Ve spojení se slovenským brankářem Jánem Lašákem zůstane v paměti všech pardubických fanoušků především rok 2005, kdy na Pernštýnském náměstí společně slavili titul. Nechybělo ale moc a o dva roky později se mohlo všechno opakovat. Ve finále 2007 však tehdejší Moeller narazil na rozjetou pražskou Spartu a Ondřeje Kratěnu s Tomášem Netíkem. Sparta vzala Pardubicím úvodní dva zápasy na jejich ledě a dokráčela pro zatím poslední mistrovský titul. „Pořád mě to mrzí. Měl jsem tenkrát pokles formy a uteklo nám to. Mohl jsem udělat víc,“ ohlíží se Lašák v rozhovoru pro iDNES.cz Jak vidíte letošní semifinále? Sparta to bude mít těžké. Jednak je na straně Pardubic obrovská kvalita, ale hlavně bude unavená z předchozích dvou sérií. Klidně bych řekl, že Pardubice budou mít Spartu na lopatě a postoupí. Jsou odpočaté, mají neskutečný mančaft... Když Sparta vyhraje dva zápasy, tak to bude dost. Dělají vám dnes Pardubice radost? Vybraly si nějakou cestu, jdou pro úspěch. Jsem s tím OK, ale musím říct, že je mi příjemnější nějaký pozvolnější progres. Třeba Liberec, vychovává si hráče a krásně jde postupně nahoru. K tomu mám trochu blíž, ale Pardubice prostě chtějí vyhrát. Finále v roce 2007 vám pořád leží v žaludku? Dobře si pamatuju na první zápas, když David Havíř v prodloužení nedal jasný gól do prázdné brány. Tam se to trochu zlomilo. Sparta nás válcovala, já jsem se ke konci série sice dostal zpátky do formy, ale už bylo pozdě. Jak vám bylo, když Havíř minul? Byl to první zápas, takže jsme to nijak extra neřešili. Druhý den ráno jsem si z Davida dělal legraci, jak to mohl nedat, ale musím říct, že jsem si to zkoušel a taky jsem netrefil. Někdy se to prostě stane. Ve finále není čas podobné věci řešit, musíte makat dál. Daleko horší bylo, že jste pak doma nezvládli ani druhý zápas... Ano. Sparta se dostala na koně a už jsme to pak měli strašně těžké. Michal Sivek odvedl obrovský kus práce. A taky Ondřej Kratěna, který vám v sérii dal šest gólů... Sparta měla fakt obrovskou ofenzivní sílu. Musím zmínit i Tomáše Netíka, ten hrál taky skvělý hokej. Napadlo by vás tehdy, že to může být pro Spartu na dlouhou dobu poslední titul? Tenkrát jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Člověk hlavně řešil smutek po prohraném finále. Vždycky jsem to měl tak, že jsem hodně slavil výhry, ale po prohrách jsem byl taky daleko smutnější než ostatní. Ale zpětně bych to asi neřekl, je to vlastně nesmysl. Na druhou stranu jsem ovšem rád, že jsem to Spartě s Libercem v roce 2016 překazil. (směje se) Ján Lašák při únorovém slavnostním ceremoniálu v Liberci k vyvěšení jeho dresu pod strop arény. Když jste se v sérii s Pardubicemi dotáhli na 2:3, věřili jste v obrat? Když prohráváte 0:3, tak nemáte co ztratit. Uvolnili jsme se a řekli jsme si: OK! Možná prohrajeme, ale ještě to zkusíme a nenecháme Spartě nic zadarmo. Šestý zápas byl těsný (2:0), měli jsme šanci až do konce. Po prohraném finále zavládl smutek, ale zpětně člověk stříbro docení, ne? Historie si pamatuje jenom vítěze. Vzpomenete si na partu, zážitky z té sezony, ale pořád jsem zklamaný. Mohl jsem udělat ještě něco víc, abychom uspěli. Ale česká liga byla vždycky strašně vyrovnaná a každé finále je odměnou za tvrdou práci v celé sezoně. Je děsivé, že pět lidí z Pardubic, kteří finále v roce 2007 zažili, už je dnes po smrti (GM Zbyněk Kusý, trenér Miloš Říha, kapitán Miroslav Hlinka, obránce Martin Čech a brankář Adam Svoboda). Dá se k tomu něco říct? (zamyslí se) Je to strašně smutné... Život nám utíká mezi prsty. Teď mi nastala smrt v rodině, takže to opravdu hodně prožívám. Když člověk ztratí někoho blízkého, tak se mu změní život. Je to škoda, ale nedá se s tím nic dělat. V tomto případě (Pardubic) šlo o velmi mladé lidi, to se nemá dít.