Na muže, který objel ve žlutém dresu už 27 etap a dva má doma, působil Dán po sobotním úspěchu až téměř nepatřičně nadšeně. Brzy ale bylo jasné proč. Nejde jen o to, že poprvé od roku 2023 má v průběžném pořadí Tour výhodu (i když jen dvanáctisekundovou) na Tadeje Pogačara. Těch pár gramů lycry pro něj symbolizuje cestu, kterou za posledních 27 měsíců ušel. Onoho osudného dne v Baskicku se peloton spouštěl z kopce asi 35 kilometrů před cílem. A téměř jako na povel šla v jedné zatáčce jedna půlka pelotonu k zemi. Zranili se i největší favorité závodu Primož Roglič, Remco Evenepoel a Vingegaard, v té době aktuální šampion Tour. S mnohočetnými zlomeninami zůstal 12 dní v nemocnici, ale už měsíc od pádu jel na kolo. Zhubl a potýkal se s otřesenou jistotou na kole. Znovu startoval až na Tour, kde tehdy bezpečně uhájil druhé místo, ale Pogačar byl daleko za jeho schopnostmi. To samé se zopakovalo loni. A tak přišli pro letošek ve Vismě s novým plánem: „rozjet se“ na Giru, a tím se perfektně připravit na Tour. Což jim v první etapě vyšlo dokonale. Snad je skutečně zpět ten Vingegaard „před pádem“, který se dokázal zbavit Pogačara a suverénně vedl Tour. Ne, v něčem je tenhle Vingegaard ještě lepší než ten z let 2022 a 2023. Dílem traumatizujícím pádem a dílem možná také rozrůstající se rodinou působí Dán, že si dokáže veškeré své úspěchy nyní mnohem více vychutnat, mít z nich upřímnou radost a že i samotný život cyklisty ho najednou těší mnohem víc. Victor Campenaerts, Edoardo Affini a Jonas Vingegaard z Vismy oslavují v Barceloně vítězství v první etapě Tour de France, týmové časovce. „Mám za sebou pár opravdu těžkých let,“ rekapituloval v sobotu. „Když jsem tehdy ležel v Baskicku na zemi, na cyklistiku jsem vůbec nemyslel. Přemýšlel jsem jen nad tím jak přežít. A teď mám žlutý dres. Je to splněný sen,“ líčil dojatě. O tom, jak moc pro něj i celou Vismu sobotní vítězství znamená, svědčí i to, jak jásali jezdci na pódiu, jak jeden člen realizačního týmu nadšeně mával na svou partnerku nebo jak Matteo Jorgenson hecoval dav, který se kolem autobusu vítězů shromáždil, k ještě většímu randálu. Všechny předpoklady o tom, jak si bude chtít žlutý dres z organizačních důvodů u někoho co nejdříve na první půlku závodu odložit, zatím Vingegaard odmítl. „Každý v cyklistice sní o tom, že žlutý dres získá. Myslím, že od teď budeme bojovat naplno každý den.“ Takovou domněnku potvrdil i Pogačar, který vyšlápl závěrečné stoupání nejrychleji, a tak si mohl jít na pódium pro puntíkovaný dres. „Což znamená, že mám vrchařské nohy, a to je dobrá zpráva,“ smál se. „V neděli to bude hodně hektické, musíme na sebe dávat pozor a uvidíme, co zmůžeme.“ Ještě nikdy se mu nestalo, že by měl puntíkatý dres, aniž by mu u toho patřil i ten žlutý, což je důkaz, že i čtyřnásobný vítěz může na Tour zažít něco nového. Hodně nové a nečekané pocity prožíval v sobotu také Egan Bernal. Vítěz Tour z roku 2019 se k vlastnímu překvapení ocitl na pódiu jako majitel zeleného dresu, protože jeho Ineos byl nejrychlejší na prvním mezičasu a Kolumbijec jím projel jako první. Jeden z hlavních favoritů týmové časovky na úvod Tour de France, stáj Ineos, na trati. Stačí jen pozorovat dresy více národních mistrů v boji proti chronometru. A bylo jasné, že si není tak úplně jistý, jak má k situaci přistoupit. „Je to dres, o kterém jsem si nikdy nemyslel, že ho budu nosit,“ soukal ze sebe s nesmělým úsměvem. Koneckonců v nové pozici je také Vingegaard. Zatím získal žlutý dres nejdřív v šesté etapě, takže vézt ho hned od prvního dne je pro něj něco zcela nového. A jistě ho potěší, že takový kousek se dosud nepovedl ani Pogačarovi. Tím se však dostáváme k obrovské výzvě, která se před ním po sobotním úspěchu otevírá. Pokud by zvládl udržet žlutý dres po celých 21 etap až do Paříže, byl by prvním cyklistou od roku 1935, kterému se to podařilo. A to už je nějaká motivace, že?