Stadion těží ze spolupráce s extraligovou Spartou, která sem posílá vybrušovat své mladé hráče. „Většina kluků to bere pozitivně. Věří, že je pro ně lepší hrát 20 minut v Litoměřicích, než mít nějaké štěky v extralize. Našlo se i pár hráčů, kteří to brali jako trest, ale jejich kariéry podle toho taky dopadly,“ tvrdí dvaapadesátiletý litoměřický patriot. Je těžké přesvědčit mladé sparťany, že angažmá v Litoměřicích není za trest? Vůbec ne! Většina to bere tak, že jim to pomůže. Byli tady Dominik Simon, Dan Voženílek, Martin Procházka, David Vitouch, s nimi byla radost pracovat. A dneska jsou to hráči, co mají výborné kariéry nebo dobře našlápnuto. Já vždycky říkám: Kluci, my jsme tady pro vás. A vy tu nejste za trest, ale proto, abyste se zlepšili, posunuli. A spousta z nich to pochopila. Takže spolupráci se Spartou berete pozitivně? Stoprocentně. Podívejte se, kolik nejen mladých hráčů pendlovalo mezi oběma kluby. Ve chvíli, kdy Sparta měla hráče zraněné nebo bez formy, tak prostě sáhli do Litoměřic. A já věřím, že kluci tam zapadli. A ten progres, co tady udělali v minulých sezonách kluci ze Sparty, to je skvělé. Jsou i takoví, kteří pracovat nechtějí a berou to jako za trest, ale já říkám: Hokejový bůh je většinou spravedlivý. Jak pracuješ dneska, zítra, to se všechno ukáže. A u některých se to v minulosti potvrdilo. Euforie hokejistů Litoměřic po postupu do semifinále první ligy přes Vsetín. Snažíte se hrát podobným systémem jako Sparta? Logicky. Chceme, aby ti kluci, kteří budou pendlovat mezi námi a Spartou, to měli co nejjednodušší. Ale musím říct, že pohled na hokej jsme měli dlouhodobě stejný, ať tam byli Pavel Gross, Jarda Nedvěd, Patrik Augusta. Myslím, že základy jsou podobné, možná se to bude trošku lišit v detailech, speciálních týmech, standardních situacích. Kvalita hráčů na Spartě je jiná než v Litoměřicích, ale to hlavní bude hodně podobné. Provázanost tam je. Jak vnímáte, když se o Litoměřicích mluví jako o klubu bez ambicí? Musíme být realisté. Každý klub by chtěl mít svoji identitu, stálé hráče, dlouhodobou vizi, ale všechno je to o penězích. My jsme Litoměřice, menší město bez bohatého majitele. Od postupu v roce 2010 to máme založené tak, že vychováváme mladé hráče, ale nechceme rezignovat na výsledky. Když jsem si přečetl, že v minulé sezoně nám skoro 50 procent ice timu odehráli hráči do 23 let, tak to je přesně to, proč by Litoměřice měly být v první lize. A že jsme poslouchali, že nechceme postupovat a vyhrávat? Ano, my nechceme postoupit do extraligy, ale chceme vyhrát každý zápas. A jestli to bude stačit na předkolo, na záchranu, nebo semifinále, to uvidíme. Nebudeme nikomu říkat: Kluci, jsme v semifinále, teď už to vypustíme, splnili jsme cíl. Ne! Vedeme mladé kluky k tomu, aby se zlepšovali, měli chuť vyhrát každý zápas. A jestli vypadneme v předkole nebo se dostaneme do baráže, na to nekoukáme. Dlouho se řešilo, jestli budete v Litoměřicích pokračovat v trenérském štábu. Proč se to tak táhlo? Řešilo se to trošku déle, nakonec jsme vytvořili dvojici s Patrikem Martincem. Je tam nějaká návaznost, už tady byl poslední dva roky jako sportovní manažer nebo spojka mezi Litoměřicemi a Spartou. Věřím tomu, že společně navážeme na ty úspěšné sezony, co jsme měli. Každý z nás vidí hokej trošku jinak, tréninkové metody se liší, ale směřujeme ke stejnému cíli. Chceme hrát aktivní hokej, nátlakový, rychle to otáčet. Lišíme se v detailech, ale jinak je hokej hodně podobný na Spartě stejně jako v Litoměřicích. Vypipláte si mladé hráče, ale pak je musíte poslat dál. Není to demotivační? Hodně jsem přemýšlel o tom, jestli by to nechtělo vyzkoušet si třeba starší tým, zkušenější, s ambicemi. Na druhou stranu, s těmi mladými je každý den jiný, ta práce je skvělá v tom, že se nedá zaběhnout do nějaké rutiny, která by vás mohla uspokojit, zabrzdit. Tým se mění v průběhu roku, sezonu od sezony. Každý měsíc je jiný, to je skvělé. Měl jsem nabídky na kancelářské a manažerské pozice, ale ta střídačka, led, kabina, to jsou emoce, co mě strašně baví. A jsem rád, že u toho můžu být. Zvažoval jste i nabídky odjinud než z Litoměřic? Všechno bylo ve hře, nejkonkrétnější nabídka byla z jednoho extraligového týmu, chtěli mě k dorostu. A musím říct, že jsem k tomu měl velký respekt. Dělám s mladými hráči dlouho, ale tohle jsou hodně mladí kluci, 15–17 let, tam by to bylo jiné. Nakonec jsem se rozhodl, že zůstanu v Litoměřicích. Víme, že sezona bude těžká, tým bude zase ještě o hodně mladší než loni, navázat na poslední sezony bude složité. Ale musíme udělat vše, abychom byli zase úspěšní. Litoměřice, 28.3. 2026, Stadion Litoměřice - Dukla Jihlava, 6. semifinále play off 1. hokejové ligy. Fanoušci Litoměřic. Vy jste s Litoměřicemi spjatý už dvě dekády. Kromě roku a půl na Slavii jsem tady od sezony 2006 v různých pozicích. Když jsme začínali, nebylo tady áčko, mládež nám trénovali rodiče, dneska jsme se posunuli úplně jinam. Je to skvělé, jaký progres celý klub udělal za těch 20 let. Já se tady narodil, na zimáku jsem vyrostl, domů to mám pár metrů. I když se tým hodně mění, je skvělé sledovat, jak se ti mladí kluci posouvají. Vidím, jak mnozí vyspěli jako hráči, lidi, je to hezké. Věřím, že i třeba já jsem jim trochu pomohl v jejich vývoji a k jejich kariérám, což moc potěší.