„Musíme hráčům ukázat cestu, spojit je dohromady, vybudovat v nich sebevědomí. Ne být v panice, protože zbytečným tlakem nikdo nic nevyhrál ani nezachránil.“ Bývalý obránce, který výraznou stopu zanechal také právě u Pirátů, by tahle slova mohla do kamene tesat. V rozhovoru pro klubovou televizi se rozpovídal o časech, kdy svoji slabou sebedůvěru řešil alkoholem. „Když si mě pan Říha starší vzal v Karlových Varech na tréninky s áčkem, dodělával jsem maturitu. Hrál jsem první lajnu s Nordmundem Sejejsem a tam se objevily moje problémy,“ vykresloval Grof do pirátské kamery bez mlžení. „Začal můj patnáctiletý boj s vlastní hlavou. Nechci říct, že jsem ho vyhrál, ale daří se mi ty nepříjemné věci otáčet a využívat v práci, kterou dělám dnes.“ Co spustilo závislost? Pochybnosti o své kvalitě, přestože se pyšnil titulem juniorského světového šampiona z roku 2001. „Já se bál nahrát na tréninku, vůbec se nebavme o zápase. Ale proč? Starší kluci mi říkali, neblázni, v klidu, je to hokej… Ono to zní jednoduše, ale já zvažoval i konec kariéry,“ přiznal nyní čtyřiačtyřicetiletý trenér. „Byl jsem z toho nešťastný, bylo to nepříjemné. Chyběl mi hokej, ale takový ten klidný.“ Grof s hokejkou a bruslemi procestoval celou republiku, hrál třeba za Olomouc, Ostravu, Zlín, také za Ústí, chomutovského rivala. A uklidnění ze svých obav hledal na dně lahve neustále. „Problém jsem začal vnímat dříve než řešit. Když jsem dva měsíce nepil, na ledě mi to nešlo. Řekl jsem si, super, nepiješ, jsi marný. To byl první přehmat, kdy jsem si myslel, že chlast potřebuju,“ mluvil o své 13. komnatě. Už přímo během utkání v tomhle nezdravém módu uvažoval. „Když se mi v Chomutově zápas nevyvedl, už na střídačce jsem si říkal, dobrý, dáš si čtyři kousky a bude fajn. Nezastavitelné myšlenky. Támhle jsem něco zkazil, tady jsem měl šanci, tady mě objel. Pomáhal jsem si alkoholem a linie se tenčila.“ Když ho z angažmá ve Francii vyhodili po třech týdnech, protože se zlískal při teambuildingu, zavolal o tom rodičům. A cestou domů do Olomouce se u nich stavil. „Jim to bylo jasné. Když vidíte rodiče, co pláčou a říkají vám, synu, jsi alkoholik, něco to s vámi udělá. Ale u mě nedostatečně, úplně jsem toho nevyužil,“ posypal si Grof hlavu popelem. „Ještě jednu sezonu v Katovicích jsem s chlastem oddřel. Dovolil jsem si i nejít na zápas, když jsem byl na pivu.“ Karlovarský hokejista Jakub Grof se zlatou medailí z mistrovství světa juniorů 2001. Až když ho jeho milá sbírala v bídném stavu před obchoďákem a on – řečeno Wohnouty – měl tisíc otázek na žádnou vzpomínku, odhodlal se konečně ke spásné léčbě. „Na psychiatrii jsem říkal: Léčebna ne! Sestřička na mě: Ale to je za odměnu! Člověk toho musí vychlastat strašně moc, aby dostal příležitost v léčebně. Což jsem měl kliku, že jsem to zastavil později,“ otevřel se Grof, snad aby varoval ostatní. „Nechci říct, jestli to mám nebo nemám pod kontrolou. Věřím, že závislost je jednoduchá v tom, že stačí přestat pít. O ničem jiném to není.“ V Chomutově už jako hráč strávil dvě období, při tom druhém pomohl Pirátům do extraligy. Vstřelil postupový gól v Ústí v prvoligovém finále 2012, jímž svůj tým poslal do baráže. Paradoxně pět let předtím zařídil extraligu zase konkurenčnímu Slovanu. „Ústecký soupeř Honza Klobouček mi po finále řekl na rovinu: Tys byl celou sérii marný, pak dáš vítězný gól. Klobouku, souhlasím. Už dřív jsem slýchal, že kdybych vystřelil ze záchodu, padlo by mi to tam.“ Padaly do něj i panáky, pivo, víno. Přes drsnou zkušenost s pitím by si nedovolil hráčům radit. Svěřil by je do péče erudovaného odborníka „Sportovní psychologie je strašně důležitá věc. Nedávno jsem četl rozhovor se známým hokejistou, že to tak není, ale za mě to tak rozhodně je. Mentální hygiena je důležitá.“ Další pikanterie z Grofova života: je z něj vinař. I když on upřesňuje, že ne tak úplně. „Dělám víno z temnoplodce, tedy arónie. Skvělý keř. Lidem to chutná. A mně z toho chutná i džem,“ olízl se karlovarský rodák. „Víno je můj koníček, s manželkou jsme vysadili 40 až 50 keřů, práce kolem toho mě strašlivě naplňuje. Vypálil jsem si i deset litrů vlastní slivovice, na to jsem hrdý.“ Nejvíc však na to, že zkrotil své démony. „Asi není normální, že alkoholik vyrábí alkohol. Jenže já chtěl ukázat, že alkohol je sice metla lidstva, ale problém není v něm, je vždy v lidech. Tedy i ve mně.“