„Zhruba dva dny poté, co jsem se to dozvěděl, se mi ozvali z Třebíče, jestli bych nechtěl jít k nim. Přednesli mi svoji představu a mě jejich nabídka zaujala,“ říká zkušený hokejista, který dlouhodobě patří mezi top hráče druhé nejvyšší soutěže v Česku. Zvažoval jste i jiné možnosti? Jelikož jsme se ještě s několika dalšíma klukama dozvěděli o konci ve Vsetíně někdy na začátku dubna, kdy už má většina týmů kádr z velké části poskládaný, nebyla to pro nás jednoduchá situace. Nějaké nabídky jsem sice měl, ale musím říct, že ta z Třebíče pro mě byla volbou číslo jedna. Líbila se vám představa, že budete hrát na zbrusu novém zimním stadionu? Samozřejmě, že i to se mi moc líbilo. A navíc i vzdálenost od Vsetína, kde s rodinou žijeme, není zase tak hrozná. Dvě hodiny, to se dá zvládnout v pohodě. Znamená to, že manželku a děti s sebou do Třebíče stěhovat nebudete? Přípravu mám individuální, takže zatím jsem pořád ještě s nimi. A byt v Třebíči budu hledat, až půjdeme na led. Každopádně rodina zůstává dál ve Vsetíně. Mám skvělou ženu, která to zvládne. Já za nimi budu dojíždět, jak jen to půjde. A někdy přijedou zase oni za mnou. Luboš Rob mladší. Každopádně vás čeká dost velká změna... Jasně, bude to nezvyk oproti tomu, kdy jsme byli spolu v podstatě pořád. Na druhou stranu, nejsem první ani poslední hokejista, který se s podobnou věcí musí vypořádat. Zvládneme to. Navíc se přiblížíte rodným Českým Budějovicím, kde máte také část rodiny. Ze Vsetína to bylo na jih Čech přeci jen o poznání dál... Máte pravdu, ale já už jsem z Budějovic pryč nějakých deset let. Jasně, to město miluju, narodil jsem se tam, vyrostl tam hokejově a vždycky k němu budu mít blízký vztah, ale domov už mám díky manželce a dětem ve Vsetíně. Pravdou ovšem je, že moje rodina z Českých Budějovic to teď za mnou bude mít blíž. Pocházíte z vyloženě hokejové rodiny, váš tatínek je bývalý skvělý českobudějovický útočník a dědeček Jaroslav Pouzar dokonce vyhrál třikrát Stanley Cup. Byla vůbec nějaká možnost, že byste nehrál hokej? (usmívá se) Odmalička jsem miloval jakýkoliv sport, ale je pravda, že v hokejovém prostředí jsem trávil vždycky nejvíc času. Každou volnou chvilku jsem sahal po hokejce a snil o tom, že jednou budu profesionální hokejista. Což se vám splnilo... Ano, a jsem za to moc rád. Byl pro vás otec od začátku tím největším hokejovým vzorem? Řekl bych spíš mentorem. Popravdě řečeno, já si tátu na ledě moc nepamatuju, ale vždycky mi hodně radil. Nikdy to nebyl ten táta, který by mě seřval za sebemenší chybu, spíš se mi snažil všechno vysvětlit. Platilo to i v posledních sezonách, kdy byl jedním z koučů ve Vsetíně? Jo, teď jsme se za ty dva roky a půl celkem užili. A vždycky mi uměl poradit. Já doufám, že to budu mít jednou stejně, pokud se syn taky rozhodne pro hokej. A jaký vztah jste měl coby malý kluk se svým dědou Pouzarem? Byl to takový ten děda se vším všudy? Když jsem se narodil, tak on se s babičkou rozvedl a našel si novou manželku, měl dalšího syna. Takže ve chvíli, když měl být děda, byl vlastně táta a v nějakém extra velkém kontaktu jsme tudíž nebyli. Vlastně se dá říct, že teď o sobě víme mnohem víc, než když jsem byl malej. Zavoláme si, navštěvujeme se. Moje děti jsou zatím jeho jediná pravnoučata, takže se vídáme. Luboš Rob ještě v dresu extraligové Plzně. Musel jste se v mládí někdy potýkat s narážkami typu: No jo, to je ‚ten‘ syn, případně ‚ten‘ vnuk...? Vnuk určitě ne, protože mám jiné příjmení a moc lidí si mě s dědou do souvislosti nedávalo. Až pak někdy později to kdosi prozradil. Ale co se týká táty, tak v Budějovicích jsem byl samozřejmě hned odmala mladej Kondor (přezdívka Luboše Roba staršího – pozn. red.) . Ale takových kluků, jejichž tátové hráli nejvyšší soutěž, je celá řada. Každopádně jsem nikdy od nikoho nepociťoval nějakou zášť. Možná byla, ale já to tak nevnímal. Pojďme se teď zase chvilku věnovat vašemu vsetínskému angažmá. Pokud se nepletu, vy jste měl podepsanou smlouvu až do roku 2028, takže náhlý konec byl pro vás zřejmě pořádný šok. Nebo se pletu? Právě vzhledem ke smlouvě jsem nepočítal, že bych měl končit. Jenže pak si mě a několik dalších kluků vedení klubu zavolalo na zimák, kde nám bylo řečeno, že se Vsetín rozhodl jít jinou cestou a s námi už nepočítá. Samozřejmě jsem byl překvapený, ale musel jsem jejich rozhodnutí respektovat. Vzápětí jste se tedy stal posilou Horácké Slavie Třebíč. Jak se těšíte na spolupráci s hráči, jako jsou Lukáš Nahodil nebo Martin Dočekal, kterého mimochodem znáte z vašeho plzeňského angažmá? Jasně že se těším. Třebíč byla vždycky hodně nepříjemný soupeř, ovšem její hra stála většinou jen na jedné pětce. Chtělo to nějakou druhou, podobnou té první, a zatím to na papíře vypadá, že se tady tvoří silný tým. K tomu přidejte novou halu a všechno dohromady dává samá plus. Jenže ve Vsetíně se nikdy netajili tím, že by se jednou rádi vrátili do extraligy. Takové ambice však Třebíč úplně nechová. Nebude tedy pro vás z tohoto pohledu angažmá v Horácké Slavii méně atraktivní? Vždycky se hraje na výhru a každé mužstvo chce dojít co nejdál. A všichni taky víme, jaký je postupový klíč. I Jihlava si na něm bude lámat zuby ještě spoustu dalších let. Pokud se v tomhle směru nic nezmění, tak to bude pro každý prvoligový klub vždycky hodně těžké. Jasně, postupové ambice má jen pár klubů, ale v Třebíči mi bylo nastíněno, že baráž by se tady klidně hrát mohla. Už jste si Třebíč, myslím jako město, aspoň trochu prošel? Zatím jsem tam byl jenom podepsat smlouvu a teď začátkem týdne na srazu s týmem. Na led budeme zpočátku jezdit dvakrát týdně do Brna, takže do Třebíče se přesunu až někdy po dvacátém červenci. Prohlídku tedy doženu pak. Nicméně halu už jste si určitě prohlédl důkladně... Samozřejmě. A musím říct, že je opravdu krásná. Stadion má perfektní zázemí. Luboš Rob Narodil se 18. dubna 1995 v Českých Budějovicích do hokejové rodiny. Jeho otec – Luboš Rob starší , je jednou z ikon budějovického Motoru. Stejně jako děda z matčiny strany Jaroslav Pouzar , který hned třikrát vyhrál nejprestižnější klubovou hokejovou trofej, slavný Stanley Cup. Také Luboš Rob mladší si hokej zamiloval, ovšem svoji profesionální kariéru spojil především se Vsetínem , kde strávil spoustu povedených prvoligových sezon. Vyzkoušel si ale i nejvyšší českou soutěž, konkrétně v Plzni , kde strávil dva roky. Silnou stránkou Luboše Roba je produktivita, dlouhodobě patří k top hráčům celé Maxa ligy. I v příští sezoně měl oblékat dres Vsetína, jenže klub se rozhodl, že jeho služby už potřebovat nebude. Vzápětí mu nabídku spolupráce předložila Třebíč a Rob ji před pár dny přijal. Ve Vsetíně nicméně dál i s rodinou žije. S předchozím třebíčským zimním stadionem se to nedá srovnat ani trochu, souhlasíte? Máte naprostou pravdu. Sice je postavený na stejném místě, ale porovnávat tyhle dvě stavby fakt nelze. Prostě, co je nové, to je hezké. (usmívá se) Teď už jen nezbývá než doufat, že budete mít na každém domácím utkání plno... Přesně tak, věřím, že lidé budou zvědaví a cestu na zimák si najdou. A my jim budeme dělat radost. Vybavuju si, že když jsem mluvil s Martinem Dočekalem (lídrem třebíčského týmu) o nabídce, abych šel do Třebíče, tak mi hned říkal, jak moc se do nové haly těší. Vlastně pro všechny kluky, kteří odtud pocházejí, to po těch dvou letech strávených v Moravských Budějovicích musí být obrovská motivace. Společně s tím jihlavským to budou dva nejhezčí zimáky v Maxa lize. Vysočina v tomhle směru jasně vede. (usmívá se) Přestup do Třebíče je pro vás vlastně první zkušeností s Vysočinou, je to tak? Tedy, když nebudeme počítat zápasy, na které jste do Jihlavy a Třebíče se Vsetínem jezdil. Mimochodem, při jednom takovém výjezdu vás prý před lety zapomněl tým na benzince a musel se pro vás vracet... (směje se) To je pravda, ale už si nepamatuju, jestli to byla benzinka na Vysočině, nebo ještě před ní. Každopádně je to opravdu moje první zkušenost s Vysočinou. Uvidíme, jak se mi bude v tomhle kraji žít a dařit. Věřím, že jenom dobře. Nicméně, jak už jste zmínil, doma jste ve Vsetíně. Čím vám Valašsko tolik učarovalo? Prostě jsem ve Vsetíně strávil většinu ze své profikariéry. Dcera se sice narodila v Plzni, ale odmalička žila ve Vsetíně. A před dvěma lety se nám tam narodil i syn. Proto jsme si tady s manželkou koupili barák, který rekonstruujeme. Jsme tu spokojeni. A donedávna byl s vámi spokojen i tamní klub. Pokaždé jste patřil mezi nejproduktivnější hráče celé soutěže. Jste připravený na to, že góly a nahrávky od vás budou čekat i v Třebíči? Ze Vsetína jsem na tlak zvyklý. Já se na sezonu těším. Myslím, že spolupráce s Třebíčí by mohla fungovat. Chce to hlavně chytit začátek, protože ten je vždycky hrozně důležitý. Pak budou chodit i fanoušci. Věřím tomu.