Senzační titul vybojovala na kanoi, na které se loni ani neprobojovala do tříčlenné české reprezentace. V Oklahomě ale završila snový comeback. Monumentální, jak se vyjádřil moderátor na místě. Už na úvod Světového poháru ve slovinském Tacenu ukázala, že po roční pauze se vrací lepší, hladovější a nebezpečnější. Celý závod kanoistek ovládla a pak líčila: „Už se mi konečně daří předvádět dvě vyrovnané jízdy za sebou.“ V Oklahomě se jí podařilo ještě něco víc. Zachovat v náročných podmínkách chladnou hlavu a ještě se zlepšit. Zatímco z kvalifikace prošla hladce, v semifinále se o postup strachovala. Dva šťouchy Češku odsoudily k tomu, aby nervózně kontrolovala každý záběr soupeřek, zda ji ještě některá z posledního postupového místa nevyšoupne. Nestalo se, ale ne že by to na kanálu na okraji Oklahoma City nebylo možné. Australská legenda Jessica Foxová skončila se stejným počtem chyb ale horším časem až o dvě místa za Kneblovou, někdejší mistryně světa Andrea Herzogová byla rovněž mimo a Martina Satková, toho času vedoucí žena Světového poháru, vypadla už v kvalifikaci. A tak Kneblová z dvanáctého místa celé finále otevírala – své vůbec první finále na dospělém mistrovství světa. Tentokrát zvládla jízdu bez doteků, poradila si, když ji vlna nechtěla pustit do poslední branky. Cílem projela v čase 100,52 a jen pohodila rukou. Kvalifikaci zvládla o pět sekund rychleji, proto si vůbec nemohla být jistá, na co takový čas bude stačit. Tereza Kneblová při finálové jízdě na mistrovství světa. Usadila se v židli pro vedoucí závodnici… a vydržela v ní po zbytek finále. Jedna soupeřka za druhou zažívala v nevyzpytatelné vodě konec zlatých nadějí. Hromadily se šťouchy i zdržení v neústupných vlnách. Francouzka Marjorie Delassusová byla Kneblové nejblíž, ale před úplně poslední bránou nepřečetla dobře proud, a ten ji donutil k eskymáckému obratu. Kneblová měla mezitím hlavu čím dál hlouběji v dlaních. Už obrečela, když bylo jasné, že medaile ji nemine. A když po průjezdu cílem i poslední soupeřky stále byla na vedoucí pozici, propukly všechny emoce nanovo. „Vůbec nevím, co se stalo, co mám říct. Můj mozek nefunguje. Myslela jsem, že to byla dobrá jízda, ale nikdy bych nevěřila, že bude stačit na zlato. Branky byly níž, dost se chybovalo,“ chrlila ze sebe. Šla z objetí do objetí, stále dost opařená z toho, co prožívá. „Nebreč, směj se!“ napomenula ji druhá česká účastnice finále Adriana Morenová. Pro Českou republiku získala Kneblová teprve druhý titul mistryně světa mezi kanoistkami – po Kateřině Hoškové v roce 2011. A to mimochodem i přes to, že ani ne před měsícem skončila na mistrovství světa do třiadvaceti let až šestadvacátá. Tehdy napsala na svůj Instagram: „Pád může být náhoda, ale zůstat ležet je volba.“ Tak nejspíš přemýšlela i toto pondělí, když hned první závod šampionátu skončil neúspěchem. „Byla jsem na tom hodně špatně, doufala jsem v jiný výsledek. Musím poděkovat trenérovi a všem ostatním, kdo jsou tu se mnou, protože bez nich bych se z toho nedostala. Díky nim se mi podařilo to hodit za hlavu. Tohle je fakt pohádka. Budu na to vzpomínat do konce života.“ Tereza Kneblová a Klaudia Zwoliňská čekají na výsledky finále kanoistek na mistrovství světa. Loňská mistryně světa Klaudia Zwoliňská se raduje z úspěchu Terezy Kneblové, která ji vystřídala na zlaté příčce. A nebyla to v pátek v Oklahomě pohádka jen pro Kneblovou, ale pro celou českou singlířskou školu. Na cenný kov z mistrovství světa čekali kanoisté od roku 2021, kdy získal v Bratislavě Václav Chaloupka zlato a Gabriela Satková si dojela pro bronz. Tento příběh se nyní zopakoval. Jen v opačných kategoriích. Pouhých pár minut před Kneblovou si totiž pro bronz mezi muži dopádloval Lukáš Kratochvíl. Zatímco pro třiadvacetiletou Kneblovou to bylo v pátek první dospělé finále na mistrovství světa, pro o dva roky mladšího Kratochvíla to bylo vůbec první dospělé mistrovství světa! Rodák z Olomouce tím jen potvrdil očekávání, která svými výkony v mladších kategoriích kolem sebe vytvořil. Vždyť z každého mistrovství světa, kterého se kdy účastnil, si přivezl aspoň jednu medaili. Ale že by svou impozantní sérii dokázal udržet nepřerušenou i mezi seniory? To se jevilo spíš jako zbožné přání. Vždyť dosud byl ve Světovém poháru nejlépe desátý při domácí zastávce v Troji. A v Oklahomě už v komplikovaných podmínkách vypadl olympijský medailista Lukáš Rohan i někdejší mistr světa Václav Chaloupka. Ale Kratochvíl si počínal mazácky a po semifinále hlásil, že by chtěl ještě zrychlit. To se mu podařilo, přestože se při přejezdu mezi 13. a 14. bránou hodně zdržel. I proto byl v cíli své finálové jízdy víc rozpačitý, než spokojený. Jak ale odpadal jeden soupeř za druhým, začal se úsměv na jeho tváři rozšiřovat. „Věděl jsem, že je hodně velká šance, že tentokrát se medaile nepovede. Ale povedla se, takže ten plamínek držím dál,“ radoval se už jako bronzový medailista. „Jsem na prvním mistrovství světa a mám medaili, je to šílený!“ Bronzová a zlatá radost byla v pátek v Oklahomě o to větší, že Kneblová s Kratochvílem pochází ze stejného oddílu a měli společné začátky. Tereza Kneblová a Lukáš Kratochvíl společně navázali na dětské úspěchy i mezi těmi nejlepšími kanoisty na mistrovství světa. Sestra Kneblové pohotově přispěchala s archivní fotkou, na které jsou Kneblová s Kratochvílem jako děti s diplomy ze žákovských závodů. O třináct let později jsou společně světovými medailisty. „Jsem za Terku nesmírně rád a jsem na ni moc pyšnej,“ vykládal Kratochvíl pro Radiožurnál Sport. „Jsme ze stejného těsta, trénovali jsme spolu odmala, takže jsem extrémně nadšený i za ni.“ Za dva roky budou na stejném místě bojovat slalomáři o olympijské medaile. A olomoucké duo by mohlo pokračovat v psaní společného pohádkového příběhu.