Marathon of Hope, jak ho Fox sám pojmenoval, odstartoval 12. dubna 1980. Vyběhl ze St. John’s na Newfoundlandu. Ten den zvládl přes 42 kilometrů. Bez pravé nohy, místo níž měl protézu. Bez zájmu veřejnosti. Doprovázel ho Doug Alward, nejlepší kamarád a řidič dodávky. „Byl jsem ohromen. Viděl jsem tu bolest, dřinu a v duchu si říkal: proboha, on to fakt zvládne, přeběhne Kanadu! Udělal bych cokoli, abych mu pomohl jeho plán dokončit,“ vzpomíná Alward. Terry plánoval za sedm měsíců přeběhnout každodenní sérií maratonů z východního pobřeží Kanady na západní. Chtěl tak zvýšit povědomí o rakovině a získat na její výzkum milion kanadských dolarů. Později ambice posunul na 24 milionů, tolik bylo tehdy obyvatel Kanady. Dolar od každého. Bláhové? „Je to moje poslání,“ tvrdil mladík s kudrnatou kšticí. Přestože měl jen necelý metr osmdesát, hrával basketbal. Chystal se na studium na univerzitě, chtěl být trenérem. Jenže najednou ho začala trápit bolest v pravém koleni. Snad dozvuk nedávné autonehody? Nechtěla odeznít, tak zašel k lékaři. Diagnóza byla nemilosrdná: osteosarkom, tedy nádorové onemocnění kostí. Rakovina zběsile postupovala a lékaři měli jasno: Pokud chceme klukovi zachránit život, jediným řešením je amputace a pak chemoterapie, která by zničila případné další rakovinné buňky. Nohu mu amputovali patnáct centimetrů nad kolenem. Takže téměř celá končetina od kyčle dolů byla pryč. Se sportem však končit nechtěl, tak začal hrát basketbal na vozíčku. Ale štvalo ho, co viděl v nemocnici, kam docházel na ozařování. Bezmoc dětí a jejich rodičů sužovaných rakovinou. „Mohl jsem sedět s rukama v klíně a zapomenout, ale já si přál, aby si lidé uvědomili, že všechny sny se dají splnit, pokud se o to pokusí a budou se opravdu snažit. Nic není nemožné.“ Přes rok tvrdě trénoval, zvykal si na nárazy pahýlu stehenní kosti do protézy, na bolest i časté záněty okostnice. V srpnu 1979 se postavil na start maratonu v Prince George. Byť doběhl poslední, aplaus diváků mu dodal kuráž. A pak vyrazil na svůj vlastní závod. 143 maratonů, 143 dní, kdy se rval s vlastní vůlí, deštěm, větrem i agresivními řidiči, kteří ho vybržďovali a ťukali si na čelo: Co je to za blázna?! V Montrealu a v Ottawě už se o něj začala zajímat veřejnost. A co teprve, v Torontu, kde ulice lemovaly tisícovky jeho fanoušků. Při běhu dokonce udělal rozhovor do americké reality show „That’s Incredible!“. Setkával se s politiky i slavnými sportovci. Od hokejisty Bobbyho Orra dostal šek na 25 tisíc dolarů. Fox běžel 143 dní, než ho zastavily zdravotní potíže. A při běhu ho doprovázely stovky lidí, ať už na pár metrů či kilometrů. Stal se miláčkem Kanady. Jenže 1. září 1980 u zátoky Thunder Bay ho zastavil silný kašel a nesnesitelná bolest na hrudi. Při vyšetření v nemocnici se zjistilo, že rakovina metastázovala do plic. Sotva mohl chodit. „Nevzdám se, svou misi dokončím,“ říkal se slzami v očích novinářům. „A pokud to opravdu nepůjde, snad se přidají ostatní. Už to musí běžet beze mě.“ Celkem uběhl za 143 dní 5373 kilometrů a vybral 1,7 milionů dolarů. Další peníze na výzkum proti rakovině rychle přibývaly. Z celého světa mu chodily dopisy i finanční částky. Stačilo napsat: Terry Fox, Canada. Hoteliér Isadore Sharp, který sám přišel kvůli rakovině o syna, se nabídl, že založí fond na výzkum rakoviny a zorganizuje každoroční běh naděje, běh Terryho Foxe. Po charitativním televizním pořadu Hvězdy pro Terryho částka překročila 10 milionů dolarů. Terry ho sledoval z nemocničního lůžka. V únoru 1981 už bylo na kontě přes 24 milionů. Tak, jak si vysnil. Rakovina mu postupně ničila celé tělo. Léčba nezabírala. Navrch dostal zápal plic, po němž upadl do kómatu. Zemřel 28. června 1981, měsíc před 23. narozeninami. Na jeho počest se po celém světě pořádají Běhy Terryho Foxe, které navazují na jeho odkaz. Vlajky na půl žerdi, pohřeb přenášený celostátní televizí. V zemi se nemluvilo o ničem jiném než odchodu jednoho z největších Kanaďanů všech dob. O pár týdnů později, v srpnu 1981, se konal první ročník Běhu Terryho Foxe. Napříč Kanadou se ho zúčastnilo přes 300 tisíc lidí. V zemi po něm pojmenovali ulice i nádraží, na mnoha místech má svou sochu. Východní pobřeží se západním svým během sice nespojil, lidi však ano. Běh Terryho Foxe se dodnes pořádá v mnoha zemích světa. V Česku jako Běh naděje. Terry Fox started a marathon against cancer. Together, we can end it. The Marathon of Hope Cancer Centres Network is a national movement committed to finishing Terry’s fight against cancer. Learn more: https://t.co/bg3aaIAzaF @tfri_research @marathonofhope pic.twitter.com/aCOSF2JiRz — Terry Fox Foundation (@TerryFoxCanada) February 4, 2025 Letos v létě by Terry Fox oslavil 67. narozeniny. Možná by si občas chodil zaházet na koš, měl by radost z vnoučat, nadával by na bolavé klouby a neúprosnou rychlost světa. Tak jako jeho kamarád Doug Alward. Poznával by sílu stárnutí. Spravedlnost, kterou si zaslouží každý z nás. Nedočkal se, přesto své poselství naplnil mnohonásobně. Stal se symbolem boje proti rakovině, symbolem odhodlání.