Tenhle 195 centimetrů měřící a 92 kilogramů vážící Nor v dresu Uno-X na sebe poprvé upozornil loni na jaře, když podobně šokujícím způsobem ovládl klasiku Omloop Nieuwsblad. Kromě svého vítězství se tehdy zapsal do povědomí cyklistických fanoušků také tím, že vyhrál s návleky na nohou. „Zapomněl jsem si oholit nohy,“ vysvětloval. Takový „prohřešek“ tentokrát řešit nemusel, místo toho se ale potýkal s jinými obtížemi. V úterní 10. etapě se stejně jako Tom Pidcock nebo Matteo Jorgenson ocitl na zemi, do cíle dorazil jako úplně poslední závodník a před 11. dějstvím se necítil vůbec dobře. „Byl z toho opravdu skleslý, absolutně jsme nečekali, že by mohl dnes vyhrát,“ připustil jeho kolega Tobias Johannessen. „Jo, cítil jsem se na nic,“ potvrdil sám Waerenskjold. Během etapy, zatímco peloton uháněl krajinou mezi Vichy a Nevers, musel zajet k lékařskému autu, aby mu ošetřili zraněné prsty na pravé ruce. 11. etapou proletěl peloton rychlostí téměř 51 km/h: Tour de France™ @LeTour A flat stage with a tailwind, one of the sprinters’ last chances = the fastest road stage in the history of the Tour! Etape de plaine, vent favorable, l’une des dernières chances pour les sprinteurs = l’étape en ligne la plus rapide de l’histoire du Tour ! 👋 Capgemini https://t.co/fHBqJMwqjX 15. července 2026 v 20:54, příspěvek archivován: 15. července 2026 v 21:15 oblíbit retweet odpovědět Ale tenhle šestadvacetiletý „hroch z Mandalu“, jak mu v Norsku láskyplně přezdívají, má v sobě odhodlání a sílu, jejichž limity ještě stále teprve objevuje. Přitom už před třemi lety, když byl aktuálním mistrem světa v časovce do 23 let, si jeho obrovský potenciál uvědomili v Pogačarově UAE. Ale tehdy stále ještě začínající jezdec nabídku od největšího týmu pelotonu, o které většina závodníků na počátku kariéry sní, odmítl. „Bylo to morálně a eticky správné rozhodnutí,“ vysvětloval tehdy. „V Norsku nejsme zrovna příznivci Emirátů. A já si chci udržet dobrou reputaci a podporu našich fanoušků.“ Raději tedy zůstal v tehdy ještě druhodivizním Uno-X. Zažil s ním premiéru (jeho i týmu) na Tour de France, loni mohl po 11. etapě slavit historické vítězství Jonase Abrahamsena, který zařídil vůbec první triumf severské sestavy na nejslavnějším závodě. Pavel Bittner o 11. etapě: „Do závěrečné části závodu jsme najeli hezky, ale pak jsme lehce zaspali a do posledního kilometru jsme najížděli moc vzadu. Sice jsme to docela dobře opravili a po levé straně si najeli dopředu, jenže pak do mého rozjížděče Fritse Biesterbose najel Philipsen. Já byl v tu chvíli pořád na Fritsově levé straně, takže jsem ztratil rychlost, a tím to bylo nějakých 400 metrů do cíle hotové. Snažil jsem se ještě spurtovat, ale bohužel mě to i trošku zlomilo. Je to zklamání. Ale musím se soustředit na další etapu. A možná i díky tomu, že se neupsal mocnému UAE a zůstal věrný domácímu týmu, ve kterém není sešněrován taktikou, si mohl symbolicky znovu v 11. etapě dojet pro životní vítězství. Jehož exekucí vyrazil mnohým dech. Vyrazil vpřed už 400 metrů před cílem a přestože musel bojovat s protivětrem, v obrovském vypětí vydržel tak dlouho, že ho už žádný ze soupeřů nedokázal překonat. „Měl skvělé momentum a my se po sobě jen koukali,“ ocenil ve středu druhý Olav Kooij. „Sören vyrazil hodně brzy, my ostatní jsme chvilku zaváhali, a on si naopak udržel rychlost až na pásku. Byl chytrý a měl odvahu to zkusit, takže si zasloužil vyhrát,“ přidal se čtvrtý v cíli Huub Artz. Sören Waerenskjold překvapuje všechny a slaví vítězství v 11. etapě Tour de France. Mimochodem, když si rozložíte příjmení středečního hrdiny, dostane slovo „waeren“, pravděpodobně odvozené od staronorského slovesa „verja“, tedy „bránit“ nebo „chránit“. „Skjold“ je pak slovo pro „štít“. A Waerenskjold zafungoval v 11. dějství opravdu jako ochranný štít pro svůj tým. Přestože už na letošní Tour jeden historický milník zapsali – když se Torstein Träen oblékl ve 4. etapě do žlutého dresu, drsný způsob, jakým Nor o vedení přišel a že musel závod opustit se zlomeninami a otřesem mozku, poslalo náladu v týmu ke dnu. Rozpoložení příliš nepomohlo ani to, že Tobias Johannessen, který chtěl ideálně vylepšit loňskou šestou příčku v celkovém pořadí, se nesetkal s tak výbornou vrchařskou formou a na vysněné umístění ztrácí už deset minut. A jako by to nestačilo, volný den strávil tým v hotelu, který byste si pravděpodobně nevybrali ani na přespání na škole v přírodě. Nejdřív přidal Anders Johannessen video, které zachycuje velké pavučiny mezi postelí a zdí, Magnus Cort pak zveřejnil na Instagramu z onoho ubytování rovnou galerii (což dělá po celou Tour). Anders H. Johannessen @AndersHJohanne2 @laflammerouge16 Could be worse, this is ours 🤣 https://t.co/ijPNxKc69Y 13. července 2026 v 18:04, příspěvek archivován: 15. července 2026 v 21:19 oblíbit retweet odpovědět „Byli jsme tu už před dvěma lety a i když to byla tehdy jen jedna noc, vytvořila vzpomínky, které už se mnou zůstanou. Koupelna tentokrát nebyla úplně mokrá a hniloba byla cítit jen trochu. Taky jsme měli luxus suchého toaletního papíru. O moc víc pozitivních věcí mě nenapadá. Byla tu špína, chyběla klimatizace i wifi. Všechno bylo hodně opotřebované a spousta věcí rozbitá, třeba držák na toaleťák nebo sprchová hlavice,“ připsal k fotografiím. Ředitel závodu Christian Prudhomme v úterý na kritiku reagoval slovy: „Pokud chceme závodit v krásných částech Francie a mít nádherné etapy, znamená to, že někdy nejsou dostupné pětihvězdičkové hotely.“ Týmy na Tour nemají nad tím, kde budou mezi etapami spát, žádnou kontrolu. Ubytování jim přiřazují organizátoři, čímž podle Prudhomma „zajišťují rovnost mezi týmy“. To určitě uklidnilo bratry Johannessenovi, kteří nakonec místo spaní v pavučinovém doupěti zvolili nocleh na balkóně. Vítězstvím ale Waerenskjold veškeré chmury, zklamání i nepohodlí zahnal. Pod jeho ochranným štítem se nyní může radovat a po pár dnech si znovu vydechnout celý tým. A snad se vyplní i slova reportéra Eurosportu, který za cílem odchytil zářícího Corta: „Magnusi, dnes si zasloužíte hotel s klimatizací!“