Sedmatřicetiletý Přindiš vypadá vedle dalších českých individuálních medailistů ze šampionátu ve Spojených státech až nepatřičně. Vždyť druhým nejstarším ze šestice slalomářů s cenným kovem je čtyřiadvacetiletý Jakub Krejčí! Paradoxně tak celý – pro českou výpravu nadmíru úspěšný – světový šampionát, na kterém zazářila především nastupující generace, uzavřel v posledním závodě úspěchem nejzkušenější člen reprezentace. „Kuba doufal, že získám medaili, jinak by byl nejstarší medailista v týmu on. Tak jsem to vzal na sebe,“ smál se Přindiš. Jeho zlato je o to senzačnější a sladší, že ho získal jako veterán v té nejmodernější disciplíně. Tam, kde záleží na štěstí tolik, až má člověk chvilkami pocit, že nemá nic pod kontrolou, on proplouval vyřazovacími jízdami hladce a s přehledem. Jako by jel na klidné vodě, zatímco všem ostatním pustili protiproud. Majstrštyk přišel v semifinále, kde bezchybným manévrem s ledovým klidem vyřadil z boje o postup vítěze posledních čtyř šampionátů Josepha Clarka. „Joea jsem si vychutnal. Někdo to musel udělat, už má čtyři tituly za sebou. Jsem rád, že jsem to byl já,“ líčil Přindiš spokojeně. Bylo vlastně symbolické, že závodník, který obhájci zabránil v postupu, si nakonec sám pro zlato dojel. A jakým způsobem… Vít Přindiš na trati čtvrtfinále kayakcrossu na mistrovství světa. Po startu finále se dral na první místo, ale když se na něj tlačil Brit Leaver, raději ustoupil a kontroloval dění ze druhé pozice. Na první protivodě si poradil s Belgičanem De Costerem, který dorazil až za ním a zablokoval mu loď. Znovu byl druhý, tentokrát za Švýcarem Marxem. Podruhé už nenechal Leavera, aby se na něj začal tlačit. Na rovné pasáži si vytvořil náskok a na druhé protivodě si vybral čistou stopu. Podařila se mu obkroužit mnohem rychleji než Marxovi a najednou měl o půl lodě náskok. Který si už nenechal vzít. Průjezd cílem oslavil mohutným řevem, přijímal gratulace, pak vystoupil z lodi a chvíli jen tak splýval. Jako by se chtěl nechat očistit vodou, na které nejprve přišel o veškeré šance na úspěch ve slalomu, aby o dva dny později na stejné vodě získal tu nejcennější medaili. „Ve čtvrtek mě o všechno připravila jediná chyba na čtvrté brance, ale nevzalo mi to sílu a náboj, se kterým jsem přijel bojovat,“ líčil nový mistr světa. „Po nevydařeném slalomu je tohle nádherný závěr.“ Když musel loni kvůli zranění odstoupit z nominačních bojů o kayakcrossovou reprezentaci a následně se nedostal ani do tříčlenného výběru pro klasický slalom, nezastíral, že zvažuje, zda vůbec pokračovat ve snažení. Spousta lidí na jeho místě by nejspíš takovou situaci brala jako signál, že je čas uvolnit místo mladším. Zvlášť v Přindišově případě – vždyť vyhrál už téměř vše, co se dalo. On měl ale brzy jasno: Takhle končit nehodlám. Změnil trenéra i styl přípravy, osvobodil se od stereotypu. A letos na jaře se mu podařilo vrátit do reprezentace v obou kategoriích. Světový titul v kayakcrossu je po všech komplikacích velkým zadostiučiněním i potvrzením, že se vydal správnou cestou. „Je úžasné vyhrát. Ta medaile je obrovsky cenná, protože celý závod je strašně náročný. Rozhodují úplné drobnosti, musíte mít štěstí na rozhodnutí, na závodníky, na vodu, na průjezd… Těch jízd jedeme strašně moc, jsme v zápřahu několik hodin, pořád řešíme taktiku, analyzujeme soupeře u videa… Ale zase je to zábavné, protože se furt něco děje,“ popisoval spokojeně. Ukázal, že přestože většinu života strávil jako klasický slalomář, v kontaktní, dravé a stále se rozvíjející disciplíně kayakcrossu se našel. A že místo loučení má nyní úplně jiné myšlenky. „Příští rok to bude moje hlavní disciplína,“ prozradil. Protože za dva roky se bude v Oklahoma City bojovat o olympijské medaile. A novopečený mistr světa by u toho nerad chyběl.