Historické osobnosti Sledovat další díly na iDNES.tv Možná by se o něm ani tak často nepsalo. Že ve druhé polovině života trávil rodák z Británie čas s perem a papírem, protože se nikdy nenaučil používat psací stroj, byla velká souhra náhod. Jen díky nim se stal uznávaným autorem detektivních románů. A i jeho nejslavnější dostih coby žokeje byl velkou záhadou. Už jako malý kluk nejvíc snil o Velké národní. Když v osmi letech slyšel v rádiu, že slavnou liverpoolskou steeplechase vyhrál Tipperary Tim s kurzem 100:1, sám sobě slíbil: „Jednou taky zvítězím.“ Málem se mu to podařilo už při prvním pokusu v roce 1949, tehdy s koněm Roimondem z celkových 43 žokejů dojel do cíle nečekaně druhý. O sedm let později už byl na startu favoritem. Všichni byli napjatí, jak si 35letý Francis v sedle oblíbeného koně Devon Locha povede. Majitelkou desetiletého valacha totiž byla samotná královna matka, vdova po zesnulém Jiřím VI. Žena, která Francise celý život obdivovala a s nadšením si v pozdějších letech četla jeho romány. Právě kvůli ní se v jeho literatuře nevyskytovala žádná sprostá slova. „Zkrátka jsem věděl, že všechno, co napíšu, se dostane do jejích rukou,“ vysvětloval Francis. Onoho dne mu z královské lóže osobně fandila i obě Její veličenstva, tedy i tehdy teprve 29letá Alžběta II. Úplně zapomněla na dekorum a společně s dalšími diváky hlasitě podporovala svého favorita. Ještě poslední překážku zdolali Francis s Devon Lochem s jistotou na první příčce, což už tak rozjařené publikum ještě více nabudilo. V cílové rovince si vedoucí dvojice vytvořila pohodlný náskok deseti délek, a kromě vítězství mířila i za nejrychlejším časem v historii závodu. Jenže se něco stalo. A dostihový experti se dodnes nemůžou shodnout na tom, co bylo příčinou. Devon Loch těsně před finišem na dráze zničehonic ztuhnul a upadl. A i přesto, že se po chvíli zvednul, stejně nezvládl chodit. Průběh pádu koně Devon Locha a Dicka Francise na Velké národní v roce 1956. I když se na něm Francis v budoucnu ještě párkrát projel, lidé si ho nejvíce pamatovali právě pro jeho smolný závod. O rok později ho královna Alžběta, královna matka, jejíž koně jezdil čtyři sezony, propustila. On se po odchodu rozplakal. „Málem jsem skočil do jezera Serpentine, jak jsem byl nešťastný,“ svěřil se po letech. Neštěstí v osudné Velké národní z něj však nejspíš udělalo onoho slavného spisovatele. Literární agent John Johnson byl tak fascinovaný jeho příběhem, že o něm chtěl napsat knihu. Jenže Francis nesouhlasil, aby o jeho životě psal někdo jiný. A tak sám stvořil autobiografii Sport královen. Kniha vyšla na konci roku 1957, kdy se z Francise-žokeje pomalu stával Francis-novinář. A později především Francis-spisovatel. Na dostihy nezanevřel. Věnoval se jim coby reportér, ve svých dílech používal motivy z dostihového prostředí. A ačkoliv se nakonec nestal trenérem, jak předpokládal, rád na závody vyrážel jako divák. Třeba i do Pardubic. Během návštěvy v České republice byl Dick Francis také v Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem. Česko navštívil celkem čtyřikrát, na slavné steeplechase se potkal třeba s Václavem Havlem. A dočkal se i otázky, aby Velkou pardubickou porovnal s Velkou národní v Liverpoolu. „Ty dva dostihy dost dobře srovnávat nejde,“ odvětil. „Ve Velké národní vítězí nejlepší steepleři, nejrychlejší, nejzdatnější a nejlepší skokani, zatímco Velká pardubická vyžaduje, aby kůň i jezdec byli tváří v tvář některým překážkám stateční. Vítězem tu ale vždy nebývá ten nejlepší a nejrychlejší kůň.“ K České republice měl vřelý vztah i díky překladatelce jeho knih Jaroslavě Moserové. Svůj román Rozkazem z roku 2006 uvedl Francis těmito slovy: „Tato kniha je věnována mé zesnulé manželce Mary a památce dr. Jaroslavy Moserové, mé překladatelce do českého jazyka a po čtyřicet let přítelkyni, jež zemřela v den, kdy byla kniha dokončena.“ Spisovatel Dick Francis se svou dvorní překladatelkou Jaroslavou Moserovou - Praha, 7. října 2004 Právě manželka Mary, která během života onemocněla dětskou obrnou, byla podle mnohých tou, která romány ve skutečnosti psala. Někteří lidé si mysleli, že Francis, který už v 15 letech odešel ze školy, nebyl na literaturu dostatečně vzdělaný. Je pravdou, že Mary dělala svému muži většinu rešerší. A brala to vskutku důkladně. Když její manžel potřeboval podrobná pravidla civilního letectví, složila kvůli tomu pilotní zkoušky. Jindy se stala odbornicí na broušení diamantů nebo si zřídila fotokomoru. „Já jsem Richard, Mary je Mary a Dick Francis je společný pseudonym nás obou,“ říkával spisovatel. Francis zemřel 14. února 2010 na Kajmanských ostrovech. A až do své smrti opakoval, že i kdyby byl miliardář, stejně by chtěl být žokejem. „Protože miluju koně, rychlost a vzrušení ze závodů.“