Bylo to tak trochu deja vu. Podobně jako v sobotním sjezdu působila i v superobřím slalomu jízda Zabystřana skoro bezchybně. Žádný krizový moment, žádné zadrhnutí, nic, co by na první dobrou odhalilo neustále rostoucí ztrátu na nejlepší. Tak proč to nevyšlo? „Nevím. Přiznám se, že kdybych jel znovu, nevím, kde zrychlit. Je ve mně dost velké zklamání,“ přiznával. Přitom podmínky nijak špatné nebyly. „Technický, državý sníh, ne tak brutální jako ve sjezdu, což mi většinou sedí,“ popisoval. Jan Zabystřan v akci v super-G (11. února 2026) V cílovém prostoru působil až rezignovaně, vyčpěle. Jako kdyby nevěděl, co s tím. Po triumfu v prosincovém super-G ve Val Gardeně odjížděl na olympijské hry s většími očekávání, než je nakonec 17. místo ze superobřího slalomu a 24. příčka ze sjezdu. „Jasně, že jo. Tahle jízda byla trochu podobná té ve Val Gardeně. Snažil jsem se oprostit od stresu, jet si svou jízdu, což se mi dneska povedlo. Pocity byly fajn, proto jsem dost zklamaný z výsledku. Což je vlastně asi horší, než kdyby to bylo obráceně,“ řekl. Je pro něj vlastně trochu pech, že se olympijské hry konají právě tady. V roce, kdy osmadvacetiletý lyžař aspoň na chvíli pronikl do užší světové špičky, když šokoval triumfem v ne tak dalekém středisku v Dolomitech. Sjezdovku Stelvio v Bormiu totiž už roky nemá rád. Světové poháry se tu jezdí většinou v prosinci, kdy je navíc ještě málo sněhu, trať je totálně zmrzlá, což v rychlosti kolem 140 kilometrů za hodinu není nic příjemného. „V Bormiu většinou absolutně nemám z jízdy hezký pocit,“ prozrazuje český reprezentant. „Ta trať je tady často rozbitá, nerovná. Lyže si dělají, co chtějí.“ Žádná velká láska z jinak nádherného lyžařského střediska na dohled slavným cyklistickým vrcholům Stelvio či Gavia pro Zabystřana asi nebude. „Snažil jsem se si to v hlavě před olympiádou nastavit tak, že je to dobrý kopec, abych se cítil líp. Ale asi pro mě zůstane jedním z těch méně oblíbených. Olympiáda má ale samozřejmě trochu vyšší smysl. Budu se snažit vzít si odsud to pozitivní, ale momentálně převažuje zklamání,“ prozradil. Změnil nastavení Pochopitelně čekal od obou závodů víc. Sjezd v této sezoně dost upozadil ve prospěch super-G. Proto ho v sobotu sjel spíš čistě, ne agresivně, což je nastavení, které v nejrychlejší disciplíně alpských lyžařů moc nepomáhá. Zato je cenné právě pro superobří slalom. V něm chtěl Zabystřan předvést, co se za poslední roky naučil. Na průlom mezi nejlepší totiž dlouho čekal. Říkalo se sice, že má velký talent, ale on ho nedokázal ukázat. Někdy kvůli nervozitě, jindy kvůli ne tak dobrému materiálu, občas taky spadl. I jeho sebevědomí, tak křehká věc u všech sjezdařů, dostávalo zabrat. Minulá sezona byla důležitým mementem. V hlavě změnil nastavení, v podstatě se vykašlal na točivější disciplíny, zaměřil se čistě na ty rychlostní. A hlavně, díky dohodě českého svazu s německým začal trénovat s tamní reprezentací, která mu poskytla úplně jiný servis, než jaký měl doteď doma. „Když jste sám, můžete sice vynakládat úsilí, jaké chcete, ale větším reprezentacím stejně nemáte šanci se vyrovnat,“ vyprávěl. „Realizační tým Němců má sedm nebo osm členů. Na závody berou i vlastní doktory, fyzioterapeuty. Mají lidi, kteří dělají čistě jen videoanalýzy.“ Šlo o výjimečné spojení, protože podobná spolupráce není úplně běžná. Některé země se třeba dělí o videoanalýzy, sdílí spolu svah, některé náklady. Zabystřan se ale stal plnohodnotným členem německé reprezentace. Bydlel s ní, trénoval s ní, využíval všech jejich pozitiv. A oni zase byli rádi, že se můžou srovnávat s dalším talentovaným lyžařem. Navíc v této sezoně vítězem závodu Světového poháru, což pro českého sjezdaře bylo velké zadostiučinění. „Tuhle výhru věnuju každému sportovci, který tvrdě maká a nikdy nepřestává věřit,“ usmíval se ve Val Gardeně. Jsem mentálně přetažený Ani on jistě nepřestane, nepovedeným olympijským hrám navzdory. Však i šéf české výpravy Martin Doktor, který se na Zabystřana ve středu dorazil do Bormia podívat, ho povzbuzoval, že v takové konkurenci ani 17. místo není k zahození. Zabystřan už je ale nastavený jinak. Chce víc. Daleko víc. „Po Val Gardeně toho bylo celkem dost. Spousta cestování, ze závodu na závod. Potřebuju pár dní odhodit telefon a úplně vypnout. Jsem mentálně přetažený, musím se vrátit do normálu,“ popisoval. I proto si olympijské hry nejspíš ani příliš protahovat nebude ani jako fanoušek. „Zvažoval jsem, že se podívám do Milána, ale teď mám spíš náladu se pár dní někam zavřít a být sám se sebou. Cestou domů se třeba podíváme do Livigna podpořit nějaké lidi, líbí se mi U-rampa a Matymu Kroupovi (boulařovi) bych rád zafandil, kdyby mu vyšel postup. Tak uvidíme, jaká bude nálada,“ dodal.