají, říkají, že styl podobný máme. Tak tedy asi jo. Táta měl výborný rozštěp, výborný rozklek, výborné čtení hry. Podle mě to byl jeden z nejlepších gólmanů své doby. Klan Málkových. Táta Roman býval hvězdou extraligy, jeho stejnojmenný syn se tlačí do branky Slavie tak jako kdysi před lety on. Co si vybavujete z jeho éry? Nejvíc si pamatuju Švédsko, kde chytal za Modo, a pak Vítkovice. Tehdy jsem chodil na každý zápas. Hrozně rád jsem na něj koukal, i když jsme v deseti dvanácti letech dělali s kluky blbosti. Každý se vás na tátu ptá, srovnávají vás. Není pro vás jmenovka Málek na zádech přítěží? Já jsem na to příjemní pyšný! A když chytám, nekoukám, jestli mám na zádech napsané Málek. To je úplně jedno. Dívají se na vás, že táta něco dokázal, já si to nepřipouštím. Snažím se udělat svoje jméno. A co vám řekl na Chomutov? Věci konzultuji s manželkou a rodiči, všichni byli jasně pro. Podpořili mě, i já to chtěl na 100 procent. Máte touhu do budoucna udělat si čárku v extralize? Ano. Ale momentálně se soustředím na misi u Pirátů. Co bude, bude. Kdyby přišla šance z extraligy, kdo by řekl ne? Nikdo. Extraliga je prestižní, ani já bych se nebránil. Málkové Táta (48 let) prožil vrchol ve Slavii, v roce 2003 s ní získal titul. Hvězda extraligy, dvojnásobný Hokejista sezony. Reprezentoval na MS 2003, chytal v Rusku a ve Švédsku. Nyní působí jako trenér mladých brankářů v Kladně a televizní expert. Syn (25) pokračuje v rodinné tradici. Kariéru startoval ve Slavii, převážně chytá v první lize, kde nasbíral 132 startů s úspěšností zákroků 90,24 %. Jak se zrodilo vaše nové angažmá u Pirátů? Přišlo zničehonic a jsem za ně strašně rád. Zavolal mi trenér Ríša Lobo, jestli bych o to neměl zájem. A já zájem měl. Během čtyř dnů jsme se domluvili. Upřímně, tady nebylo o čem přemýšlet. Chomutov byl priorita. Piráti mají zvuk? Chomutov je skvělá adresa. Historicky se tady hrála extraliga, klub je známý, má krásný zimák, fanoušci chodí, atmosféra je pěkná. Máme všechno, co potřebujeme. Mluvíte o restartu. Proč? Abych se přiznal, poslední roky nebyly podle mého očekávání. Představoval jsem si, že to bude jiné. Věřím, že teď je příležitost moji kariéru zlomit a otočit. V posledních dvou letech jste toho moc neodchytal. Brzdila vás zranění? Žádné zdravotní problémy nebyly, prostě jsem dostal jen pár zápasů. Dělal jsem maximum, abych šanci dostal, ale nepřišla. Jak se to kouše v době, kdy je moderní gólmany spíš střídat? Brankářský post a hokej celkově je na hlavu těžký. Ve sportu hraje psychika velkou roli. Každopádně to bylo složité, nevíte, co bude, a jen trénujete. A chcete zápas, protože kvůli němu hokej děláte. To je ten svátek, který si chcete po tréninkové dřině užít. Každý hráč chce hrát a brankář chytat. Díky zápasům se zlepšujete, učíte se z chyb. Chybělo vám to? Trénink je trénink, ale zápas vám dá nejvíc, v něm sbíráte zkušenosti. Já se na každý těším a nějaké nervy, strach, že bych něco zkazil, to jde mimo mě. Hokej miluju! Pavel Jekel by měl být jednička, ale kvůli loňským zdravotním potížím nemá být přetěžovaný. Za každý zápas, který mi tady dají, budu vděčný. A samozřejmě si jich chci urvat víc pro sebe, to je přání každého gólmana. Kdyby ne, neměl by chytat. Vždycky záleží na aktuální formě. Kdo ji má lepší, nastoupí. Nebo jestli se budeme pravidelně střídat? Nevím. Každopádně chci být co nejvíc platný týmu, abych mu pomohl v jakékoli situaci. Je cítit, že v návaznosti na extraligu se zvedá i první liga? Chytáte ji už sedm let. Za poslední roky se strašně moc zkvalitnila. Od doby, co se zavřela KHL, se do extraligy posunuli lepší hráči. A kdo byl v extralize na pomezí třetí čtvrté pětky, šel o soutěž níž. První liga je celkově lepší, přijde mi, že je každý rok těžší a těžší. Týmy do toho musí cpát peníze, protože jeden padá přímo dolů. Prostě je vyrovnaná. Znamená to, že jsou v soutěži i nebezpečnější střelci? Je to pro gólmana těžší, ale zároveň lepší. Čím jsou zápasy náročnější, tím hráč i gólman víc roste. Rozhodují hlavně statistiky o tom, jak se gólman hodnotí? Někdy se kouká na čísla víc než na to, jak gólman chytá. Bohužel statistiky, které jsem za poslední roky měl, nejsou optimální. Já za tím udělal tlustou čáru a opravdu se snažím restartovat. Beru to jako šanci dostat se zpátky a dokázat hlavně sám sobě, že na to mám.